Zobrazen 65. – 80. z 132 výsledků

Škoda Rapid 922 cabrio de luxe

Rok výroby: 1938
Výkon: 42 koní
Zdvihový objem:1 564 cm3

Počet válců/ventilů: 4/2

Hmotnost: 960 kg

Stav: před renovací

Katalogové číslo: 252

Škoda Rapid OHV (typ 922) byl osobní automobil vyráběný v letech 1938–1947. Vyznačuje se motorem o objemu 1 564 cm³ má výkon 30,9 kW. Maximální rychlost byla 110 km/h. Vyráběl se jako sedan nebo kabriolet. Celkem bylo vyrobeno 1 800 kusů.

Laurin & Klement MS valník

Rok výroby: 1914-1920
Výkon: 38 koní
Zdvihový objem:4 713 cm3

Počet válců/ventilů: 4/2

Katalogové číslo: 253

V období před 1. Světovou válkou byl sortiment výroby v automobilce L & K již velmi široký. Kromě silně se rozvíjející výroby osobních automobilů začala firma ihned i s výrobou nákladních vozů. Velmi dobře si uvědomovali, že v tomto sortimentu je velká budoucnost, a hlavně je ekonomicky zajímavý. Nákladní doprava nabývala na důležitosti.

V roce 1914 přišla automobilka na trh s těžkým nákladním vozem pod označením MS. Vůz měl klasickou konstrukci – motor za přední nápravou, čtyřstupňovou převodovku jakoby uprostřed a spojovací hřídelí hnanou zadní nápravu. Motor měl obsah 4,7 litru a výkon 38 koní, dosahoval maximální rychlosti 16 km/hod.

Měl robustní rám žebřinové konstrukce, nýtovaný z U profilů a na tomto rámu vznikaly různé modifikace pro rozličné použití. Vznikaly také autobusy různých typů pro hromadnou přepravu osob, valníky všech velikostí, speciální nadstavby jako třeba hasičská auta, tahače nákladů a jiné. Užitná hmotnost těchto vozů byla 1 500 – 2 000 kg.

Steyer 1 500 A

Rok výroby: 1942
Výkon: 85 koní
Zdvihový objem:3 517 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2
Hmotnost: 2 480 kg

Stav: nepojízdný

Katalogové číslo: 254

Tento vůz byl lehký nákladní automobil používaný Německem během druhé světové války. Jeho konstruktérem byl Ferdinand Porsche. Měl vzduchem chlazený motor V8 o objemu 3,5 litru a výkonu 85 koní. Zajímavostí je přední náprava, která je odpružená torzními tyčemi, zadní byla klasická tuhá s listovými pery. Tento typ umožňoval montáž různých nadstaveb a měl široké použití u pozemních vojsk. Užitečnou zátěž měl 1,6 tuny a dokázal jet rychlostí až 100 km/hod po silnici.

Celkem bylo vyrobeno mezi lety 1941 až 1944 asi 18 000 vozidel.

Vyobrazený vůz z naší sbírky sloužil jako velitelské vozidlo. Stejný typ vozu používal jako velitelské vozidlo maršál Erwin Rommel při svém tažení v severní Africe.

Horch 901

Rok výroby: 1938
Výkon: 80 koní
Zdvihový objem:3 500 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2
Hmotnost: 3 000 kg

Stav: pojízdný

Katalogové číslo: 255

Horch 901 bylo vojenské osobní vozidlo střední třídy. Sloužilo především pro potřeby německé armády Wehrmacht jako víceúčelové vozidlo pro různé úkoly. Používali jej na všech bojištích 2. světové války. Motor byl odvozen z civilního vozu Horch 830 a podvozek splňoval velmi přísné podmínky zadání pro provoz v terénu. Bylo vyrobeno asi 28 000 kusů těchto vozidel.

Porsche 356

Rok výroby: 1961

Výkon: 75 koní
Zdvihový objem: 1 582 cm3

Počet válců/ventilů: 4/2
Hmotnost: 935 kg

Stav: funkční

Katalogové číslo: 53

Ferdinand Porsche založil svou návrhářskou dílnu již v roce 1931. Avšak první vůz, který nesl jeho jméno byl až typ 356 z roku 1950. Jednalo se o malá sportovní vozidla, která nezapřela podobnost s dalším vozem navrženým Ferdinandem Porschem. Mluvíme o Volkswagenu Broukovi. Tento vůz zajistil v 50. letech svému konstruktérovi Ferdinandovi Porschemu vynikající pověst. Vůz je dodáván ve variantě kupé, kabriolet a speedster.

Vůz z naší sbírky je provedení 356 B z roku 1961, ale již model roku 1962. Od původního provedení se lišil hlavně vyšší přídí a jinými větracími mřížkami na zádi. Dodával se ve formě Roadster (odvozené od speedsteru) nebo jako coupe Karmann se stupňovitou zádí. Nejlepším nabízeným typem byl model Super s max. rychlostí 175 km/h.

Provedení 356 C se stalo posledním modelem série. Bylo vybavené kotoučovými brzdami na všech kolech a výkonem až 80 koní.

