Zobrazuji všech 12 výsledků

Tatra 700

Rok výroby: 1996
Výkon: 198 koní
Zdvihový objem: 3 495 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2
Hmotnost: 1 840 kg

Stav: pojízdný
Katalogové číslo: 272

Úvod
Veřejnosti byla poprvé Tatra 700 představena konkrétně 9. dubna 1996 na velkolepé prezentaci v pražském hotelu Hilton.

Vozidlo však firmě nepřineslo očekávaný úspěch. Ani nové tvary karosérie a luxusnější výbava interiéru nedokázaly kompenzovat v té době už výrazně zastaralá technická řešení vozu při poměrně vysoké ceně dané malosériovým charakterem výroby. Určitý vliv sehrála i stále přetrvávající záporná image osobních vozů Tatra, které veřejnost spojovala s jejich typickými dlouholetými výhradními uživateli z Komunistické strany Československa.

Vývoj
Tatra 700 konstrukčně navazovala na svého předchůdce, a to Tatra 613, po němž „zdědila“ nejen technickou koncepci se vzduchem chlazeným motorem uloženým nad hranou zadní nápravy, ale byla vlastně poslední vývojovou variantou tohoto automobilu, i když už s jiným označením. Pro dědičnost původních homologací její oficiální označení zní Tatra 613-4 T 700.

Technické parametry
Karoserie T700 vycházela z karoserie T 613 navržené v letech 1968 až 1969 italskou designérskou firmou Carrozzeria Vignale, do výrazně omlazené podoby ji však upravil tentokrát britský designér Geoff Wardie, která zaoblil striktně hranaté tvary předešlého modelu a zároveň zohlednil některé designové prvky předchozích modelů osobních vozů Tatra – například chromovaný ovál v přední části karosérie inspirovaný podobným prvkem u Tatry 603.  Vycházelo se výhradně z verze s prodlouženým rozvorem T 613 Long. Z důvodu absolutní nevybavenosti závodu k výrobě nového modelu byly pro výrobu nové řady používány upravené a dovařované výlisky původní T613. V roce 1996 navrhl podstatné vzhledové změny (zejména zvýšené zadní části karosérie a tvarové změny přístrojové desky) kopřivnický rodák, akademický sochař Jiří Španihel, současně přibyl i vodorovný prolis kolem znaku v přední masce. Takto upravená T700 je považována za druhou řadu a technicky je označována jako T700 M97.

Vozy byly zpočátku vybaveny motorem 3 495 cm3 o výkonu 147,6 kW tedy 198 koní, později verze Tatra 700-2 měla motory 4 360 cm3 s výkonem 172 kW což je 231 koní, automobilů v této verzi se však nevyrobilo mnoho. Motory se lišily hlavně lepšími hodnotami průběhu kroutícího momentu. Byly vybaveny sekvenčním vstřikováním paliva řízeným elektronickou jednotkou od britské firmy GEMS. Převodovka byla pětistupňová.

Výroba
Tatra 700 je luxusní automobil vyšší třídy vyráběný automobilkou Tatra v letech 1996 až 1999, jelikož

výroba tohoto modelu byla již po prvním roce výroby ztrátová a stala se pro automobilku pouze prestižní záležitostí, byla v roce 1999 výroba modelové řady T700 definitivně zastavena. Celkově bylo vyrobeno 75 kusů automobilů řady T 700, které se tak ihned po vyřazování ze státních služeb staly objektem zájmu sběratelů automobilů a milovníků značky Tatra. Vzhledem k této skutečnosti je cena těchto vozů velmi vysoká.

Trh a prodej
Většina T700 byla používána v rámci státních služeb, a to jak v rámci okresů, krajů, tak i senátu, parlamentu a vlády. Nejznámějším uživatelem T700 byl současný prezident České republiky Miloš Zeman. Tatru 700 jako svůj služební vůz používal v letech 1996-1998 jako předseda poslanecké sněmovny České republiky a v letech 1998-2002 jako předseda vlády České republiky. V době jeho výroby bylo možné již koupit jakýkoliv zahraniční automobil a T 700 v této konkurenci výrazně ztrácela. Proto se prodej do soukromé sféry nedařil a zůstalo tak využití jen pro státní orgány. To je i důvodem tak malého počtu vyrobených kusů.

Zajímavosti
Tento vůz vlastnil i prezident České republiky Václav Klaus. Jednalo se o šestý prototyp T700, který mu továrna Tatra dodala velmi rychle, jelikož měl Václav Klaus ve své Tatře 613-4 Mi Long nehodu. Vůz v černé barvě z roku 1998 s najetými 162 000 km je nyní nabízen za částku 5 100 000 korun.

Auto v naší sbírce
Auto v naší sbírce pochází z roku 1996, je v provedení sedan a původně patřilo Ministerstvu zemědělství.

