Zobrazen 33. – 48. z 92 výsledků

Laurin & Klement, 110

Rok výroby: 1923
Výkon:
Zdvihový objem:

Počet válců/ventilů:
Hmotnost: 

Stav: pojizdné
Katalogové číslo: 73

Původní označení typ „A“ bylo pokládáno podle tehdejšího hodnocení za malý vůz. Čtyřválec vodou chlazený, vyrobený již se čtyřstupňovou převodovkou a čtyřsedadlovou karoserií, byl standardně dodáván jako otevřený faeton. Změnou vrtání a zdvihu byly z tohoto typu provedeny další modely až po luxusní šestiválec se šoupátkovým motorem.

 

 

Laurin & Klement, F

Rok výroby: 1907
Výkon:
Zdvihový objem:

Počet válců/ventilů:
Hmotnost: 

Stav: pojizdné
Katalogové číslo: 80

Tento model F byl vyroben dle přiložené kopie technického listu ze dne 17. srpna 1907 firmou Laurin & Klement jako cestovní vůz pro hraběte Alexandra Kolovrata. Ten ho používal pro běžnou denní potřebu a také pro trénink svých závodních ambicí. Nechal pro něj vyrobit a dodat (dle kopie prospektu firmy Alois Böll-Wien) velké acetylenové svítidlo „Das Acetylen Sauerstoff-Kalklicht“.

 

 

Laurin & Klement, Mh

Rok výroby: 1920
Výkon:
Zdvihový objem:

Počet válců/ventilů:
Hmotnost: 

Stav: 
Katalogové číslo: 83

Jedná se o limuzínu v taxi stylu. Zajímavostí je, že u karoserie je možnost odnímatelné dřevěné střešní nástavby. Na svoji dobu to byla luxusně vybavená šestisedadlová limuzína, která nepostrádala řadu doplňků jako jsou broušené popelníky, skla, vnitřní osvětlení nebo dobový telefon pro komunikaci s řidičem. Převážně byla používaná na reprezentativní jízdy jako taxi nebo svatební vůz.

Tento vůz sloužil jako “služební” pro policejního radu pana Vacátka ve filmovém seriálu Hříšní lidé města pražského. Měl by existovat pouze jeden exemplář.

 

Laurin & Klement, S (Sa)

Rok výroby: 1911
Výkon:
Zdvihový objem:

Počet válců/ventilů:
Hmotnost: 

Stav: pojizdné
Katalogové číslo: 88

Technicky zajímavý a obchodně velmi úspěšný vůz s lehkou, jednoduchou, avšak velmi pevnou karoserií. Motor, již s lamelovou spojkou a setrvačníkem na předním konci klikové hřídele, byl sestaven včetně spojky a převodovky do jednoho bloku. Převodovka má tři rychlostní stupně a přenos k zadní nápravě obstarává moderní kloubová hřídel. Celá konstrukce a technická úroveň tohoto vozu působí na svou dobu čistým, vybroušeným dojmem. Tento typ se držel ve výrobě prakticky až do roku 1925. Dá se říci, že šlo o první provedení sériové vyráběného vozu firmy Laurin & Klement.

 

 

Laurin & Klement, Se

Rok výroby: 1913
Výkon:
Zdvihový objem:

Počet válců/ventilů:
Hmotnost: 

Stav: pojizdné
Katalogové číslo: 90

Historie

V letech 1913 a 1914 se začínají konkretizovat snahy mladoboleslavského závodu o racionalizaci výroby. Hrozby invaze amerických automobilů do Evropy je stále vážnější, a proto automobilky s prozíravým vedením připravují obranu, případně i protiútok. Dosáhnout čísel produkce amerických továren nebylo v tehdejších evropských hospodářských poměrech možné, bylo však reálné organizovat racionální výrobu malých laciných vozů, které by svými parametry mohly lépe splňovat domácí požadavky, než vozy dovážené.

Technické údaje

Na prodlouženém podvozku pro původní dvouválcový motor byl významným způsobem s mnoha konstrukčními technickými změnami proveden kompaktní, čtyřválcový otevřený automobil, jehož výroba probíhala ve více kusových sériích. Jednou z mnoha byla otevřená sportovní čtyřsedadlová karoserie typu PHAETON s nedělenými sedadly a lehkou americkou střechou.

Vývoj

V Mladé Boleslavi se svým typem S se takříkajíc strefili do černého. Poptávka po tomto rychlém a solidním voze rostla.

V roce 1913 bylo v sériích Sd, Se a Sg použito již silnějších motorů. Původní zdvih 115 mm byl zvětšen na 120 mm a výkon motoru zvýšen ze 14 koní na 20 koní. Vozů typů S se v roce 1913 vyrobilo již více než všech ostatních typů dohromady.

V roce 1914 bylo u sérií Sh a Sk zvětšeno i vrtání z původních 70 mm na 74 mm a výkon vzrostl na 24.