Náš vůz má výkon 75 koní, objem 1 600 cm2 a je provedení „S“. Motor byl klasický plochý čtyřválec z VW brouk, patřičně upravený na vyšší výkon se sportovní charakteristikou. Vůz byl na svou dobu velmi sportovní. Pyšnil se vynikajícím aerodynamickým tvarem, perfektním podvozkem a vynikal kvalitním dílenským zpracováním.

Značka Porsche již od prvopočátků svého fungování slouží jako základ pro závodní vozy a tyto dosahují vynikajících výsledků. Typ 356 se zasloužil o slávu vozů Porsche a měl i nemalý obchodní úspěch. Vyrobeno bylo více jak 76 000 kusů, a to mezi lety 1950-1965. Nástupcem se stal neméně slavný typ 911, ale to už je jiná historie.

Mercedes Benz SL600 W129

Rok výroby: 1995
Výkon: 394 koní
Zdvihový objem:5987 cm3

Počet válců/ventilů: 12/4
Hmotnost: 1 980 kg

Katalogové číslo: 11

Mercedes-Benz SL R129, tedy 4. generace třídy SL, taky známý pod přezdívkou Žehlička, je skvostným vozem, který do světa automobilismu přivezl spoustu novinek. Již při představení v roce 1989 měl Mercedes na modelu SL rovných 20 patentů. Mezi nejzajímavější věci patří vystřelovací oblouk za hlavami posádky, který se vysune za 0.3 sekundy a chrání cestující při převrácení. Dále je vůz vybaven samonavíjecími tříbodovými bezpečnostními pásy uchycenými v sedadlech s pevným rámem z pěti hořčíkových částí, které dokázaly z části pohlcovat síly působící při bočním nárazu, a čtyřpístkové kotoučové brzdy. V neposlední řadě je součástí vozidla také elektrohydraulicky ovládaná stahovací střecha, která se dokáže stáhnout či natáhnout za 30 sekund. Zajímavá je i více prvková náprava vzadu, díky které vůz oplývá skvělou ovladatelností při rychlé jízdě, a zároveň poskytuje dostatek požadovaného komfortu.
O legendární design se postaral Bruno Sacco a na vývoji se jako testovací jezdec podílel i tehdejší ředitel společnosti Werner Niefer, který R129 označoval za svého miláčka.

SL R129 prošlo celkem dvěma zásadními facelifty, a to v letech 1995 a 1998.

V roce 1994 si prošel vůz drobnými změnami, které se odrazily v modelové řadě z roku 1995. například počítadlo km bylo přepnuto z mechanického na elektronické, v automobilu byla možnost pro přenosný mobilní telefon s hlasovou aktivací vytáčení. Přibyly také nově jasné indikátory předních směrových světel u modelů US SPEC.

Vždy se decentně obměnil vzhled, přibyla nějaká zajímavá výbava a nahradilo se, případně vylepšilo, několik motorů. S poslední modernizací se milovníci rychlé jízdy dočkali i verzí AMG – zprvu přišlo osmiválcové SL 60, které později doplnilo SL 70 a mocné SL 73 s V12, který se ukázal i v italském skvostu Pagani Zonda. Jako poslední se před koncem výroby ukázal SL 55 AMG, který později propůjčil svou techniku novější generaci SL 55 AMG R230.

Za celých 12 let výroby z tovární linky v Brémách sjelo 213 089 aut.

Hakl OT 810

Rok výroby: 1938
Výkon: 120 koní
Zdvihový objem:11 762 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2
Hmotnost: 7 600 kg

Katalogové číslo: 215

Jedná se o bojové, polopásové, obrněné vozidlo, které vzniklo v Německu před 2. Světovou válkou. Do výzbroje německé armády se dostalo roku 1939. Vyvinula jej firma Hanomag jako typ HKL6p. Standardně mohl převážet až 13 vojáků, včetně obsluhy. Původně byl určen jako podpůrné vozidlo tankových divizí, ale nakonec se stal velmi rozšířeným vozidlem německé armády Jeho použití bylo velmi široké a vzniklo postupně množství různých modifikací.  Poháněl jej benzínový šestiválec typu Maybach HL 42 o výkonu 100 koní. Maximální rychlost byla 52 km/hod a dojezd byl 300 km.

Hakl se za války vyráběl i na území Československa ve Škodě Plzeň a firmě Bohemia v České Lípě. Po válce jich zůstalo velké množství opuštěných na našem území a byly zařazeny do výzbroje naší armády. Celkem bylo vyrobeno 15 250 kusů těchto obrněnců

Na základě velmi dobrých zkušeností s těmito vozidly bylo rozhodnuto v druhé polovině 50 tých let o výrobě vlastních polopásových vozidel pod označením OT-810. Vozidla jsou téměř identická s několika změnami. Především byla prodloužena příď vozidla z důvodů použití dieselového motoru Tatra z nákladního vozu Tatra 138 výkonu 120 koní. Motor byl chlazen vzduchem a jeho použití zvýšilo dojezd vozidla a jeho rychlost. Byl lépe opanceřován tak, aby se přizpůsobil novým podmínkám využití v boji.