Mercedes-Benz S430L V220

Rok výroby:  1999
Výkon:  279 koní
Zdvihový objem:  4 266 cm3

Počet válců/ventilů:  8/3
Hmotnost:  1 850 kg

Stav:  pojízdný
Katalogové číslo:  22

 

Mercedes-Benz W220 byla modelová řada vlajkových sedanů, které představovaly Mercedes-Benz třídy S od počátku do poloviny roku 2000. Vývoj třídy W220 byl zahájen v roce 1992, přičemž konečný design byl schválen Stevem Mattinem v roce 1994. Dokončené prototypy byly představeny v červnu 1998.

Výroba W220 byla zahájena tedy 13. srpna 1998 a kupé třídy C215 třídy CL byly zahájeny v roce 1999. Model W220 byl po modelovém roce 1998 náhradou za dřívější třídu W140 S. Ve srovnání se svým předchůdcem měl model W220 poněkud menší vnější rozměry, ale nabízel více vnitřního prostoru, zejména u verzí s dlouhým rozvorem.

Celková produkce modelu W220 byla 484 683, což je o něco více než celková produkce předchozího modelu W140. V roce 2000 byla navržena i faceliftová verze třídy S, která byla představena ale až v září 2002. Výroba skončila v roce 2006, kdy byl model W220 nahrazen třídou W221 S a model C215 byl v roce 2006 nahrazen třídou C216 CL. V mnoha evropských zemích se nejoblíbenějším modelem stala verze S320 CDI s naftovým motorem, což z ní učinilo první třídu S, v níž vznětový motor dosáhl široké přitažlivosti. Další možnosti motoru byly různé benzínové / benzínové motory V-6, V-8 a V-12. Motory měly výkonové rozpětí od 197 do 612 koní ve verzi AMG. Vybrat si mohl každý. K dispozici byly verze s dlouhým a krátkým rozvorem, daleko větší možnost výběru a kombinací luxusu a také poprvé u S-klase verze s pohonem všech kol. Jak je u vozů třídy „S“ běžné, znamenaly i velký technický pokrok a uplatnily se u nich i nové technické a technologické řešení. U této modelové řady to byly především dva druhy odpružení. Jedno bylo vzduchové Airmatic a druhé technicky vyspělejší hydropneumatické Active Body Control. Uvedení nových komunikačních systémů a další podstatné vylepšení stávajících technologií.

Náš vůz má motor o výkonu 279 koní, klasické koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol. S pětistupňovou převodovkou dosahuje nejvyšší maximální rychlosti 250 km/h. Jeho hmotnost je 1 850 kg.

Mercedes-Benz CLK 230 A208

Rok výroby:  1998
Výkon:  193 koní
Zdvihový objem:  2 295 cm3

Počet válců/ventilů:  4/4
Hmotnost:  1 550 kg

Stav:  pojízdný
Katalogové číslo:  20

 

Tento model byl první generací Mercedes-Benz CLK, který bylo možné vidět již na ženevském autosalonu v březnu roku 1993. Označení W208 Mercedes-Benz oficiálně nepoužívá, protože CLK není sedan, ale používá se jako souhrnné označení pro C208 (coupé) a A208 (cabrio).

Mercedes-Benz řady 208 se vyráběl jako coupé od poloviny 1997 do léta 2002, vyrobilo se tak 100 000 vozů. Kabriolet se vyráběl od poloviny roku 1998 do jara 2003, vyrobeno bylo 21 000 vozů. V září roku 1999 došlo k faceliftu s vnějšími změnami.

Technicky je řada 208 založena na platformě bývalé třídy C (řada 202). Externě CLK vychází z designové studie CE 500 z počátku 90. let, takže se více podobá řadě 210. Mercedes CLK s motorem 2,3 l a kompresorem. Výkon díky kompresoru dosahuje 142 kW při 5300 otáčkách. Maximální rychlost je 230 km/h.  CLK bylo osazeno 16 ráfky z lehkých slitin a pneumatikami o rozměru 225/50 R16, které ve spojení s podvozkem dodávaly vozu prvotřídní jízdní vlastnosti.

Do září roku 1999 byly na výběr dvě varianty výbavy, a to Standartní výbava nebo Extra výbava. Standartní výbava se dělila ještě na další dvě řady – Sport a Elegance. Ke konci roku 1999 byla pak výbava Sport vynechána, a bylo tedy možné objednávat pouze variantu Elegance a novou řadu Avantgarde. Avantgarde byla pokračováním řady Sport, která měla ovšem zprostředkovat dynamičtější dojem. V roce 2001 byla výbavová řada Master Edition a v poslední roce výroby, tedy v roce 2002 Final Edition, ve které byl k dispozici pouze kabriolet.

