Sbírka

Zobrazen 65. – 80. z 148 výsledků

Horch 901

**Rok výroby:** 1938
**Výkon:** 80 koní
**Zdvihový objem:**3 500 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2
**Hmotnost:** 3 000 kg

**Stav:** pojízdný

**Katalogové číslo:** 237

Horch 901 bylo vojenské osobní a nákladní vozidlo střední třídy. Sloužilo převážně pro potřeby německé armády Wehrmacht jako víceúčelové vozidlo pro různé úkoly. Používali jej na všech bojištích 2. světové války. Motor byl odvozen z civilního vozu Horch 830 a podvozek splňoval velmi přísné podmínky zadání pro provoz v terénu. Bylo vyrobeno asi 28 000 kusů těchto vozidel.

Vůz z naší sbírky je uzavřená skříň používaná jako radiostanice.

Steyer 1 500A

**Rok výroby:** 1941
**Výkon:** 85 koní
**Zdvihový objem:**3 517 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2
**Hmotnost:** 2 480 kg

**Stav:** pojízdný

**Katalogové číslo:** 231

Tento vůz byl lehký nákladní automobil používaný Německem během druhé světové války. Jeho konstruktérem byl Ferdinand Porsche. Měl vzduchem chlazený motor V8 o objemu 3,5 litru a výkonu 85 koní. Zajímavostí je přední náprava, která je odpružená torzními tyčemi, zadní byla klasická tuhá s listovými pery. Tento typ umožňoval montáž různých nadstaveb a měl široké použití u pozemních vojsk. Užitečnou zátěž měl 1,6 tuny a dokázal jet rychlostí až 100 km/hod po silnici.

Celkem bylo vyrobeno mezi lety 1941 až 1944 asi 18 000 vozidel.

Vyobrazený vůz z naší sbírky je skříňová nadstavba.

Steyer 1 500A

**Rok výroby:** 1941
**Výkon:** 85 koní
**Zdvihový objem:**3 517 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2
**Hmotnost:** 2 480 kg

**Stav:** nepojízdný

**Katalogové číslo:** 239

Tento vůz byl lehký nákladní automobil používaný Německem během druhé světové války. Jeho konstruktérem byl Ferdinand Porsche. Měl vzduchem chlazený motor V8 o objemu 3,5 litru a výkonu 85 koní. Zajímavostí je přední náprava, která je odpružená torzními tyčemi, zadní byla klasická tuhá s listovými pery. Tento typ umožňoval montáž různých nadstaveb a měl široké použití u pozemních vojsk. Užitečnou zátěž měl 1,6 tuny a dokázal jet rychlostí až 100 km/hod po silnici.

Celkem bylo vyrobeno mezi lety 1941 až 1944 asi 18 000 vozidel.

Vyobrazený vůz z naší sbírky je skříňová radiostanice.

Steyer 1 500A

**Rok výroby:** 1941
**Výkon:** 85 koní
**Zdvihový objem:**3 517 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2
**Hmotnost:** 2 480 kg

**Stav:** nepojízdný

**Katalogové číslo:** 240

Tento vůz byl lehký nákladní automobil používaný Německem během druhé světové války. Jeho konstruktérem byl Ferdinand Porsche. Měl vzduchem chlazený motor V8 o objemu 3,5 litru a výkonu 85 koní. Zajímavostí je přední náprava, která je odpružená torzními tyčemi, zadní byla klasická tuhá s listovými pery. Tento typ umožňoval montáž různých nadstaveb a měl široké použití u pozemních vojsk. Užitečnou zátěž měl 1,6 tuny a dokázal jet rychlostí až 100 km/hod po silnici.

Celkem bylo vyrobeno mezi lety 1941 až 1944 asi 18 000 vozidel.

Vyobrazený vůz z naší sbírky je skříňová radiostanice.

Steyer 1 500A valník

**Rok výroby:** 1941
**Výkon:** 85 koní
**Zdvihový objem:**3 517 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2
**Hmotnost:** 2 480 kg

**Stav:** nepojízdný

**Katalogové číslo:** 241

Tento vůz byl lehký nákladní automobil používaný Německem během druhé světové války. Jeho konstruktérem byl Ferdinand Porsche. Měl vzduchem chlazený motor V8 o objemu 3,5 litru a výkonu 85 koní. Zajímavostí je přední náprava odpružená torzními tyčemi, zadní byla klasická tuhá s listovými pery. Tento typ umožňoval montáž různých nadstaveb a měl široké použití u pozemních vojsk. Užitečnou zátěž měl 1,6 tuny a dokázal jed rychlostí až 100 km/hod po silnici.