Vzniklo opět množství variant a různých modifikací. Vyráběl se v letech 1958–1962 na Slovensku v Podpolianských strojírnách v Detve. Vyrobeno jich bylo asi 1 500 kusů. Ve své době to byl patrně jediný polopásově vyráběný vůz.

Z výzbroje byl nakonec definitivně vyřazen až v roce 1995 dostal se ve velkém množství do různých soukromých sbírek kde je renovován a upravován do různých podob.

Mercedes Benz S280 W108

Rok výroby: 1972
Výkon: 140 koní
Zdvihový objem:2 778 cm3

Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 1 470 kg

Katalogové číslo: 8

Jedná se o luxusní vozy vyráběné již od roku 1965 do roku 1973. Vozy slavily úspěch nejen v západním Německu, ale i na exportních trzích včetně Severní Ameriky a jihovýchodní Asie.

Rozdíl mezi W108 a W109

Vzhledem k úspěchu dlouhého rozvoru typu 300 SE Lang, pokračovala společnost Mercedes Benz v nabídce dvou délek rozvoru pro W108 a W109. Zpočátku délka W108 označovala standartní rozvor a délka W 109 dlouhý rozvor. U modelové řady z roku 1968 se tento rozdíl změnil zavedením 280 SEL, které si ponechalo označení podvozku W108 namísto W109 a označením delšího rozvoru bylo písmeno L v označení modelu. Toto již zůstalo nadále u všech dalších modelů MB.

První série

Model W108/W109 měl premiéru na autosalonu ve Frankfurtu v roce 1965. Počáteční modelová řada se skládá ze tří modelů W 108 (250 S, 250 SE A 300 SEb a jediného modelu W 109 (300 SEL).

-Model 250 S-byl vybaven motorem M108 o objemu 2 496 cm3 s duálními dvouhlavňovými karburátory downdraft o výkonu 96 kW při 5400 otáčkách za minutu. Dosahoval maximální rychlosti 182 km/h

– Model 250 SE-měl stejný motor jako 250 S, kromě vstřikování paliva a jiného označení motoru. Výkon se zvýšil na 110kW při 5500 otáčkách.

– Modely 300 SEb a 300 SEL byly vybaveny motorem o objemu 2 996 cm3. Výkon motoru byl 125kWpři 5 400 otáčkách za minutu. Tyto modely dosahovaly nejvyšší rychlosti 200 km/h a dokázaly zrychlit na 100 km/h za 6,2 s.

Druhá série

V roce 1967 byla revidována řada šestiválcových motorů. Motor o objemu 2,5l byl rozšířen na 2,8 l.

Modely 250 S a 250 SE byly v listopadu 1967 přejmenovány na 280 S a 280 SE.

V lednu r. 1968 byla poprvé představena dlouhá varianta rozvoru 280 SEL.

Model 280 S dosahoval rychlosti 100 km/h za 12,5 s. a nejvyšší rychlosti 185 km/h.

Modely 280 SE a 280 SEL zrychlily na 100 km/h za 10,5 s a dosahovaly maximální rychlosti 193 km/h.

Do Evropy se prodávala vozidla se standartní manuální čtyřstupňovou převodovkou. K dispozici byla také čtyřstupňová automatická převodovka, což bylo celkem neobvyklé mezi automobilovými výrobci té doby. Pětistupňová manuální převodovka byla nabízena pro řadové šestiválcové motory, a to pouze mezi lety 1969 a 1972.

V roce 1966 instaloval inženýr společnosti Erich Waxenberger masivní motor 6,3 l Mercedes-Benz M100 V8 z vlajkové lodi společnosti 600 (W100) do podvozku W109 a vytvořil první velký sedan Mercedes-Benz s motorem V8. Plná výroba 300 SEL 6,3 byla zahájena v prosinci 1967. 300 SEL 6,3 dosáhl rychlosti 100 km / h za 6,5 ​​sekundy a maximální rychlosti 220 km / h (137 mph), což z něj činí nejrychlejší produkční sedan té doby. Tento titul si uchovával mnoho let.

Když byl v roce 1969 představen motor V8 o objemu 3,5 l, jedinou volbou převodovky byl čtyřstupňový automat s kapalinovou spojkou. Tento model byl odpovědí především pro Severní Ameriku, kde motory V8 tvořily hlavní motorizaci velkých sedanů. Na konci výroby této řady z něj vznikl model 450 SE, který tak symbolicky završil tuto velmi úspěšnou řadu velkých limuzín, ve kterých měla společnost Mercedes Benz v dalších letech dominovat.

Během sedmiletého období bylo vyrobeno celkem 383 361 ks.

Maserati Biturbo

Rok výroby: 1984
Výkon: 190 koní
Zdvihový objem:2 491 cm3

Počet válců/ventilů: 6/3
Hmotnost: 2 180 kg

Katalogové číslo: 106

Jedná se o dvoudveřové 2+2 kupé. Bylo představeno v prosinci roku 1981.