Na jaře roku 1914 byl předveden nový typ vozu, označován T. Malý a zároveň solidní automobil budil pozornost širší veřejnosti i odborníků. Motor byl čtyřdobý čtyřválec, který při objemu 1 220 cm3 dával maximální výkon 12 koní. Vůz dosahoval rychlosti až 60 km/h.

Ve třídě větších vozů připravili v mladoboleslavské továrně těsně před válkou několik nově konstruovaných typů. V roce 1913 typ M, vůz se čtyřválcovým motorem o objemu 3 802 cm3 a s maximálním výkonem 40 koní. Od něho odvozený typ MO se používal pro montáž vojenských sanitních karosérií.

 

Laurin &Klement G

Rok výroby: 1909
Výkon: 15 koní
Zdvihový objem:1 767 cm3

Počet válců/ventilů: 4/2

Stav: perfektní 
Katalogové číslo: 124

Jednalo se o osobní a nákladní vozidlo vyráběno firmou Laurin & Klement od roku 1908 do 1909. Dodáván byl v různých variantách, a to jako faéton, landaulet, limuzína, voiturette, sanitka, dodávka a sportovní vůz. Vyráběn byl v provedeních dvoumístných a čtyřmístných.

Motor byl řadový čtyřválec s rozvodem SV s L hlavou o objemu 1767 cm3. Byl uložen vpředu a poháněl zadní kola. Vyznačoval se výkonem 11 kW, což bylo 15 koní. Převodovka byla třístupňová.

Tuhá náprava měla listová pera, rozchod kol byl 1200 mm vpředu i vzadu. Vůz dosahoval maximální rychlosti 55–60 km/h.

U dvoudveřových vozů byl rozvor 2 260 mm a hmotnost se pohybovala okolo 650 kg.

U čtyřdveřových byl rozvor 2 600 mm a hmotnost činila 750 kg.

Celkem bylo vyrobeno 308 kusů.

Vůz v naší sbírce je jeden ze dvou dochovaných vozů tohoto modelu. Motor byl smontován podle soudobé dokumentace 12.10.1909 mechanikem Ouřeckým a byl prodán ve Vídni. Tento vůz byl nejoblíbenějším vozem zakladatele naší sbírky pana Aloise Samohýla. Koupil jej na začátku 60 tých let ve Vidnavě, malém městečku v Jeseníkách. Renovaci věnoval 2 500 hodin a vůz je dodnes ve vynikajícím stavu. Mimo jiné se tento vůz proslavil i tím, že A.Samohýl a Eliška Junková s ním absolvovali v roce 1966 vzpomínkovou jízdu k 60. výročí slavného závodu Targa Florio na Sicílii. Ve stejné sestavě se zúčastnili s tímto vozem i srazu historických vozidel v Monaku u příležitosti 100 let výročí Monte Carla. Nejen vůz, ale i Eliška Junková zde budili zaslouženou pozornost.

Vůz je nyní vystaven v ukázce sbírky našich historických vozidel na třídě Tomáše Bati 764 ve Zlíně. Můžete se na něj přijít podívat osobně.

 

Laurin &Klement Valník

Rok výroby: 1914-1920
Výkon: 38 koní
Zdvihový objem:4 713 cm3

Počet válců/ventilů: 4/2

Stav: pojízdný 
Katalogové číslo: 168

V období před 1. Světovou válkou byl sortiment výroby v automobilce L & K již velmi široký. Kromě silně se rozvíjející výroby osobních automobilů začala firma také s výrobou nákladních vozů. Dobře si byli vědomi toho, že v tomto sortimentu je velká budoucnost a je zároveň ekonomicky zajímavý. Nákladní doprava nabývala na důležitosti.

V roce 1914 automobilka uvedla na trh těžký nákladní vůz pod označením MS. Vůz měl klasickou konstrukci – motor za přední nápravou, čtyřstupňovou převodovku jakoby uprostřed a spojovací hřídelí hnanou zadní nápravu. Motor měl obsah 4,7 litru a výkon 38 koní, dosahoval maximální rychlosti 16 km/hod.

Měl robustní rám žebřinové konstrukce, nýtovaný z U profilů. Na tomto rámu vznikalo mnoho modifikací pro různé použití. Především autobusy různých typů pro hromadnou přepravu osob, valníky všech velikostí, speciální nadstavby jako třeba hasičská auta, tahače nákladů a jiné. Užitná hmotnost těchto vozů byla 1 500 – 2 000 kg.

Vůz z naší sbírky je klasický valník, který měl univerzální využití. Vůz je zajímavý také tím, že si již zahrál v několika filmech z období 1. Světové války. Náš exemplář je ve zcela provozuschopném stavu a startuje na jediné otočení startovací kliky.