Celkem se jich mezi lety 1941 až 1944 vyrobilo asi 18 000 vozidel

Vyobrazený vůz z naší sbírky je standartní valník.

Opel Blitz valník

**Rok výroby:** 1942
**Výkon:** 75 koní
**Zdvihový objem:**3 626 cm³

**Počet válců/ventilů:** 6/2

**Hmotnost:** 5 800 kg

**Stav:** Poškozený

**Katalogové číslo:** 236

V období před druhou světovou válkou byl Opel největším německým výrobcem nákladních vozidel. Název Blitz byl poprvé použit u nového nákladního vozu Opel představeného v listopadu r. 1930. V rámci nacistické ekonomiky a německého úsilí o vyzbrojení nařídily úřady stavbu továrny Opelwerk Brandenburg. Mezi lety 1935 a 1944 bylo vyrobeno více než 130 000 nákladních vozidel a podvozků různého provedení a různých nosností.

Původní továrna v Rüsselsheimu nestačila vyrábět požadovaná množství těchto nákladních vozidel, a tak bylo vedením Německa rozhodnuto vybudovat novou továrnu na “zelené louce“. Stavba továrny od kopnutí do země po montáž prvního vozidla trvala neuvěřitelných 7 měsíců. Dne 6. srpna 1944 byla z větší části zničena náletem RAF a výroba byla přesunuta do továrny Mercedes Benz, kde nahradila ve výrobě typ MB L3000.

Opel Blitz byl středně těžký nákladní automobil určený ve 30 tých a 40 tých letech minulého století především k plnění úkolů při vedení útočných válečných operací. Byl používán jak v Africe, tak i na východní frontě. Bylo na něj montováno nespočet různých provedení, skříní, valníků a sloužil i jako tahač děl a přívěsů.

Základem byla konstrukce 4×2 se zadní poháněnou nápravou a dvěma délkami rozvoru. Později přibyla verze s pohonem všech kol. Motor byl nejprve plochý šestiválec. Největší část produkce byla ale osazena řadovým šestiválcem o objemu 2,5, 3,4 a 3,7 litru a výkonu 55, 64 a 75 koní. Celková váha byla od 2 300 kg až do 6 000 kg.

Bylo to nejrozšířenější nákladní vozidlo německého Wehrmachtu ve 2. světové válce. Po pádu Německa továrny Opel v Brandenbursku patřily do zóny Sovětského svazu a byly kompletně demontovány a zařízení odvezeno na Východ. V SSSR ale výroba Blitz nepokračovala. V Rüsselsheimu byla výroba brzy obnovena a první poválečný Blitz byl zhotoven 15.7.1946.

Tento vůz je valník pro přepravu vojáků i se sedadly na korbě.

Opel Blitz hasičská nástavba

**Rok výroby:** 1942
**Výkon:** 75 koní
**Zdvihový objem:**3 626 cm³

**Počet válců/ventilů:** 6/2

**Hmotnost:** 5 800 kg

**Stav:** Poškozený

**Katalogové číslo:** 243

V období před druhou světovou válkou byl Opel největším německým výrobcem nákladních vozidel. Název Blitz byl poprvé použit u nového nákladního vozu Opel představeného v listopadu r. 1930. V rámci nacistické ekonomiky a německého úsilí o vyzbrojení nařídily úřady stavbu továrny Opelwerk Brandenburg. Mezi lety 1935 a 1944 bylo vyrobeno více než 130 000 nákladních vozidel a podvozků různého provedení a různých nosností.

Původní továrna v Rüsselsheimu nestačila vyrábět požadovaná množství těchto nákladních vozidel, a tak bylo vedením Německa rozhodnuto vybudovat novou továrnu na “zelené louce“. Stavba továrny od kopnutí do země po montáž prvního vozidla trvala neuvěřitelných 7 měsíců. Dne 6. srpna 1944 byla z větší části zničena náletem RAF a výroba byla přesunuta do továrny Mercedes Benz, kde nahradila ve výrobě typ MB L3000.