Historie

Auto navrhl Pierangelo Andreani, který byl i šéfem Centra Stile Maserati. Všechny modely Maserati představené od vzniku Biturba v letech 1981 až 1997 byly založeny na původní architektuře Biturbo.

Když Alejandro de Tomaso získal Maserati v roce 1976, tak měl ambiciózní plány. Chtěl spojit prestiž značky Maserati se sportovním vozem, který by byl přesto cenově dostupný a nahradit tak levnější modely, které tradičně tvořily řadu Maserati v době, kdy firmu vlastnil Citroen.

Motory

Byl to první sériově vyráběný automobil, který používal motor se dvěma turbodmychadly. To také představovalo první sériově vyráběný motor automobilu se třemi ventily na válec v této specifikaci.

V letech 1984 a 1985 modely 2,5 L V6 využívaly jediný karburátor Weber pod přetlakovou hladkou hliníkovou slitinou napájenou dvojitými turbodmychadly.

Maserati, američtí prodejci a nadšenci sportovních vozů začali experimentovat s mezichladiči.

Vývoj

222

V květnu roku 1988 modely dostaly facelift a bylo upuštěno od názvu Biturbo ve prospěch 222, tzn. dvoudveřový, dvoulitrový motor a 2. generace. Vůz nesl vizuální stopy signativního designového jazyka Gandini. Pyšnil se však více zaoblenou mřížkou a kapotou jako model 430, různými zpětnými zrcátky a spoilerem. Dvěstědvacetdvojka měla premiéru v roce 1988 na autosalonu v Turíně.

2.24v

V prosinci roku 1988 Maserati představilo nejvýkonnější variantu dvoulitrových modelů, které byly poháněny čtyřventilovým motorem na válec. Tento typ byl prvním modelem, který používal modernější obepínající přední a zadní obložení s integrovanými mlhovými světly a hluboké boční prahy.

 

Závodní

Jedná se o silnější variantu 2.24v s vyšším výkonem. Poprvé byl představen v prosinci roku 1990. Mezi lety 1991 a 1992 bylo vyrobeno pouze 230 ks a všechny byly určené pro italský trh.

 

Mercedes Benz SE 600 sedan

Rok výroby: 1996
Výkon: 394 koní
Zdvihový objem:5 987 cm3

Počet válců/ventilů: 12/4
Hmotnost: 2 180 kg

Katalogové číslo: 6

Historie

Jedná se o řadu stěžejních vozidel vyráběných mezi lety 1991-1998. Tato třída byla představena na autosalonu v Ženevě v březnu roku 1991.

Vývoj W140 začal již v roce 1981. V dalších letech byly modely testovány a v roce 1986 byl definitivně vybrán návrh Oliviera Boulaye. Od původního návrhu bylo požadováno, aby dva různé vzory chladící mřížky označovaly spodní a horní model. Podobně tomu bylo i u kulatých a obdélníkových světlometů u modelu W123. Vůz pro svoji nekompromisní mohutnost a výkony získal přezdívku „Mamut“

V roce 1998 byla řada S140 třídy S nahrazena sedany třídy W220 a kupé třídy C215 CL.

Modely

Existovaly 3 typy karoserie přeneseny z modelu W 126 a to čtyřdveřový sedan ve dvou délkách rozvoru a jedno dvoudveřové kupé. Označení W140 bylo přiřazeno standartnímu rozvoru, V140 dlouhému rozvoru a C 140 kupé.

V roce 1996 bylo kupé třídy S přejmenováno na třídu CL, a tak odtrženo od třídy S.

Delší verze Pullmann měla rozvor 4 140 mm a byla představena v roce 1995 se dvěma možnostmi motoru – S500 Pullman a S600 Pullman.

V roce 1997 byl pro papeže Jana Pavla II vyroben Landaulet Papamobile.

Jako motory se používali řadové šestiválce, motory V8 a vrcholový model V12 o obsahu 6 litrů. Všechny motory byly nové konstrukce, poprvé byl použit v této řadě dieselový agregát se 4 ventily na válec. Převodovky byly při zahájení výroby u nejmenších šestiválcových motorů i manuální, naposled ve třídě „S“. Nakonec všechny převodovky byly automatické, buď čtyř nebo pěti stupňové.

Funkce W140

U tohoto modelu byly poprvé použity některé inovace a zlepšení, které si posléze našly cestu i do ostatních modelů vozů. Například to byly:

– Zvukově izolovaná skla s dvojitou výplní, což byla nová inovace třídy S poprvé použita právě u tohoto modelu.

– W140 měl i zadní parkovací značky nebo vodící tyče. Tyto tyče se při couvání táhly od zadních rohů víka kufru a poskytovaly tak řidiči vodítko pro zadní manévry. V roce 1995 byl tento systém nahrazen systémem Parktronic založeným na sonaru, který měřil vzdálenost nárazníku od okolních překážek.

– Pozdější modely zahrnovaly stěrače čelního skla s detekcí deště, tzv dešťový senzor.