Mercedes Benz SL600 W129

Rok výroby: 1995
Výkon: 394 koní
Zdvihový objem:5987 cm3

Počet válců/ventilů: 12/4
Hmotnost: 1 980 kg

Katalogové číslo: 11

Mercedes-Benz SL R129, tedy 4. generace třídy SL, taky známý pod přezdívkou Žehlička, je skvostným vozem, který do světa automobilismu přivezl spoustu novinek. Již při představení v roce 1989 měl Mercedes na modelu SL rovných 20 patentů. Mezi nejzajímavější věci patří vystřelovací oblouk za hlavami posádky, který se vysune za 0.3 sekundy a chrání cestující při převrácení. Dále je vůz vybaven samonavíjecími tříbodovými bezpečnostními pásy uchycenými v sedadlech s pevným rámem z pěti hořčíkových částí, které dokázaly z části pohlcovat síly působící při bočním nárazu, a čtyřpístkové kotoučové brzdy. V neposlední řadě je součástí vozidla také elektrohydraulicky ovládaná stahovací střecha, která se dokáže stáhnout či natáhnout za 30 sekund. Zajímavá je i více prvková náprava vzadu, díky které vůz oplývá skvělou ovladatelností při rychlé jízdě, a zároveň poskytuje dostatek požadovaného komfortu.
O legendární design se postaral Bruno Sacco a na vývoji se jako testovací jezdec podílel i tehdejší ředitel společnosti Werner Niefer, který R129 označoval za svého miláčka.

SL R129 prošlo celkem dvěma zásadními facelifty, a to v letech 1995 a 1998.

V roce 1994 si prošel vůz drobnými změnami, které se odrazily v modelové řadě z roku 1995. například počítadlo km bylo přepnuto z mechanického na elektronické, v automobilu byla možnost pro přenosný mobilní telefon s hlasovou aktivací vytáčení. Přibyly také nově jasné indikátory předních směrových světel u modelů US SPEC.

Vždy se decentně obměnil vzhled, přibyla nějaká zajímavá výbava a nahradilo se, případně vylepšilo, několik motorů. S poslední modernizací se milovníci rychlé jízdy dočkali i verzí AMG – zprvu přišlo osmiválcové SL 60, které později doplnilo SL 70 a mocné SL 73 s V12, který se ukázal i v italském skvostu Pagani Zonda. Jako poslední se před koncem výroby ukázal SL 55 AMG, který později propůjčil svou techniku novější generaci SL 55 AMG R230.

Za celých 12 let výroby z tovární linky v Brémách sjelo 213 089 aut.

Mercedes Benz SE 600 sedan

Rok výroby: 1996
Výkon: 394 koní
Zdvihový objem:5 987 cm3

Počet válců/ventilů: 12/4
Hmotnost: 2 180 kg

Katalogové číslo: 6

Historie

Jedná se o řadu stěžejních vozidel vyráběných mezi lety 1991-1998. Tato třída byla představena na autosalonu v Ženevě v březnu roku 1991.

Vývoj W140 začal již v roce 1981. V dalších letech byly modely testovány a v roce 1986 byl definitivně vybrán návrh Oliviera Boulaye. Od původního návrhu bylo požadováno, aby dva různé vzory chladící mřížky označovaly spodní a horní model. Podobně tomu bylo i u kulatých a obdélníkových světlometů u modelu W123. Vůz pro svoji nekompromisní mohutnost a výkony získal přezdívku „Mamut“

V roce 1998 byla řada S140 třídy S nahrazena sedany třídy W220 a kupé třídy C215 CL.

Modely

Existovaly 3 typy karoserie přeneseny z modelu W 126 a to čtyřdveřový sedan ve dvou délkách rozvoru a jedno dvoudveřové kupé. Označení W140 bylo přiřazeno standartnímu rozvoru, V140 dlouhému rozvoru a C 140 kupé.

V roce 1996 bylo kupé třídy S přejmenováno na třídu CL, a tak odtrženo od třídy S.

Delší verze Pullmann měla rozvor 4 140 mm a byla představena v roce 1995 se dvěma možnostmi motoru – S500 Pullman a S600 Pullman.

V roce 1997 byl pro papeže Jana Pavla II vyroben Landaulet Papamobile.

Jako motory se používali řadové šestiválce, motory V8 a vrcholový model V12 o obsahu 6 litrů. Všechny motory byly nové konstrukce, poprvé byl použit v této řadě dieselový agregát se 4 ventily na válec. Převodovky byly při zahájení výroby u nejmenších šestiválcových motorů i manuální, naposled ve třídě „S“. Nakonec všechny převodovky byly automatické, buď čtyř nebo pěti stupňové.

Funkce W140

U tohoto modelu byly poprvé použity některé inovace a zlepšení, které si posléze našly cestu i do ostatních modelů vozů. Například to byly:

– Zvukově izolovaná skla s dvojitou výplní, což byla nová inovace třídy S poprvé použita právě u tohoto modelu.