Opel Blitz byl středně těžký nákladní automobil určený ve 30 tých a 40 tých letech minulého století především k plnění úkolů při vedení útočných válečných operací. Byl používán jak v Africe, tak i na východní frontě. Bylo na něj montováno nespočet různých provedení, skříní, valníků a sloužil i jako tahač děl a přívěsů.

Základem byla konstrukce 4×2 se zadní poháněnou nápravou a dvěma délkami rozvoru. Později přibyla verze s pohonem všech kol. Motor byl nejprve plochý šestiválec. Největší část produkce byla ale osazena řadovým šestiválcem o objemu 2,5, 3,4 a 3,7 litru a výkonu 55, 64 a 75 koní. Celková váha byla od 2 300 kg až do 6 000 kg.

Bylo to nejrozšířenější nákladní vozidlo německého Wehrmachtu ve 2. světové válce. Po pádu Německa továrny Opel v Brandenbursku patřily do zóny Sovětského svazu a byly kompletně demontovány a zařízení odvezeno na Východ. V SSSR ale výroba Blitz nepokračovala. V Rüsselsheimu byla výroba brzy obnovena a první poválečný Blitz byl zhotoven 15.7.1946.

Tento vůz má hasičskou nadstavbu.

Tatra 805

**Rok výroby:** 1955
**Výkon:** 75 koní
**Zdvihový objem:**2 545 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2

**Hmotnost:** 4 450 kg

**Stav:** Pojízdný

**Katalogové číslo:** 235

Slangově přezdívaná Kačena, Kvičala nebo Píšťala podle kvílivého zvuku motoru při zátěži a řazení. Jedná se o lehký terénní nákladní automobil vyráběný automobilkou Tatra mezi lety 1952 až 1960.

Byl vyvinut pro potřeby armády. Armáda požadovala automobil schopný jízdy v těžkém terénu s vysokou tažnou sílou.

Podvozek T 805 konstrukčně navazoval na podvozky předešlých prototypů a to T 803 a T 804. Hlavním rozdílem však bylo použití trambusové kabiny, což si vyžádalo změnu polohy místa řidiče.

**Motor**

Tatra 805 byla poháněna benzínovým osmiválcovým vzduchem chlazeným motorem typu T 603A. Vyznačoval se zdvihovým objemem 2 545 cm³. Motor se od verzí pro osobní automobily lišil tím, že byl použit jen jeden karburátor, nižším stupněm komprese, tlačnými chladícími ventilátory a ”suchou‟ klikovou skříní se zdvojeným olejovým čerpadlem.

**Převodovka**

Převodovka byla čtyřstupňová a spojená byla ještě s dvoustupňovou přídavnou převodovkou.

**Podvozek**

Byl ukázkovým příkladem konstrukce pro použití v terénním automobilu. Odpružení obou náprav bylo torzními tyčemi a vozidlo se díky nim na silnici chovalo velmi komfortně i při vyšších rychlostech. Mezi slabší stránky Tatry 805 řadíme jednookruhové hydraulické bubnové brzdy bez posilovače.

**Použití**

V civilním sektoru byly T 805 využívány jako rozvážkové či zametací vozy či vozidla se speciálními skříňovými nástavbami typu furgon v nápadné stříbrné barvě, která používal například československý film.

Nejslavnějším provedením byla dvojice expedičních speciálů cestovatelů Zikmunda a Hanzelky. Tyto vozy dostaly světlý lak, odrážející teplo, tepelnou izolaci, vyztužené volanty, vyšší čelní skla a také přívěsné vozíky.

Tatra 600 Tatraplán

**Rok výroby:** 1949
**Výkon:** 52 koní
**Zdvihový objem:**1 950 cm³

**Počet válců/ventilů:** 4/2

**Hmotnost:** 1 250 kg

**Stav:** dobrý

**Katalogové číslo:** 68

Jednalo se o osobní automobil střední třídy, který se vyráběl mezi lety 1948 až 1951 firmou Tatra, n.p. a následně do roku 1952 podnikem AZNP Mladá Boleslav. Vůz, jenž se vyznačoval proudnicovou karoserií a vzadu umístěným vzduchem chlazeným plochým čtyřválcem navazoval na sérii aerodynamických automobilů značky Tatra.