– Vůz se pyšnil dvouzónovou klimatizací.

– V roce 1995 se model S 600 Coupe stal prvním automobilem Mercedes s navigačním systémem GPS označeným jako Auto Pilot Systém.

– V roce 1996 byl představen systém hlasového ovládání Linguatronic a parkovací systém založený na sonaru Parktronic.

– Xenonové světlomety.

– Systém podvozku ESP.

– Tlumení ADS

A mnoho dalších výbav hlavně v oblasti komfortu a pohodlí posádky.

Celkem bylo vyrobeno 432 732 vozů modelu W140, z toho 406 710 bylo sedanů a 26 022 bylo kupé. Model se stal ikonou luxusních vozů a navazovaly na něj i ostatní automobilky. U Mercedes Benz na něj navázaly hlavně pozdější modely C a E. I v dnešní době je tento model velmi ceněný, a hlavně provedení V12 si udrželo punc technické dokonalosti a určité nadřazenosti.

Mercedes Benz 320A cabrio

Rok výroby: 1938
Výkon: 78 koní
Zdvihový objem:3 207 cm3

Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 1 900 kg

Stav:  perfektní
Katalogové číslo: 76

Historie

V půli třicátých let nastal ve Stutgartu problém. Na trhu chyběl dostatečně reprezentativní šestiválcový mezičlánek, který by efektivně propojil vesměs čtyřválcové střední modely s nejvyšší, osmiválcovou řadou. Na trhu se prodávaly špičkové modely 500 K, 540 K a 770 K, ale byly velmi drahé a pro spoustu zákazníků nedostupné.

Existovala řada 290, ale ta již od roku 1933 poněkud zastarávala a nabízela jen omezený výkon. V neposlední řadě bylo potřeba udělat motor, který by dokázal pracovat na syntetický benzín, který byl vyráběný z uhlí. Německo nemělo přístup k ropě, a tak se připravovalo na tuto variantu pohonných hmot.

V Berlíně se v roce 1937 proto na autosalonu představil nový model Mercedes-Benz 320, pod interním označením W142 s šestiválcem, který se nakonec vyráběl ve všech možných variantách karoserií.

Technické údaje

Motor měl obsah 3 207 cm2, byl to řadový šestiválec s rozvodem SV, čili „spodový” motor. Maximální výkon byl 78 koní. Vůz měl 4 000 otáček a točivý moment 220 Nm při 1 700 ot/min a dosahoval maximální rychlosti 130 km/h. Motor byl tradičně umístěn vpředu a poháněl zadní kola. Převodovka byla čtyřstupňová a synchronizovaná. Brzdy byly kapalinové a bubnové s posilovačem na všechna čtyři kola.

Podvozek byl klasické koncepce s rámovou konstrukcí, Vpředu byly umístěny příčné závěsy a příčné listové pero, vzadu kyvadlová náprava (poloosy) a vinuté pružiny.

Mercedes-Benz 320 (W142) byl k dostání s podvozkem ve dvou délkách rozvoru náprav. Základním 3 300 mm a zkráceném 2 880 mm, přičemž prodejně zdaleka nejúspěšnějším se stal delší z obou podvozků. Podvozek modelu MB 320 (W142) vznikl modifikací starší konstrukce W18 s kořeny sahajícími až do hloubi dvacátých let k řadě W11. Na obou těchto podvozcích se stavělo nepřeberné množství variant a karosářských modifikací. Některé byly zcela unikátní. Podvozek sloužil i jako základ pro vojenské terénní vozidlo.

Výroba

Mercedes Benz 320 byl vyráběn ve čtyřech sériích mezi lety 1937 až 1942. Série I., II. a III., vyráběné do roku 1939 měly výše uvedený motor a rozvory 2 880 mm a 3 300 mm. Čtvrtá série dostala větší motor a to 3,4 litru, výkon však byl zachován.

Celkem bylo vyrobeno asi 7 000 vozů MB 320, z toho bylo 1 800 vozů pro potřeby armády.

Tento typ vozu Mercedes má i významnou stopu v našich dějinách. Právě ve voze Mercedes Benz 320 cabrio B (dvoudveřový, čtyřmístný vůz) jel dne 27.května 1942 říšský protektor Reinhard Heydrich. V tomto voze byl na něj československými parašutisty spáchán atentát.

Vůz z naší sbírky je klasické cabrio typu „A“, čili vůz ve specifikaci 2+1 na krátkém podvozku. Renovace byla provedena z nekompletního vraku původního vozu a dnes je ve vynikajícím, plně provozuschopném stavu a je skutečnou ozdobou naší sbírky.

Škoda Octávia

Rok výroby: 1963
Výkon: 40 koní
Zdvihový objem: 1 089 cm3

Počet válců/ventilů: 4/2
Hmotnost: 920 kg

Stav: plně funkční
Katalogové číslo: 109

Úvod
První vůz Škoda Octavia vyjel z Mladé Boleslavy v roce 1959, kdy šlo o výraznou modernizaci vozů Škoda 440 a Škoda 445, kterým se říkalo Spartak. Firma přistoupila nejen ke vzhledovým změnám a technickým inovacím, ale také ke změně jména.