Na stejném podvozku jako MS jsou v naší sbírce postaveny i další automobily. Především slavné hasičské auto, které již mnohokrát účinkovalo na různých akcích. Těsně před dokončením je i renovace velmi vzácného exempláře vozu MS z první série, které sloužilo při rozvážce piva v sudech – pivní auto, jak je pracovně nazýváno. I s těmito auty vás postupně na našich stránkách seznámíme.

 

Maserati Biturbo

Rok výroby: 1984
Výkon: 190 koní
Zdvihový objem:2 491 cm3

Počet válců/ventilů: 6/3
Hmotnost: 2 180 kg

Katalogové číslo: 106

Jedná se o dvoudveřové 2+2 kupé. Bylo představeno v prosinci roku 1981.

Historie

Auto navrhl Pierangelo Andreani, který byl i šéfem Centra Stile Maserati. Všechny modely Maserati představené od vzniku Biturba v letech 1981 až 1997 byly založeny na původní architektuře Biturbo.

Když Alejandro de Tomaso získal Maserati v roce 1976, tak měl ambiciózní plány. Chtěl spojit prestiž značky Maserati se sportovním vozem, který by byl přesto cenově dostupný a nahradit tak levnější modely, které tradičně tvořily řadu Maserati v době, kdy firmu vlastnil Citroen.

Motory

Byl to první sériově vyráběný automobil, který používal motor se dvěma turbodmychadly. To také představovalo první sériově vyráběný motor automobilu se třemi ventily na válec v této specifikaci.

V letech 1984 a 1985 modely 2,5 L V6 využívaly jediný karburátor Weber pod přetlakovou hladkou hliníkovou slitinou napájenou dvojitými turbodmychadly.

Maserati, američtí prodejci a nadšenci sportovních vozů začali experimentovat s mezichladiči.

Vývoj

222

V květnu roku 1988 modely dostaly facelift a bylo upuštěno od názvu Biturbo ve prospěch 222, tzn. dvoudveřový, dvoulitrový motor a 2. generace. Vůz nesl vizuální stopy signativního designového jazyka Gandini. Pyšnil se však více zaoblenou mřížkou a kapotou jako model 430, různými zpětnými zrcátky a spoilerem. Dvěstědvacetdvojka měla premiéru v roce 1988 na autosalonu v Turíně.

2.24v

V prosinci roku 1988 Maserati představilo nejvýkonnější variantu dvoulitrových modelů, které byly poháněny čtyřventilovým motorem na válec. Tento typ byl prvním modelem, který používal modernější obepínající přední a zadní obložení s integrovanými mlhovými světly a hluboké boční prahy.

 

Závodní

Jedná se o silnější variantu 2.24v s vyšším výkonem. Poprvé byl představen v prosinci roku 1990. Mezi lety 1991 a 1992 bylo vyrobeno pouze 230 ks a všechny byly určené pro italský trh.

 

Mercedes Benz 1500 S LLG

Rok výroby: 1942
Výkon: 60 koní
Zdvihový objem:2 594 cm3

Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 4 080 kg

Stav: poškozený

Katalogové číslo: 234

Mercedes-Benz L 1500 S je lehký nákladní vůz. Daimler-Benz ho postavil pro německý Wehrmacht, a hlavně ve velkém měřítku pro hasičské sbory během druhé světové války.

Byl k dispozici ve dvou verzích, L 1500 S jen s pohonem zadních kol a ve verzi L 1500 A s pohonem všech kol. Většina vyrobených vozů se nakonec používala jako transportér pro pěší vojsk a třetina vozů sloužila jako speciální hasičské vozy.

Náš vůz má klasickou hasičskou skříňovou nádstavbu.

Mercedes Benz 230 W143

Rok výroby: 1938
Výkon: 55 koní
Zdvihový objem: 2 229 cm3

Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 1 450 kg

Stav: k renovaci
Katalogové číslo: 49

Mercedes- Benz 230 W143, provedení limuzína, se vyráběl v letech 1937-1941. Tento konkrétní vůz byl vyroben v roce 1938.

Má 6-ti válcový benzínový motor o obsahu 2,2l a výkonu 55 koní. Převodovka je 4 stupňová a pohon je na zadní kola. Je téměř v původním, velmi zachovaném stavu. Karoserie byla částečně opravena a je nově nalakována. Vůz je v provozuschopném stavu. Tento typ patřil v meziválečném období ke stěžejním výrobním programům a dosahoval velkých prodejních úspěchů.

 

Mercedes Benz 300 Adenauer

Rok výroby: 1954
Výkon: 115 koní
Zdvihový objem: 2 996 cm3

Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 1 780 kg

Stav: pojízdný
Katalogové číslo: 95

Historie

Šest let po skončení druhé světové války, v dubnu 1951, navázala stuttgartská společnost na tradici svých luxusních automobilů. Ve stejném roce debutoval i španělský supersport Pegaso z bývalé barcelonské továrny Hispano – Suiza nebo Bugatti typu 101.