Tatraplán byl původně označován jako Tatra 107. Vývoj byl započat koncem druhé světové války.

Tento název vůz získal díky srovnání jeho ladného tvaru s letadlem.

Tatraplán se vyvážel do mnoha zemí Evropy a některé dodávky směřovaly i do zámoří. V Československu sloužil jako služební vůz pro státní a stranické funkcionáře. Pro běžné motoristy byl nedostupný.

Na svou dobu se vyznačoval velmi moderní konstrukcí s několika pokrokovými prvky. Karoserie byla ocelová, samonosná a již bez dřevěné konstrukce. Přední náprava byla tvořena dvěma příčnými poloeliptickými listovými pružinami, řízení bylo převáděno ozubeným hřebenem, což přispělo k lehkému a přesnému ovládání vozu. Čtyřstupňová převodovka se synchronizací 2. až 4. převodového stupně se ovládala řadicí pákou umístěnou pod volantem.

Tatraplán byl vyroben i ve sportovní dvoudveřové variantě s hliníkovou karoserii. První varianta získala název Tatra 601 Monte Carlo a druhou byla otevřená závodní verze T602 Tatraplan Sport. Zajímavým prototypem byl kabriolet T 600 karosovaný firmou Sodomka ve Vysokém Mýtě určený pro Ženevský autosalon v roce 1949.

Z Kopřivnice bylo do světa celkem exportováno 2 164 vozů.

Mercedes Benz L 3000 LKW

**Rok výroby:** 1940
**Výkon:** 75 koní
**Zdvihový objem:**4 849 cm³

**Počet válců/ventilů:** 4/2

**Hmotnost:** 7 000 kg

**Katalogové číslo:** 238

Mercedes-Benz L 3000 je dvounápravový kamion německého výrobce Daimler-Benz AG, který byl vyráběn mezi lety 1938 a 1944. Od roku 1939 se vyráběly modely s pohonem zadních kol a označovaly se L 3000 S. Modely s pohonem všech kol se nazývaly L 3000 A, a tyto byly postaveny pouze v letech 1939-1942.

Tento model byl stěžejním nákladním vozidlem ve výzbroji německé armády za 2. světové války. Na základním podvozku bylo instalováno nespočet různých nástaveb pro široké použití při válečných operacích.

Ve všech verzích bylo nakonec postaveno více než 27 000 kusů těchto nákladních aut.

GAZ Volha 21

**Rok výroby:** 1964
**Výkon:** 71 koní
**Zdvihový objem:**2 445cm³

**Počet válců/ventilů:** 4/2

**Hmotnost:** 1 300 kg

**Stav:** dobrý

**Katalogové číslo:** 249

Tento automobil byl sovětský vůz vyšší střední třídy vyráběný v období 1956-1970. Nikdo mu neřekl jinak než Volha a jeho nejznámější přezdívkou byla „Carevna“

Byl nástupcem vozu Paběda, který byl prvním sovětským automobilem se samonosnou karoserií. Vývoj byl započat v roce 1954 a výroba se rozběhla v roce 1956. Vzorem byly některé americké vozy té doby a Volha byla skutečně na svou dobu dobrý automobil. Jedná se o čtyřdveřový sedan s velkým vnitřním prostorem.

Motor byl v první sérii upravený jen z Pabědy. Již od roku 1957 dostal úplně nový motor s hliníkovým blokem a rozvodem OHV. Vyznačoval se obsahem 2 445 cm³ a měl výkon 71 koní. Vůz dosahoval rychlosti 130 km/hod. Převodovka měla 3 rychlosti a při vynikající pružnosti motoru ujel vůz skoro vše na trojku. Přední náprava měla nezávislé zavěšení, zadní náprava byla tuhá.

Vůz prošel celkem třemi modernizacemi, od roku 1962 to byla tak zvaná 3. série. Modernizace spočívaly především v úpravě vnějšku karoserie, hlavně masky chladiče. Dostal také nový karburátor a jeho výkon vzrostl na 75 až 85 koní.

Vyráběl se i v provedení kombi pod označením GAZ – 22 Universal.

Vůz z naší sbírky je v provedení ze 3. série.