Vývoj
Leckdo by mohl na první pohled říct, že Octavia se od Spartaku příliš neodlišuje. A vskutku vsadili designéři na jednodušší masku chladiče, mírně pozměněná zadní světla a nápis “Octavia” na předním blatníku, respektive nový přístrojový štít a volant.

Technické parametry
Po technické stránce ale konstruktéři použili novou přední nápravu s příčným zkrutným stabilizátorem a odpruženou vinutými pružinami – předchůdce měl listová pera. Listové pera, ačkoliv došlo k testování spirálových pružin, naopak zůstala zachována na zadní nápravě. Ještě v průběhu roku 1959 dostal model účinnější asymetrické přední světlomety a dělený přední nárazník.
Úpravou přední nápravy se rozchod kol zúžil na 1 200 mm a o 10 mm se na 2 390 mm zkrátil rozvor náprav dvoudveřové karoserie typu tudor. Základem Octavie nicméně zůstal páteřový rám s nezávisle zavěšenými koly, nezměnila se ani délka 4 065 mm. Pod kapotou Octavie se stejně jako u typu 440 ocitl řadový čtyřválec s objemem 1,1 litru, který měl 29,4 kW, tedy 40 koní, maximální rychlost byla 110 km/h. Jeho pohotovostní hmotnost byla 920 kg. Silnější Octavia Super zdědila po řadě 445 větší dvanáctistovku o výkonu 33 kW.
V obou případech přenášela sílu na zadní kola čtyřstupňová manuální převodovka. Ve spojení s motorem vpředu pak byla Octavia jednou z posledních škodovek klasickou koncepcí pohonu. Mimochodem, kdo si v Československu chtěl koupit tento model potřeboval na to zvláštní průkaz.

Výroba
Výroba probíhala 12 let, konkrétně od roku 1959 do roku 1971.
V nabídce byl i typ Octavia Super s výkonnějším motorem o objemu 1,2 l s výkonem 33 kW (45 k). O vozy modelové řady Octavia byl v Československu i ve světě velký zájem.
Ženevský autosalon byl 10. března 1960 místem premiéry sportovní verze Škoda Octavia Touring Sport s výkonem zvýšeným na 37 kW (50 k). Homologace FIA pro účast na závodech a soutěžích ve skupině neupravených cestovních vozů otevřela automobilu s rychlostí až 130 km/h cestu ke kariéře v motoristickém sportu, např. v období 1961 až 1963 dosáhl vůz Octavia TS v Rallye Monte Carlo ve své třídě hattricku.

Trh
Na trhu byla karoserie Škoda Octavie – sedan a kombi, Škoda Octavie Super, Škoda Octavie Touring Sport a Touring Sport 1200. Poslední původní dvoudveřová Octavia opustila výrobní linku v Mladé Boleslavi 11. dubna 1964, aby uvolnila místo nástupci zcela nové řadě vozů Škoda 1000/1100 MB se samonosnou karoserií a motorem vzadu.

Prodej
Celkem se prodalo okolo 229 531 vozů, ovšem nejvíce kusů se prodalo ve verzi Škoda Octavie – 79 489 kusů a nejméně Škoda Octavie TS – 2 273 kusů.
Poslední vůz Octavia kombi opustil závod v Kvasinách 21. prosince 1971, kdy se tímto datem ukončila výroba a prodej Škoda Octavia.

Zajímavosti
Zajímavostí je, že jméno Octavia má symbolický význam – octavia totiž v latině znamená osmá. A právě tento model se stal osmým vozem značky po druhé světové válce, ale také osmým vozem v řadě s nezávislým zavěšením všech kol.

Auto v naší sbírce
V naší sbírce vlastníme Škoda Octavia sedan i kombi, obě verze jsou po kompletní renovaci. Jsou v plně funkčním a pojízdném stavu.

Laurin &Klement G

Rok výroby: 1909
Výkon: 15 koní
Zdvihový objem:1 767 cm3

Počet válců/ventilů: 4/2

Stav: perfektní 
Katalogové číslo: 124

Jednalo se o osobní a nákladní vozidlo vyráběno firmou Laurin & Klement od roku 1908 do 1909. Dodáván byl v různých variantách, a to jako faéton, landaulet, limuzína, voiturette, sanitka, dodávka a sportovní vůz. Vyráběn byl v provedeních dvoumístných a čtyřmístných.

Motor byl řadový čtyřválec s rozvodem SV s L hlavou o objemu 1767 cm3. Byl uložen vpředu a poháněl zadní kola. Vyznačoval se výkonem 11 kW, což bylo 15 koní. Převodovka byla třístupňová.

Tuhá náprava měla listová pera, rozchod kol byl 1200 mm vpředu i vzadu. Vůz dosahoval maximální rychlosti 55–60 km/h.

U dvoudveřových vozů byl rozvor 2 260 mm a hmotnost se pohybovala okolo 650 kg.