– W140 měl i zadní parkovací značky nebo vodící tyče. Tyto tyče se při couvání táhly od zadních rohů víka kufru a poskytovaly tak řidiči vodítko pro zadní manévry. V roce 1995 byl tento systém nahrazen systémem Parktronic založeným na sonaru, který měřil vzdálenost nárazníku od okolních překážek.

– Pozdější modely zahrnovaly stěrače čelního skla s detekcí deště, tzv dešťový senzor.

– Vůz se pyšnil dvouzónovou klimatizací.

– V roce 1995 se model S 600 Coupe stal prvním automobilem Mercedes s navigačním systémem GPS označeným jako Auto Pilot Systém.

– V roce 1996 byl představen systém hlasového ovládání Linguatronic a parkovací systém založený na sonaru Parktronic.

– Xenonové světlomety.

– Systém podvozku ESP.

– Tlumení ADS

A mnoho dalších výbav hlavně v oblasti komfortu a pohodlí posádky.

Celkem bylo vyrobeno 432 732 vozů modelu W140, z toho 406 710 bylo sedanů a 26 022 bylo kupé. Model se stal ikonou luxusních vozů a navazovaly na něj i ostatní automobilky. U Mercedes Benz na něj navázaly hlavně pozdější modely C a E. I v dnešní době je tento model velmi ceněný, a hlavně provedení V12 si udrželo punc technické dokonalosti a určité nadřazenosti.

Mercedes Benz 300 CE – 24 W124

Rok výroby: 1993
Výkon: 220 koní
Zdvihový objem: 2 962 cm3

Počet válců/ventilů: 6/4
Hmotnost: 1 710 kg

Stav:  perfektní
Katalogové číslo: 46

Mercedes Benz třídy E, interní označení W 124, patří v historii výroby vozů Mercedes Benz k jedné z nejúspěšnějším modelových řad vůbec. Na trh byl uveden v roce 1985 a jeho výroba skončila oficiálně v roce 1997. Celkem bylo ve všech provedeních vyrobeno neuvěřitelných 2 562 143 kusů.

Vůz patřil do střední třídy a postupně se vyráběl v provedení sedan, kombi, coupé a cabrio a uplatnily se v něm všechny možné motory. Od obyčejných čtyřválcových, karburátorových, benzínových verzí, až po špičkový osmiválcový motor typu 500E. Montovaly se do něj i všechny, v té době firmou vyráběné, naftové motory. Vozy byly vyráběny i v provedení s pohonem čtyř kol pod označením 4-Matic, které mělo u firmy Mercedes–Benz premiéru. Už při jeho vývoji se dbalo na to, aby byl v mnoha ohledech velmi pokrokový a určoval vývoj automobilů vůbec. Měl vynikající aerodynamiku. Na podvozku se uplatnily konstrukce do té doby používané jen u aut o třídu výše. Vynikal vysokou mírou bezpečnosti. Jeho hlavní předností byla neuvěřitelná spolehlivost daná kvalitou zpracování a použitými materiály či technologií. Když se na tyto automobily v jakémkoliv provedení podíváte dnes, je zřejmá nadčasovost celkového designu.

A ten nejzajímavější model z řady W 124? Určitě sedan 500E s motorem V8 o obsahu 5 litrů a s 32 ventily. V nenápadném sedanu se ukrýval čistokrevný sportovní vůz s vynikajícími vlastnostmi. Zajímavost? Na jeho vývoji a výrobě se podílela továrna Porsche, což mluví za vše.

Konstrukce podvozku patřila již u obyčejných verzí ke špičce, tady byly dále vylepšeny. Lichoběžníky vpředu, elastokinematické pětiprvkové závěsy vzadu-jen stěží budete i dnes v této třídě hledat něco lepšího. Byl to tedy výborný základ pro stavbu silného modelu, což 500E jasně dokázala. Usednout do ukázkově zpracovaného interiéru, nastartovat motor a vyjet, to byl sen mnoha lidí na počátku 90. let. Při jízdě rovněž vynikne pevnost vozu, který působí jako vytesaný ze žuly. Z podvozku cítíte větší kontakt s vozovkou, ale i tak filtruje nerovnosti přímo ukázkově. Ne nadarmo je tohle auto považováno za vrchol německého inženýrství té doby. Zpracování celého vozu je extrémně pečlivé.