GAZ Volha 21

**Rok výroby:** 1964
**Výkon:** 71 koní
**Zdvihový objem:**2 445cm³

**Počet válců/ventilů:** 4/2

**Hmotnost:** 1 300 kg

**Stav:** dobrý

**Katalogové číslo:** 250

Tento automobil byl sovětský vůz vyšší střední třídy vyráběný v období 1956-1970. Nikdo mu neřekl jinak než Volha a jeho nejznámější přezdívkou byla „Carevna“

Byl nástupcem vozu Paběda, který byl prvním sovětským automobilem se samonosnou karoserií. Vývoj byl započat v roce 1954 a výroba se rozběhla v roce 1956. Vzorem byly některé americké vozy té doby a Volha byla skutečně na svou dobu dobrý automobil. Jedná se o čtyřdveřový sedan s velkým vnitřním prostorem.

Motor byl v první sérii upravený jen z Pabědy. Již od roku 1957 dostal úplně nový motor s hliníkovým blokem a rozvodem OHV. Vyznačoval se obsahem 2 445 cm³ a měl výkon 71 koní. Vůz dosahoval rychlosti 130 km/hod. Převodovka měla 3 rychlosti a při vynikající pružnosti motoru ujel vůz skoro vše na trojku. Přední náprava měla nezávislé zavěšení, zadní náprava byla tuhá.

Vůz prošel celkem třemi modernizacemi, od roku 1962 to byla tak zvaná 3. série. Modernizace spočívaly především v úpravě vnějšku karoserie, hlavně masky chladiče. Dostal také nový karburátor a jeho výkon vzrostl na 75 až 85 koní.

Vyráběl se i v provedení kombi pod označením GAZ – 22 Universal.

Vůz z naší sbírky je v provedení ze 3. série.

GAZ M13A Čajka

**Rok výroby:** 1963
**Výkon:** 195 koní
**Zdvihový objem:**4 890 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2

**Hmotnost:** 2 050 kg

**Stav:** pojízdná

**Katalogové číslo:** 246

Automobilový závod v Gorkém potřeboval nahradit v 50. letech už poněkud přežitý baculatý GAZ M-12 ZIM, i když jeho produkce byla spuštěna teprve na začátku téže dekády. Nový luxusní automobil, méně okázalý současník moskevských ZIL 111 (1959-1967) měl sloužit hlavně sovětským státním orgánům a diplomatickým zastoupením země v zahraničí, respektive tajné policii KGB. Dostal se i do „spřátelených“ zemí východního bloku včetně Československa. Doplňoval právě zmíněné zily a byl jim velmi podobný, i když menší.

Tento vůz sloužil pouze pro prominenty komunistických režimů. V SSSR v něm jezdili nejvýznamnější funkcionáři a představitelé této éry, taktéž tomu bylo ve spřátelených zemím komunistického bloku. Několik vozů dostali darem i umělci či kosmonauti.

Vzorem vozu byly v té době některé modely amerických automobilů, vůz se jim v mnoha ohledech dost podobá.

Měl moderní celohliníkový motor V8 o obsahu 5 litrů a výkonu 195 koní, maximální rychlost 160 km/hod. Zvláštností byla třístupňová automatická převodovka ovládaná tlačítky vedle volantu.

Hlavní důraz byl kladen na prostor a pohodlí cestujících na zadním sedadle. Zde bylo pak nadprůměrné množství místa a některé technické vymoženosti, které se v normálních vozech východního bloku zatím nevyskytovali – elektrická okna, dálkové ovládaní radia a podobně. Ale mohl fungovat i se třemi řadami sedadel v uspořádání 2+2+3.

Postupně bylo vyrobeno i několik dalších karosářských variant. Hlavně čtyřmístné kabriolety pro vojenské přehlídky a vítání oficiálních návštěv. Několik kombíků jako sanitky či pohřební vozy.

Výroba skončila v roce 1982. Bylo vyrobeno celkem 3 179 kusů a dnes jsou ceněnými sběratelskými kousky.

GAZ M13A Čajka

**Rok výroby:** 1963
**Výkon:** 195 koní
**Zdvihový objem:**4 890 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2

**Hmotnost:** 2 050 kg

**Stav:** pojízdná

**Katalogové číslo:** 245

Automobilový závod v Gorkém potřeboval nahradit v 50. letech už poněkud přežitý baculatý GAZ M-12 ZIM, i když jeho produkce byla spuštěna teprve na začátku téže dekády. Nový luxusní automobil, méně okázalý současník moskevských ZIL 111 (1959-1967) měl sloužit hlavně sovětským státním orgánům a diplomatickým zastoupením země v zahraničí, respektive tajné policii KGB. Dostal se i do „spřátelených“ zemí východního bloku včetně Československa. Doplňoval právě zmíněné zily a byl jim velmi podobný, i když menší.