U čtyřdveřových byl rozvor 2 600 mm a hmotnost činila 750 kg.

Celkem bylo vyrobeno 308 kusů.

Vůz v naší sbírce je jeden ze dvou dochovaných vozů tohoto modelu. Motor byl smontován podle soudobé dokumentace 12.10.1909 mechanikem Ouřeckým a byl prodán ve Vídni. Tento vůz byl nejoblíbenějším vozem zakladatele naší sbírky pana Aloise Samohýla. Koupil jej na začátku 60 tých let ve Vidnavě, malém městečku v Jeseníkách. Renovaci věnoval 2 500 hodin a vůz je dodnes ve vynikajícím stavu. Mimo jiné se tento vůz proslavil i tím, že A.Samohýl a Eliška Junková s ním absolvovali v roce 1966 vzpomínkovou jízdu k 60. výročí slavného závodu Targa Florio na Sicílii. Ve stejné sestavě se zúčastnili s tímto vozem i srazu historických vozidel v Monaku u příležitosti 100 let výročí Monte Carla. Nejen vůz, ale i Eliška Junková zde budili zaslouženou pozornost.

Vůz je nyní vystaven v ukázce sbírky našich historických vozidel na třídě Tomáše Bati 764 ve Zlíně. Můžete se na něj přijít podívat osobně.

 

Laurin &Klement Valník

Rok výroby: 1914-1920
Výkon: 38 koní
Zdvihový objem:4 713 cm3

Počet válců/ventilů: 4/2

Stav: pojízdný 
Katalogové číslo: 168

V období před 1. Světovou válkou byl sortiment výroby v automobilce L & K již velmi široký. Kromě silně se rozvíjející výroby osobních automobilů začala firma také s výrobou nákladních vozů. Dobře si byli vědomi toho, že v tomto sortimentu je velká budoucnost a je zároveň ekonomicky zajímavý. Nákladní doprava nabývala na důležitosti.

V roce 1914 automobilka uvedla na trh těžký nákladní vůz pod označením MS. Vůz měl klasickou konstrukci – motor za přední nápravou, čtyřstupňovou převodovku jakoby uprostřed a spojovací hřídelí hnanou zadní nápravu. Motor měl obsah 4,7 litru a výkon 38 koní, dosahoval maximální rychlosti 16 km/hod.

Měl robustní rám žebřinové konstrukce, nýtovaný z U profilů. Na tomto rámu vznikalo mnoho modifikací pro různé použití. Především autobusy různých typů pro hromadnou přepravu osob, valníky všech velikostí, speciální nadstavby jako třeba hasičská auta, tahače nákladů a jiné. Užitná hmotnost těchto vozů byla 1 500 – 2 000 kg.

Vůz z naší sbírky je klasický valník, který měl univerzální využití. Vůz je zajímavý také tím, že si již zahrál v několika filmech z období 1. Světové války. Náš exemplář je ve zcela provozuschopném stavu a startuje na jediné otočení startovací kliky.

Na stejném podvozku jako MS jsou v naší sbírce postaveny i další automobily. Především slavné hasičské auto, které již mnohokrát účinkovalo na různých akcích. Těsně před dokončením je i renovace velmi vzácného exempláře vozu MS z první série, které sloužilo při rozvážce piva v sudech – pivní auto, jak je pracovně nazýváno. I s těmito auty vás postupně na našich stránkách seznámíme.

 

Fiat 600D

Rok výroby: 1966
Výkon: 32 koní
Zdvihový objem: 767 cm3

Počet válců/ventilů: 4/2
Hmotnost: 660 kg

Stav: dobrý
Katalogové číslo: 108

Historie Fiatu 600 sahá až do čtyřicátých a padesátých let 20. století. Původní prototyp měl chlazený motor vzduchem. Verze představená v březnu r.1955 v Ženevě měla již kapalinou chlazený řadový čtyřválec o objemu 633 cm3, včetně litinového bloku, hlavy válců z lehkých slitin a třikrát uloženým klikovým hřídelem. Motor poskytoval maximální výkon až 22 koní. Převodovka byla čtyřstupňová se synchronizací II., III. a IV. rychlostního stupně. Všechna kola byla nezávisle zavěšena. Přední na spodním příčném listovém peru, jenž zároveň tvořilo odpružení na příčných horních ramenech. Zadní náprava byla úhlová s šikmou osou kývání a odpružena vinutými pružinami. Tlumení kmitů zajišťovaly olejové tlumiče.

Hlavními atributy nového modelu 600 měla být nízká cena, jednoduchá a robustní konstrukce a nenáročnost na servis. Ještě téhož roku byla představena verze Cabrio s odklápěcí plátěnou střechou a se stejným agregátem.

Revolucí bylo představení modelu Multipla v Bruselu roku 1956. Na podlahové a podvozkové plošině Fiatu 600 postavili italští konstruktéři trambusovou karoserii pro 6 sedících osob. Byla také případně použitelná i jako dodávka pro přepravu nákladu za pomoci vyjmutí jedné nebo obou zadních řad sedadel. Vzhledem k předpokládanému většímu zatížení dostala Multipla jinak odstupňovanou převodovku, aby byla zajištěna potřebná stoupavost. To mělo za důsledek, že se snížila maximální rychlost z 96 km/h na necelých 90 km/h.