Technické údaje

První verze nabízela třílitrový šestiválec bez přeplňování o výkonu 115 koní. Krátkozdvihová pohonná jednotka se od menší řady 220 lišila uložením klikové hřídele v sedmi, místo čtyř, ložiscích. Úpravou, umístění a sklonem ventilů (OHC) se podařilo dosáhnout lepšího plnění a vyprazdňování válců. Tepelný výměník olej/voda zrychlil prohřátí oleje, což se hodilo zvláště při studených startech. Podobně jako u typu 220 se na přístrojové desce nacházel volič oktanů, tedy mechanická regulace předstihu zážehu podle typu paliva, respektive jeho oktanového čísla. S novátorstvím dvouramenného volantu značného průměru 440 mm či řadící pákou na sloupku řízení kontrastoval rám podvozku ve tvaru X i zavěšení kol, navazující na předválečnou konstrukci.

Vývoj

V březnu 1954 se řada W 186 dočkala první modernizace o označení 300 b. Výkon se zvýšil o 10 koní a udávaná spotřeba paliva poklesla na 12,5 litrů, v praxi se ale pohybovala kolem 16 litrů.

V září 1955 převzalo žezlo provedení 300 c, profitující z řady změn zahrnující i jednokloubovou zadní nápravu. Za příplatek byla k mání samočinná třístupňová převodovka s hydrodynamickým měničem točivého momentu. Až v polovině 50. let přestal renomovaný výrobce u své vlajkové lodi požadovat příplatek za topení.

Nejpodstatnější změny však přinesla poslední verze 300 D s interním označením W189. Výkon byl zvýšen na 160 koní. Díky rozměrnějšímu prosklení byl z automobilu podstatně lepší výhled. Samočinná převodovka byla doplněná o čtvrtý rychlostní stupeň a obohatila základní výbavu.

V září 1958 přibyl posilovač řízení.

Zajímavosti

Nelze opomenout prominentní uživatele modelové řady 300.

Prvním byl dlouholetý spolkový kancléř Konrad Adenauer, který ještě před Hitlerem zahajoval výstavbu německých dálnic a vystřídal hned šest služebních třístovek. Proto je tento typ automobilu mezi sběrateli znám právě jako „Adenauer.”

V roce 1960 usedl do prodlouženého landauletu 300 D s vyvýšeným trůnem papež Jan XXIII.

Z nemnoha českých prominentů usedajících do řady W 186 stojí za připomenutí osobnosti jako Josef Lada či Jan Werich.

Náš vůz Adenauer byl zakoupen ve Švýcarsku v trochu jiném stavu a barvě. Nakonec bylo rozhodnuto, že bude rekonstruován do stavu, jaký byl pro tento vůz zcela typický. Vůz je v perfektním pojízdném stavu a je krásnou ukázkou této typové řady.

 

 

 

Mercedes Benz 300 CE – 24 W124

Rok výroby: 1993
Výkon: 220 koní
Zdvihový objem: 2 962 cm3

Počet válců/ventilů: 6/4
Hmotnost: 1 710 kg

Stav:  perfektní
Katalogové číslo: 38

Mercedes Benz třídy E, interně byl označován jako W 124. Patří v historii výroby vozů Mercedes Benz k jedné z nejúspěšnějším modelových řad vůbec. Na trh byl uveden v roce 1985 a jeho výroba skončila oficiálně v roce 1997. Celkem bylo ve všech provedeních vyrobeno neuvěřitelných 2 562 143 kusů.

Vůz patřil do střední třídy a postupně se vyráběl v provedení sedan, kombi, coupé a cabrio. Byly zde uplatněny všechny možné motory. Od obyčejných čtyřválcových, karburátorových, benzínových verzí, až po špičkový osmiválcový motor typu 500E. Montovaly se do něj i všechny, v té době firmou vyráběné, naftové motory. Vozy byly vyráběny i v provedení s pohonem čtyř kol pod označením 4-Matic, které mělo u firmy Mercedes–Benz premiéru. Už při jeho vývoji se dbalo na to, aby byl v mnoha ohledech velmi pokrokový a určoval vývoj automobilů. Měl vynikající aerodynamiku. Na podvozku se uplatnily konstrukce do té doby používané jen u aut o třídu výše. Vynikal vysokou mírou bezpečnosti. Jeho hlavní předností byla neuvěřitelná spolehlivost daná kvalitou zpracování a použitými materiály či technologií. Když se na tyto automobily v jakémkoliv provedení podíváte dnes, je zřejmá nadčasovost celkového designu.

A ten nejzajímavější model z řady W 124? Určitě sedan 500E s motorem V8 o obsahu 5 litrů a s 32 ventily. V nenápadném sedanu se ukrýval čistokrevný sportovní vůz s vynikajícími vlastnostmi. Zajímavostí je, že se na jeho vývoji a výrobě podílela továrna Porsche, což mluví za vše.