Z nuly na stovku dosáhne tento vůz za 5,5 sekundy. Samotný motor kromě toho, že nabízí zcela současné výkony, je také velmi technicky pokročilý. Je celohliníkový, má plynulé časování sacích ventilů a CAN-Bus řídicí jednotku. O řazení se stará čtyřstupňový automat. Ne všechny technické vychytávky auta se však setkaly s úspěchem u zákazníků. Například protiprokluzový systém nebyl až do roku 1994 vypínatelný, což nadšeným řidičům zcela pochopitelně vadilo.
Výroba jednoho vozu trvala poctivých 18 dní a kvůli přísným kontrolám kvality a náročnosti produkce stálo 500E jako nové celých 2,5 milionu Kč. Ani s takovou cenovkou neprodukovalo zisk, vylepšilo však renomé značky, u které byl průměrný zákazník šedesátiletý usedlý pán, když si silnou 500E oblíbili i daleko mladší zákazníci.

Majitelé všech těchto vozů řady W 124 na ně velmi rádi vzpomínají a pro mnohé z nich je to něco jako poslední poctivé mechanické auto před mohutným nástupem elektronických a elektrických vychytávek v dnešních automobilech.

 

 

 

Mercedes Benz E200 W124

Rok výroby: 1994
Výkon: 136 koní
Zdvihový objem: 1 998 cm3

Počet válců/ventilů: 4/4
Hmotnost: 1 630 kg

Stav: perfektní
Katalogové číslo: 44

Mercedes Benz třídy E, interně byl označován jako W 124. Patří v historii výroby vozů Mercedes Benz k jedné z nejúspěšnějším modelových řad vůbec. Na trh byl uveden v roce 1985 a jeho výroba skončila oficiálně v roce 1997. Celkem bylo ve všech provedeních vyrobeno neuvěřitelných 2 562 143 kusů.

Vůz patřil do střední třídy a postupně se vyráběl v provedení sedan, kombi, coupé a cabrio. Byly zde uplatněny všechny možné motory. Od obyčejných čtyřválcových, karburátorových, benzínových verzí, až po špičkový osmiválcový motor typu 500E. Montovaly se do něj i všechny, v té době firmou vyráběné, naftové motory. Vozy byly vyráběny i v provedení s pohonem čtyř kol pod označením 4-Matic, které mělo u firmy Mercedes–Benz premiéru. Už při jeho vývoji se dbalo na to, aby byl v mnoha ohledech velmi pokrokový a určoval vývoj automobilů. Měl vynikající aerodynamiku. Na podvozku se uplatnily konstrukce do té doby používané jen u aut o třídu výše. Vynikal vysokou mírou bezpečnosti. Jeho hlavní předností byla neuvěřitelná spolehlivost daná kvalitou zpracování a použitými materiály či technologií. Když se na tyto automobily v jakémkoliv provedení podíváte dnes, je zřejmá nadčasovost celkového designu.

A ten nejzajímavější model z řady W 124? Určitě sedan 500E s motorem V8 o obsahu 5 litrů a s 32 ventily. V nenápadném sedanu se ukrýval čistokrevný sportovní vůz s vynikajícími vlastnostmi. Zajímavostí je, že se na jeho vývoji a výrobě podílela továrna Porsche, což mluví za vše.

Konstrukce podvozku patřila již u obyčejných verzí ke špičce, tady byly dále vylepšeny. Lichoběžníky vpředu, elastokinematické pětiprvkové závěsy vzadu. Jen stěží budete i dnes v této třídě hledat něco lepšího. Byl to výborný základ pro stavbu silného modelu, což 500E jasně dokázala. Usednout do ukázkově zpracovaného interiéru, nastartovat motor a vyjet, to byl sen mnoha lidí na počátku 90. let. Při jízdě rovněž vynikne pevnost vozu, který působí jako vytesaný ze žuly. Z podvozku cítíte větší kontakt s vozovkou, ale i tak filtruje nerovnosti přímo ukázkově. Ne nadarmo je tohle auto považováno za vrchol německého inženýrství té doby. Zpracování celého vozu je extrémně pečlivé.

Z nuly na stovku dosáhne tento vůz za 5,5 sekundy. Samotný motor kromě toho, že nabízí zcela současné výkony, je také velmi technicky pokročilý. Je celohliníkový, má plynulé časování sacích ventilů a CAN-Bus řídicí jednotku. O řazení se stará čtyřstupňový automat. Ne všechny technické vychytávky auta se však setkaly s úspěchem u zákazníků. Například protiprokluzový systém nebyl až do roku 1994 vypínatelný, což nadšeným řidičům zcela pochopitelně vadilo.
Výroba jednoho vozu trvala poctivých 18 dní a kvůli přísným kontrolám kvality a náročnosti produkce stálo 500E jako nové celých 2,5 milionu Kč. Ani s takovou cenou neprodukovalo zisk.

A model cabrio, neboli kabriolet? Ten měl premiéru v září 1991. Jednalo se o čtyřmístný kabriolet, první v této řadě po takřka dvou desetiletích. Vůz s kódovým označením A124 samozřejmě konstrukčně vycházel z kupé. Největší slabina vozů s otevřenými karoseriemi – kroucení – byla eliminována pomocí čtyř tlumičů vibrací. Celá karoserie byla samozřejmě zesílena a značně upravena.