Tento vůz sloužil pouze pro prominenty komunistických režimů. V SSSR v něm jezdili nejvýznamnější funkcionáři a představitelé této éry, taktéž tomu bylo i ve spřátelených zemím komunistického bloku. Několik vozů dostali darem i umělci či kosmonauti.

Vzorem vozu byly v té době některé modely amerických automobilů, vůz se jim v mnoha ohledech dost podobá.

Měl moderní celohliníkový motor V8 o obsahu 5 litrů a výkonu 195 koní, maximální rychlost dosahovala 160 km/hod. Zvláštností byla třístupňová automatická převodovka ovládaná tlačítky vedle volantu.

Hlavní důraz byl kladen na prostor a pohodlí cestujících na zadním sedadle. Zde bylo pak nadprůměrné množství místa a některé technické vymoženosti, které se v normálních vozech východního bloku zatím nevyskytovali – elektrická okna, dálkové ovládaní radia a podobně. Ale mohl fungovat i se třemi řadami sedadel v uspořádání 2+2+3.

Postupně bylo vyrobeno i několik dalších karosářských variant. Hlavně čtyřmístné kabriolety pro vojenské přehlídky a vítání oficiálních návštěv. Několik kombíků jako sanitky či pohřební vozy.

Výroba skončila v roce 1982. Bylo vyrobeno celkem 3 179 kusů a dnes jsou ceněnými sběratelskými kousky.

GAZ M13A Čajka

**Rok výroby:** 1963
**Výkon:** 195 koní
**Zdvihový objem:**4 890 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2

**Hmotnost:** 2 050 kg

**Stav:** pojízdná

**Katalogové číslo:** 251

Automobilový závod v Gorkém potřeboval nahradit v 50. letech už poněkud přežitý baculatý GAZ M-12 ZIM, i když jeho produkce byla spuštěna teprve na začátku téže dekády. Nový luxusní automobil, méně okázalý současník moskevských ZIL 111 (1959-1967) měl sloužit hlavně sovětským státním orgánům a diplomatickým zastoupením země v zahraničí, respektive tajné policii KGB. Dostal se i do „spřátelených“ zemí východního bloku včetně Československa. Doplňoval právě zmíněné zily a byl jim velmi podobný, i když menší.

Tento vůz sloužil pouze pro prominenty komunistických režimů. V SSSR v něm jezdili nejvýznamnější funkcionáři a představitelé této éry, taktéž tomu bylo ve spřátelených zemím komunistického bloku. Několik vozů dostali darem i umělci či kosmonauti.

Vzorem vozu byly v té době některé modely amerických automobilů, vůz se jim v mnoha ohledech dost podobá.

Měl moderní celohliníkový motor V8 o obsahu 5 litrů a výkonu 195 koní, maximální rychlost 160 km/hod. Zvláštností byla třístupňová automatická převodovka ovládaná tlačítky vedle volantu.

Hlavní důraz byl kladen na prostor a pohodlí cestujících na zadním sedadle. Zde bylo pak nadprůměrné množství místa a některé technické vymoženosti, které se v normálních vozech východního bloku zatím nevyskytovali – elektrická okna, dálkové ovládaní radia a podobně. Ale mohl fungovat i se třemi řadami sedadel v uspořádání 2+2+3.

Postupně bylo vyrobeno i několik dalších karosářských variant. Hlavně čtyřmístné kabriolety pro vojenské přehlídky a vítání oficiálních návštěv. Několik kombíků jako sanitky či pohřební vozy.

Výroba skončila v roce 1982. Bylo vyrobeno celkem 3 179 kusů a dnes jsou ceněnými sběratelskými kousky.

Tento náš vůz sloužil v 60tých letech minulého století čelnímu funkcionáři komunistické strany a prezidentu Československé socialistické republiky Antonínu Novotnému.

1

2

…3 4 5 6 7 …

8 9

10

Go to Top

Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.Souhlasím