Konstrukce podvozku patřila již u obyčejných verzí ke špičce, tady byly dále vylepšeny. Lichoběžníky vpředu, elastokinematické pětiprvkové závěsy vzadu. Jen stěží budete i dnes v této třídě hledat něco lepšího. Byl to výborný základ pro stavbu silného modelu, což 500E jasně dokázala. Usednout do ukázkově zpracovaného interiéru, nastartovat motor a vyjet, to byl sen mnoha lidí na počátku 90. let. Při jízdě rovněž vynikne pevnost vozu, který působí jako vytesaný ze žuly. Z podvozku cítíte větší kontakt s vozovkou, ale i tak filtruje nerovnosti přímo ukázkově. Ne nadarmo je tohle auto považováno za vrchol německého inženýrství té doby. Zpracování celého vozu je extrémně pečlivé.

Z nuly na stovku dosáhne tento vůz za 5,5 sekundy. Samotný motor kromě toho, že nabízí zcela současné výkony, je také velmi technicky pokročilý. Je celohliníkový, má plynulé časování sacích ventilů a CAN-Bus řídicí jednotku. O řazení se stará čtyřstupňový automat. Ne všechny technické vychytávky auta se však setkaly s úspěchem u zákazníků. Například protiprokluzový systém nebyl až do roku 1994 vypínatelný, což nadšeným řidičům zcela pochopitelně vadilo.
Výroba jednoho vozu trvala poctivých 18 dní a kvůli přísným kontrolám kvality a náročnosti produkce stálo 500E jako nové celých 2,5 milionu Kč. Ani s takovou cenou neprodukovalo zisk.

A model cabrio, neboli kabriolet? Ten měl premiéru v září 1991. Jednalo se o čtyřmístný kabriolet, první v této řadě po takřka dvou desetiletích. Vůz s kódovým označením A124 samozřejmě konstrukčně vycházel z kupé. Největší slabina vozů s otevřenými karoseriemi – kroucení – byla eliminována pomocí čtyř tlumičů vibrací. Celá karoserie byla samozřejmě zesílena a značně upravena.

Vzhledem k tomu, že kabriolet postrádal jak střední, tak i zadní sloupky. Ty přední musely být náležitě upraveny. Nad bezpečností při převrácení bděl speciální ochranný systém dvou vystřelovacích segmentů za zadními sedadly, které zároveň sloužily jako opěrky hlavy. Pokud elektronika vyhodnotila, že dojde k převržení vozu, tyto opěrky se aktivovaly automaticky během pouhých 0,3 s. Daly se aktivovat i ručně řidičem.

Konstrukce stahovací střechy se skládala z 27 dílů a 34 kloubů, ovšem ve složeném stavu zabírala pouhých 80 litrů zavazadlového prostoru. Střechu musel majitel natahovat ručně, pokud si nepřiplatil za elektrohydraulické ovládání. Zpočátku se vyráběla jediná verze 300 CE-24 Cabriolet. Její produkce byla zahájena v roce 1992. Později přibyly další motorické verze. I na dnešní dobu je to stále velmi krásné a nezaměnitelné auto.

Majitelé všech těchto vozů řady W 124 na ně velmi rádi vzpomínají a pro mnohé z nich je to něco jako poslední poctivé mechanické auto před mohutným nástupem elektronických a elektrických vychytávek v dnešních automobilech.

 

Mercedes Benz 300 CE – 24 W124

Rok výroby: 1993
Výkon: 220 koní
Zdvihový objem: 2 962 cm3

Počet válců/ventilů: 6/4
Hmotnost: 1 710 kg

Stav:  perfektní
Katalogové číslo: 46

Mercedes Benz třídy E, interní označení W 124, patří v historii výroby vozů Mercedes Benz k jedné z nejúspěšnějším modelových řad vůbec. Na trh byl uveden v roce 1985 a jeho výroba skončila oficiálně v roce 1997. Celkem bylo ve všech provedeních vyrobeno neuvěřitelných 2 562 143 kusů.

Vůz patřil do střední třídy a postupně se vyráběl v provedení sedan, kombi, coupé a cabrio a uplatnily se v něm všechny možné motory. Od obyčejných čtyřválcových, karburátorových, benzínových verzí, až po špičkový osmiválcový motor typu 500E. Montovaly se do něj i všechny, v té době firmou vyráběné, naftové motory. Vozy byly vyráběny i v provedení s pohonem čtyř kol pod označením 4-Matic, které mělo u firmy Mercedes–Benz premiéru. Už při jeho vývoji se dbalo na to, aby byl v mnoha ohledech velmi pokrokový a určoval vývoj automobilů vůbec. Měl vynikající aerodynamiku. Na podvozku se uplatnily konstrukce do té doby používané jen u aut o třídu výše. Vynikal vysokou mírou bezpečnosti. Jeho hlavní předností byla neuvěřitelná spolehlivost daná kvalitou zpracování a použitými materiály či technologií. Když se na tyto automobily v jakémkoliv provedení podíváte dnes, je zřejmá nadčasovost celkového designu.