Vzhledem k tomu, že kabriolet postrádal jak střední, tak i zadní sloupky. Ty přední musely být náležitě upraveny. Nad bezpečností při převrácení bděl speciální ochranný systém dvou vystřelovacích segmentů za zadními sedadly, které zároveň sloužily jako opěrky hlavy. Pokud elektronika vyhodnotila, že dojde k převržení vozu, tyto opěrky se aktivovaly automaticky během pouhých 0,3 s. Daly se aktivovat i ručně řidičem.

Konstrukce stahovací střechy se skládala z 27 dílů a 34 kloubů, ovšem ve složeném stavu zabírala pouhých 80 litrů zavazadlového prostoru. Střechu musel majitel natahovat ručně, pokud si nepřiplatil za elektrohydraulické ovládání. Zpočátku se vyráběla jediná verze 300 CE-24 Cabriolet. Její produkce byla zahájena v roce 1992. Později přibyly další motorické verze. I na dnešní dobu je to stále velmi krásné a nezaměnitelné auto.

Majitelé všech těchto vozů řady W 124 na ně velmi rádi vzpomínají a pro mnohé z nich je to něco jako poslední poctivé mechanické auto před mohutným nástupem elektronických a elektrických vychytávek v dnešních automobilech.

Mercedes Benz 300 CE – 24 W124

Rok výroby: 1993
Výkon: 220 koní
Zdvihový objem: 2 962 cm3

Počet válců/ventilů: 6/4
Hmotnost: 1 710 kg

Stav:  perfektní
Katalogové číslo: 38

Mercedes Benz třídy E, interně byl označován jako W 124. Patří v historii výroby vozů Mercedes Benz k jedné z nejúspěšnějším modelových řad vůbec. Na trh byl uveden v roce 1985 a jeho výroba skončila oficiálně v roce 1997. Celkem bylo ve všech provedeních vyrobeno neuvěřitelných 2 562 143 kusů.

Vůz patřil do střední třídy a postupně se vyráběl v provedení sedan, kombi, coupé a cabrio. Byly zde uplatněny všechny možné motory. Od obyčejných čtyřválcových, karburátorových, benzínových verzí, až po špičkový osmiválcový motor typu 500E. Montovaly se do něj i všechny, v té době firmou vyráběné, naftové motory. Vozy byly vyráběny i v provedení s pohonem čtyř kol pod označením 4-Matic, které mělo u firmy Mercedes–Benz premiéru. Už při jeho vývoji se dbalo na to, aby byl v mnoha ohledech velmi pokrokový a určoval vývoj automobilů. Měl vynikající aerodynamiku. Na podvozku se uplatnily konstrukce do té doby používané jen u aut o třídu výše. Vynikal vysokou mírou bezpečnosti. Jeho hlavní předností byla neuvěřitelná spolehlivost daná kvalitou zpracování a použitými materiály či technologií. Když se na tyto automobily v jakémkoliv provedení podíváte dnes, je zřejmá nadčasovost celkového designu.

A ten nejzajímavější model z řady W 124? Určitě sedan 500E s motorem V8 o obsahu 5 litrů a s 32 ventily. V nenápadném sedanu se ukrýval čistokrevný sportovní vůz s vynikajícími vlastnostmi. Zajímavostí je, že se na jeho vývoji a výrobě podílela továrna Porsche, což mluví za vše.

Konstrukce podvozku patřila již u obyčejných verzí ke špičce, tady byly dále vylepšeny. Lichoběžníky vpředu, elastokinematické pětiprvkové závěsy vzadu. Jen stěží budete i dnes v této třídě hledat něco lepšího. Byl to výborný základ pro stavbu silného modelu, což 500E jasně dokázala. Usednout do ukázkově zpracovaného interiéru, nastartovat motor a vyjet, to byl sen mnoha lidí na počátku 90. let. Při jízdě rovněž vynikne pevnost vozu, který působí jako vytesaný ze žuly. Z podvozku cítíte větší kontakt s vozovkou, ale i tak filtruje nerovnosti přímo ukázkově. Ne nadarmo je tohle auto považováno za vrchol německého inženýrství té doby. Zpracování celého vozu je extrémně pečlivé.

Z nuly na stovku dosáhne tento vůz za 5,5 sekundy. Samotný motor kromě toho, že nabízí zcela současné výkony, je také velmi technicky pokročilý. Je celohliníkový, má plynulé časování sacích ventilů a CAN-Bus řídicí jednotku. O řazení se stará čtyřstupňový automat. Ne všechny technické vychytávky auta se však setkaly s úspěchem u zákazníků. Například protiprokluzový systém nebyl až do roku 1994 vypínatelný, což nadšeným řidičům zcela pochopitelně vadilo.
Výroba jednoho vozu trvala poctivých 18 dní a kvůli přísným kontrolám kvality a náročnosti produkce stálo 500E jako nové celých 2,5 milionu Kč. Ani s takovou cenou neprodukovalo zisk.