Drobné designové změny přišly koncem 50. let, kdy Fiat 600 dostal modifikovaný motor s kompresním poměrem zvýšeným ze 7 na 7,5, čímž výkon vzrostl na téměř 25 koní. Další změny byly provedeny na brzdové soustavě.

Z hlediska vývojové řady 600 byl podstatný rok 1960, kdy pod označením Fiat 600 D přišel na trh model s novým motorem 767 cm3 a maximální rychlostí 110 km/h. Motor dostal novou mazací soustavu s odstředivým filtrem oleje v řemenici. Až v květnu roku 1964 došlo ke změně otevírání u sedanu. Multipla však zůstala zachována s původní konstrukcí. Později docházelo k drobným dílčím úpravám, které většinou představovaly přejímání konstrukčních celků z modelu 850.

Vrcholným modelem a třešničkou na dortu výroby tohoto Fiatu bylo provedení Abarth, kde závodní verze měla motor 1 000 cm2 výkon 112 koní. Vozy se účastnily různých závodů a ve své třídě patřily k absolutní špičce.

Bylo vyrobeno celkem 2 695 197 vozů tohoto typu a prodávaly se i v tehdejším Československu, a tak nebyl problém je potkávat i na cestách u nás.

Koncem roku 1969 byla výroba v Itálii ukončena.

 

 

Škoda 130 Rapid

Rok výroby: 1987
Výkon: 58 koní
Zdvihový objem: 1 289 cm3

Počet válců/ventilů: 4/2
Hmotnost: 890 kg

Stav: pojizdné
Katalogové číslo: 100

V popisu automobilu Škoda 1000 MB, s katalogovým číslem v naší sbírce 107, je podrobně popsána cesta a vývoj automobilů Škoda s koncepcí „vše vzadu“ od výroby až k samotným zákazníkům. V době uvedení na trh v roce 1964 to byl skutečně velmi dobrý automobil. Dočkal se příznivého přijetí u odborníků a znamenal obrovský přelom v uplatněných technologiích a způsobu výroby v České republice. Vyráběl se v nové, moderní továrně a posunul Škodovku o mnoho kupředu.

V centrálně plánovaném socialistickém hospodářství se s nějakými dalšími inovacemi, a hlavně přizpůsobováním se světovým trendům v dané oblasti moc nepočítalo a neuvažovalo. Tato koncepce zůstala ve výrobě Škody auto neskutečných 26 let a samotná konstrukce motoru dokonce téměř 40 let. Nedá se říci, že by se vozy v této koncepci neinovovaly. Velmi brzy bylo jasné, že je to jen náhrada skutečného vývoje a většinou byly úpravy jen kosmetické.

V roce 1969 až 1977 byla produkována řada vozů 100/110, kterých se vyrobilo celkem   1 079 000 kusů a součástí této řady bylo i vcelku velmi povedené a hlavně populární kupé Škoda 110R.

V roce 1976 byla uvedena poslední zásadní inovace Škodovky s motorem vzadu pod označením 105/120. Vyráběla se až do konce této koncepce, a to do roku 1990, kdy byla nahrazena zcela novým vozem Favorit s motorem vpředu a pohonem předních kol. Řady 105/120 se vyrobilo celkem 2 020 000 kusů a byly na ní prováděny ještě dílčí inovace a vylepšení.

Poslední vývojovým stupněm této koncepce bylo kupé zprvu pod názvem Garde a v poslední fázi do roku 1990 pak pod názvem Rapid.

Rapid 130 byl skutečně vrcholem řady vozů s motorem vzadu. Krátkou epizodou na samotný závěr výroby byl ještě vůz s označením 135/136, tedy s motorem, který byl shodný již s typem Favorit. Náš vůz má označení Škoda 130 Rapid a to znamená, že motor měl zvětšený objem na 1 289 cm3 o výkonu 58 k, vlečenou zadní nápravu, pětistupňovou převodovku a šnekové řízení. Vycházel ze sedanů 120, ale již po úpravě M, kdy se zvětšil rozchod kol a karoserie byla mírně modernizována proti původní řadě 120. Navazoval na slavné kupé 110R a byl taktéž vyráběn v závodě v Kvasinách a v menší míře i v nové automobilce v Bratislavě. Celkem jich bylo v letech 1984 až 1988 vyrobeno 22 000 kusů.

Úplně poslední kusy škodovek s touto koncepcí byly vyrobeny na začátku roku 1990. A tak skončila éra jedné koncepce a jedné myšlenky. Závěrem se dá říci, že se i nakonec podařilo naplnit koncepci lidového vozu, kdy hlavně na konci výroby se osobní vůz stal součástí života i běžné rodiny s socialistickém Československu a i běžný občan mohl jed na dovolenou svým vlastním vozem.