A ten nejzajímavější model z řady W 124? Určitě sedan 500E s motorem V8 o obsahu 5 litrů a s 32 ventily. V nenápadném sedanu se ukrýval čistokrevný sportovní vůz s vynikajícími vlastnostmi. Zajímavost? Na jeho vývoji a výrobě se podílela továrna Porsche, což mluví za vše.

Konstrukce podvozku patřila již u obyčejných verzí ke špičce, tady byly dále vylepšeny. Lichoběžníky vpředu, elastokinematické pětiprvkové závěsy vzadu-jen stěží budete i dnes v této třídě hledat něco lepšího. Byl to tedy výborný základ pro stavbu silného modelu, což 500E jasně dokázala. Usednout do ukázkově zpracovaného interiéru, nastartovat motor a vyjet, to byl sen mnoha lidí na počátku 90. let. Při jízdě rovněž vynikne pevnost vozu, který působí jako vytesaný ze žuly. Z podvozku cítíte větší kontakt s vozovkou, ale i tak filtruje nerovnosti přímo ukázkově. Ne nadarmo je tohle auto považováno za vrchol německého inženýrství té doby. Zpracování celého vozu je extrémně pečlivé.

Z nuly na stovku dosáhne tento vůz za 5,5 sekundy. Samotný motor kromě toho, že nabízí zcela současné výkony, je také velmi technicky pokročilý. Je celohliníkový, má plynulé časování sacích ventilů a CAN-Bus řídicí jednotku. O řazení se stará čtyřstupňový automat. Ne všechny technické vychytávky auta se však setkaly s úspěchem u zákazníků. Například protiprokluzový systém nebyl až do roku 1994 vypínatelný, což nadšeným řidičům zcela pochopitelně vadilo.
Výroba jednoho vozu trvala poctivých 18 dní a kvůli přísným kontrolám kvality a náročnosti produkce stálo 500E jako nové celých 2,5 milionu Kč. Ani s takovou cenovkou neprodukovalo zisk, vylepšilo však renomé značky, u které byl průměrný zákazník šedesátiletý usedlý pán, když si silnou 500E oblíbili i daleko mladší zákazníci.

Majitelé všech těchto vozů řady W 124 na ně velmi rádi vzpomínají a pro mnohé z nich je to něco jako poslední poctivé mechanické auto před mohutným nástupem elektronických a elektrických vychytávek v dnešních automobilech.

 

 

 

Mercedes Benz 320A cabrio

Rok výroby: 1938
Výkon: 78 koní
Zdvihový objem:3 207 cm3

Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 1 900 kg

Stav:  perfektní
Katalogové číslo: 76

Historie

V půli třicátých let nastal ve Stutgartu problém. Na trhu chyběl dostatečně reprezentativní šestiválcový mezičlánek, který by efektivně propojil vesměs čtyřválcové střední modely s nejvyšší, osmiválcovou řadou. Na trhu se prodávaly špičkové modely 500 K, 540 K a 770 K, ale byly velmi drahé a pro spoustu zákazníků nedostupné.

Existovala řada 290, ale ta již od roku 1933 poněkud zastarávala a nabízela jen omezený výkon. V neposlední řadě bylo potřeba udělat motor, který by dokázal pracovat na syntetický benzín, který byl vyráběný z uhlí. Německo nemělo přístup k ropě, a tak se připravovalo na tuto variantu pohonných hmot.

V Berlíně se v roce 1937 proto na autosalonu představil nový model Mercedes-Benz 320, pod interním označením W142 s šestiválcem, který se nakonec vyráběl ve všech možných variantách karoserií.

Technické údaje

Motor měl obsah 3 207 cm2, byl to řadový šestiválec s rozvodem SV, čili „spodový” motor. Maximální výkon byl 78 koní. Vůz měl 4 000 otáček a točivý moment 220 Nm při 1 700 ot/min a dosahoval maximální rychlosti 130 km/h. Motor byl tradičně umístěn vpředu a poháněl zadní kola. Převodovka byla čtyřstupňová a synchronizovaná. Brzdy byly kapalinové a bubnové s posilovačem na všechna čtyři kola.

Podvozek byl klasické koncepce s rámovou konstrukcí, Vpředu byly umístěny příčné závěsy a příčné listové pero, vzadu kyvadlová náprava (poloosy) a vinuté pružiny.

Mercedes-Benz 320 (W142) byl k dostání s podvozkem ve dvou délkách rozvoru náprav. Základním 3 300 mm a zkráceném 2 880 mm, přičemž prodejně zdaleka nejúspěšnějším se stal delší z obou podvozků. Podvozek modelu MB 320 (W142) vznikl modifikací starší konstrukce W18 s kořeny sahajícími až do hloubi dvacátých let k řadě W11. Na obou těchto podvozcích se stavělo nepřeberné množství variant a karosářských modifikací. Některé byly zcela unikátní. Podvozek sloužil i jako základ pro vojenské terénní vozidlo.