A model cabrio, neboli kabriolet? Ten měl premiéru v září 1991. Jednalo se o čtyřmístný kabriolet, první v této řadě po takřka dvou desetiletích. Vůz s kódovým označením A124 samozřejmě konstrukčně vycházel z kupé. Největší slabina vozů s otevřenými karoseriemi – kroucení – byla eliminována pomocí čtyř tlumičů vibrací. Celá karoserie byla samozřejmě zesílena a značně upravena.

Vzhledem k tomu, že kabriolet postrádal jak střední, tak i zadní sloupky. Ty přední musely být náležitě upraveny. Nad bezpečností při převrácení bděl speciální ochranný systém dvou vystřelovacích segmentů za zadními sedadly, které zároveň sloužily jako opěrky hlavy. Pokud elektronika vyhodnotila, že dojde k převržení vozu, tyto opěrky se aktivovaly automaticky během pouhých 0,3 s. Daly se aktivovat i ručně řidičem.

Konstrukce stahovací střechy se skládala z 27 dílů a 34 kloubů, ovšem ve složeném stavu zabírala pouhých 80 litrů zavazadlového prostoru. Střechu musel majitel natahovat ručně, pokud si nepřiplatil za elektrohydraulické ovládání. Zpočátku se vyráběla jediná verze 300 CE-24 Cabriolet. Její produkce byla zahájena v roce 1992. Později přibyly další motorické verze. I na dnešní dobu je to stále velmi krásné a nezaměnitelné auto.

Majitelé všech těchto vozů řady W 124 na ně velmi rádi vzpomínají a pro mnohé z nich je to něco jako poslední poctivé mechanické auto před mohutným nástupem elektronických a elektrických vychytávek v dnešních automobilech.

 

Mercedes Benz E 200 W124

Rok výroby: 1995
Výkon: 136 koní
Zdvihový objem: 1 998 cm3

Počet válců/ventilů: 4/4
Hmotnost: 1 630 kg

Stav:  perfektní
Katalogové číslo: 37

Mercedes Benz třídy E, interně byl označován jako W 124. Patří v historii výroby vozů Mercedes Benz k jedné z nejúspěšnějším modelových řad vůbec. Na trh byl uveden v roce 1985 a jeho výroba skončila oficiálně v roce 1997. Celkem bylo ve všech provedeních vyrobeno neuvěřitelných 2 562 143 kusů.

Vůz patřil do střední třídy a postupně se vyráběl v provedení sedan, kombi, coupé a cabrio. Byly zde uplatněny všechny možné motory. Od obyčejných čtyřválcových, karburátorových, benzínových verzí, až po špičkový osmiválcový motor typu 500E. Montovaly se do něj i všechny, v té době firmou vyráběné, naftové motory. Vozy byly vyráběny i v provedení s pohonem čtyř kol pod označením 4-Matic, které mělo u firmy Mercedes–Benz premiéru. Už při jeho vývoji se dbalo na to, aby byl v mnoha ohledech velmi pokrokový a určoval vývoj automobilů. Měl vynikající aerodynamiku. Na podvozku se uplatnily konstrukce do té doby používané jen u aut o třídu výše. Vynikal vysokou mírou bezpečnosti. Jeho hlavní předností byla neuvěřitelná spolehlivost daná kvalitou zpracování a použitými materiály či technologií. Když se na tyto automobily v jakémkoliv provedení podíváte dnes, je zřejmá nadčasovost celkového designu.

A ten nejzajímavější model z řady W 124? Určitě sedan 500E s motorem V8 o obsahu 5 litrů a s 32 ventily. V nenápadném sedanu se ukrýval čistokrevný sportovní vůz s vynikajícími vlastnostmi. Zajímavostí je, že se na jeho vývoji a výrobě podílela továrna Porsche, což mluví za vše.

Konstrukce podvozku patřila již u obyčejných verzí ke špičce, tady byly dále vylepšeny. Lichoběžníky vpředu, elastokinematické pětiprvkové závěsy vzadu. Jen stěží budete i dnes v této třídě hledat něco lepšího. Byl to výborný základ pro stavbu silného modelu, což 500E jasně dokázala. Usednout do ukázkově zpracovaného interiéru, nastartovat motor a vyjet, to byl sen mnoha lidí na počátku 90. let. Při jízdě rovněž vynikne pevnost vozu, který působí jako vytesaný ze žuly. Z podvozku cítíte větší kontakt s vozovkou, ale i tak filtruje nerovnosti přímo ukázkově. Ne nadarmo je tohle auto považováno za vrchol německého inženýrství té doby. Zpracování celého vozu je extrémně pečlivé.