Výroba

Mercedes Benz 320 byl vyráběn ve čtyřech sériích mezi lety 1937 až 1942. Série I., II. a III., vyráběné do roku 1939 měly výše uvedený motor a rozvory 2 880 mm a 3 300 mm. Čtvrtá série dostala větší motor a to 3,4 litru, výkon však byl zachován.

Celkem bylo vyrobeno asi 7 000 vozů MB 320, z toho bylo 1 800 vozů pro potřeby armády.

Tento typ vozu Mercedes má i významnou stopu v našich dějinách. Právě ve voze Mercedes Benz 320 cabrio B (dvoudveřový, čtyřmístný vůz) jel dne 27.května 1942 říšský protektor Reinhard Heydrich. V tomto voze byl na něj československými parašutisty spáchán atentát.

Vůz z naší sbírky je klasické cabrio typu „A“, čili vůz ve specifikaci 2+1 na krátkém podvozku. Renovace byla provedena z nekompletního vraku původního vozu a dnes je ve vynikajícím, plně provozuschopném stavu a je skutečnou ozdobou naší sbírky.

Mercedes Benz 380

Rok výroby: 1933
Výkon: 120 koní
Zdvihový objem: 3769 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2
Hmotnost: 2050 kg

Stav: pojízdný
Katalogové číslo: 94

Je třeba zdůraznit, že Mercedes-Benz 380 je skutečnou raritou a s touto karoserií vyrobenou snad jen ve dvou kusech. Její elegance byla roku 1933 oceněna mimo jiné na Councours d´Elegance v Barceloně. Dle zahraniční odborné literatury se v evropských sbírkách dochovalo jen asi 5 kusů všech provedení tohoto typu.

Éru výkonných sportovních automobilů nové generace, poháněných řadovými osmiválci OHV přeplňovanými kompresorem a proslavených zvláště v podobě protáhlých roadsterů Mercedes-Benzů 500 K či 540 K, odstartoval v únoru 1933 právě typ 380 s interním označením W 22.

Technické údaje

Jedná se o řadový kapalinou chlazený zážehový osmiválec OHV. Zdvihový objem byl 3 769 cm3. Obsahoval čtyřstupňovou přímo řazenou převodovku s rychloběhem. Provozní hmotnost se pohybovala zhruba kolem 2 050 kg. Dosahoval až 137 km/h.Základní spotřeba se pohybovala okolo 25 l na 100 km. Současně bylo od léta 1933 nabízeno výkonnější provedení s vyšším plnícím tlakem kompresoru, disponujícím až 140 koňmi.

Vývoj

Vycházel z modulární konstrukce typu 290. Uvedený mezityp převzal z původního Manhaimu mimo jiné tuhé nápravy i mechanicky ovládané brzdy.

Následoval další vývojový stupeň s označením W19 vybavený podstatně modernějším podvozkem se všemi koly nezávisle zavěšenými a s hydraulickou brzdovou soustavou. Dvacítka vyrobených kusů se ani neobjevila v oficiálních katalozích či cenících, stejně jako čtrnáct následných vozů W20.

Veřejnost spatřila až typ 380 W22, lišící se hlavně ventilovým rozvodem OHV, dvojitým karburátorem vlastní konstrukce a za příplatek dodávaným kompresorem. V případě jeho aktivace výkon krátkodobě, po dobu akcelerace, povyskočil z 90 na 120 koní. Od podobně vypadajících nástupců 500 K je však W 22 snadno odlišitelná – postrádá „vlající husí krky” vně kapoty, tedy zakrytování výfukového potrubí. Motor se v šasi W 22 posunul více vpřed, než jak bývalo u předchůdců zvykem.

Zajímavosti

Továrna u vozidla vyšší třídy počítala se zájmem o individuálně stavěné karoserie. Na podvozku za 13 000 marek vznikaly zajímavé kreace.

Za vozidla s tovární karoserií se platilo jednotných 19 500 marek, tedy ekvivalent hned čtyř sedanů typu 200.

Ukázalo se ale, že motor 3,8 l nestačí tak docela na to, co se od automobilu tohoto určení očekávalo. Velmi brzy dochází k dalšímu vývoji této řady, ale to je již jiná kapitola. Přichází nejslavnější předválečné Mercedesy – třída 500K a hlavně 540K. O těchto až v jiných kapitolách.

 

Mercedes Benz 500 N Nurburg

Rok výroby:
Výkon:
Zdvihový objem:  cm3

Počet válců/ventilů:
Hmotnost:  kg

Stav:
Katalogové číslo: 84

Byl prvním luxusním automobilem značky Mercedes-Benz s osmiválcovým motorem. Představen byl roku 1928 na pařížském autosalonu. Byl vyráběn v různých úpravách a modernizacích až do léta r. 1939, čímž se z něj stal nejdéle vyráběný model Mercedes-Benz.

Nürburg 460

Model vyráběn v letech 1928-1929. Byl vyvinut Fernandem Porschem, jenž byl členem představenstva odpovědným za vývoj nových produktů. Nový osmiválcový Mercedes – Benz se měl stát vážným konkurentem luxusních vozů firmy Horch. Vůz měl tradiční podvozek, u kterého je rám umístěn nad nápravami. Proto vůz působil starobylým, vysokým dojmem.

Vůz byl poháněn řadovým osmiválcem o obsahu 4 622 cm3. Dosahoval maximální výkon 80 koní, což umožňovalo maximální rychlost 100 km/h. Automobil se velikostí blížil vozu Horch 8, který byl v podstatě vzorem pro jeho vývoj.

Limuzína Horch, model 1928 byla 5000 mm dlouhá a vážila 2100 kg. Limuzína Mercedes-Benz Nürburg 460 byla dlouhá 4890 mm a prodloužila se na       5 200 mm přidáním zadního kufru. Mercedes vážil 2 150 kg. Obě auta oplývala výškou 1900 mm. Velký, staromódní a velmi drahý Mercedes-Benz W08 vyroben v roce 1928 našel jen několik málo zákazníků, a proto byl nahrazen příští rok elegantnější verzí s nižším podvozkem.

Nürburg 460/460 K

Tento vůz byl vyráběn mezi lety 1929–1932. Pro sezónu 1929 firma svůj první osmiválcový model nechala ve velké míře přepracovat. Výsledkem byl vůz s modernějším podvozkem, kdy podélné nosníky podvozku byly umístěny pod nápravami. Rozvor náprav zůstal beze změny. Motor a většina dalších technických podrobností zůstala také stejná. I přes veškeré snahy a úpravy provedené v roce 1929 byl Mercedes-Benz W08 méně úspěšný, než konkurenční vůz Horch 8. Tento byl dobře zaveden na německém trhu luxusních osobních automobilů té doby. Model 460 byl také prvním papamobilem. V roce 1930 darovala firma Daimler-Benz papeži Piovi XI speciálně upravený vůz tohoto typu.

Nürburg 500

1931-1933 – Byl vůz o rozvoru 3 670 mm vybaven novým motorem o obsahu 4 918 cm3 s dvojitým spádovým karburátorem. Maximální výkon byl zvýšen na 100 koní a nejvyšší rychlost na 110 km/h.

1932-1936–V roce 1932 vůz ztratil jméno ” Nürburg” a prodával se pouze jako Mercedes-Benz 500N. Byl vybaven motorem o obsahu 4 918 cm3 s rozvodem SV včetně dvojitého spádového karburátoru zůstal beze změny, stejně jako čtyřstupňová převodovka a rozměry podvozku. Viditelnou změnou byla podoba chladiče a předního skla. Mírné zvětšení kol umožňovalo dosáhnout rychlosti až 120 km/h.

1936-1939-V roce 1936 byl výkon motoru zvýšen na 110 koní. Objem válců zůstal neměnný, ale byl zvýšen kompresní poměr. Nejvyšší uváděná rychlost dosahovala 123 km/h. Vizuálně se vozy z roku 1936 liší zvětšeným sklonem přední mřížky a předního skla. Konkurenční vůz Horch 8 zmizel z povědomí v roce 1935. Výroba modelu byla ukončena v roce 1939 bez přímého nástupce. Další osmiválec se v programu firmy Mercedes-Benz objevil až v roce 1963. V období mezi lety 1928-1939 bylo vyrobeno 3 824 vozů. Jeho konkurent Horch prodal v letech 1926 až 1934 přibližně 12 000 vozů Horch 8.

Všechny tyto typy sloužily především jako luxusní a reprezentativní automobily pro bankéře, průmyslníky a vysoké politiky. Tento typ používal i Adolf Hitler. Vynikaly neuvěřitelnou spolehlivostí a trvanlivostí. Samotná karoserie patřila k vrcholům luxusu, který si v té době mohli zákazníci dopřát. Zajímavostí je, že po celou dlouhou dobu výroby 11 let měl pořád dřevěná loukoťová kola a hodně konzervativní podvozek s tuhými nápravami.

Vůz z naší sbírky má zajímavou historii. Byl karosován slavnou karosárnou Glässer v Drážďanech jako kabriolet typu „F“. Tato otevřená karoserie měla 4 dveře, 6 bočních okýnek a patřila k nejluxusnějším provedením, jaké se na tomto podvozku vůbec dělaly. Za 1. republiky vůz sloužil jako záložní vůz pro prezidenta T.G. Masaryka. Po válce byl přestavěn na limuzínu. Bylo ale zachováno mnoho prvků původní karoserie a tak se povedlo dlouhou a náročnou renovací ho uvést do původního stavu kabrioletu F a dnes patří k ozdobám sbírky našich veteránů.