Z nuly na stovku dosáhne tento vůz za 5,5 sekundy. Samotný motor kromě toho, že nabízí zcela současné výkony, je také velmi technicky pokročilý. Je celohliníkový, má plynulé časování sacích ventilů a CAN-Bus řídicí jednotku. O řazení se stará čtyřstupňový automat. Ne všechny technické vychytávky auta se však setkaly s úspěchem u zákazníků. Například protiprokluzový systém nebyl až do roku 1994 vypínatelný, což nadšeným řidičům zcela pochopitelně vadilo.
Výroba jednoho vozu trvala poctivých 18 dní a kvůli přísným kontrolám kvality a náročnosti produkce stálo 500E jako nové celých 2,5 milionu Kč. Ani s takovou cenou neprodukovalo zisk.

A model cabrio, neboli kabriolet? Ten měl premiéru v září 1991. Jednalo se o čtyřmístný kabriolet, první v této řadě po takřka dvou desetiletích. Vůz s kódovým označením A124 samozřejmě konstrukčně vycházel z kupé. Největší slabina vozů s otevřenými karoseriemi – kroucení – byla eliminována pomocí čtyř tlumičů vibrací. Celá karoserie byla samozřejmě zesílena a značně upravena.

Vzhledem k tomu, že kabriolet postrádal jak střední, tak i zadní sloupky. Ty přední musely být náležitě upraveny. Nad bezpečností při převrácení bděl speciální ochranný systém dvou vystřelovacích segmentů za zadními sedadly, které zároveň sloužily jako opěrky hlavy. Pokud elektronika vyhodnotila, že dojde k převržení vozu, tyto opěrky se aktivovaly automaticky během pouhých 0,3 s. Daly se aktivovat i ručně řidičem.

Konstrukce stahovací střechy se skládala z 27 dílů a 34 kloubů, ovšem ve složeném stavu zabírala pouhých 80 litrů zavazadlového prostoru. Střechu musel majitel natahovat ručně, pokud si nepřiplatil za elektrohydraulické ovládání. Zpočátku se vyráběla jediná verze 300 CE-24 Cabriolet. Její produkce byla zahájena v roce 1992. Později přibyly další motorické verze. I na dnešní dobu je to stále velmi krásné a nezaměnitelné auto.

Majitelé všech těchto vozů řady W 124 na ně velmi rádi vzpomínají a pro mnohé z nich je to něco jako poslední poctivé mechanické auto před mohutným nástupem elektronických a elektrických vychytávek v dnešních automobilech.

 

 

Mercedes Benz E220 W124

Rok výroby: 1993
Výkon: 150 koní
Zdvihový objem: 2 199 cm3

Počet válců/ventilů: 4/4
Hmotnost: 1 640 kg

Stav:
Katalogové číslo: 43

Mercedes Benz třídy E, interně byl označován jako W 124. Patří v historii výroby vozů Mercedes Benz k jedné z nejúspěšnějším modelových řad vůbec. Na trh byl uveden v roce 1985 a jeho výroba skončila oficiálně v roce 1997. Celkem bylo ve všech provedeních vyrobeno neuvěřitelných 2 562 143 kusů.

Vůz patřil do střední třídy a postupně se vyráběl v provedení sedan, kombi, coupé a cabrio. Byly zde uplatněny všechny možné motory. Od obyčejných čtyřválcových, karburátorových, benzínových verzí, až po špičkový osmiválcový motor typu 500E. Montovaly se do něj i všechny, v té době firmou vyráběné, naftové motory. Vozy byly vyráběny i v provedení s pohonem čtyř kol pod označením 4-Matic, které mělo u firmy Mercedes–Benz premiéru. Už při jeho vývoji se dbalo na to, aby byl v mnoha ohledech velmi pokrokový a určoval vývoj automobilů. Měl vynikající aerodynamiku. Na podvozku se uplatnily konstrukce do té doby používané jen u aut o třídu výše. Vynikal vysokou mírou bezpečnosti. Jeho hlavní předností byla neuvěřitelná spolehlivost daná kvalitou zpracování a použitými materiály či technologií. Když se na tyto automobily v jakémkoliv provedení podíváte dnes, je zřejmá nadčasovost celkového designu.

A ten nejzajímavější model z řady W 124? Určitě sedan 500E s motorem V8 o obsahu 5 litrů a s 32 ventily. V nenápadném sedanu se ukrýval čistokrevný sportovní vůz s vynikajícími vlastnostmi. Zajímavostí je, že se na jeho vývoji a výrobě podílela továrna Porsche, což mluví za vše.

Konstrukce podvozku patřila již u obyčejných verzí ke špičce, tady byly dále vylepšeny. Lichoběžníky vpředu, elastokinematické pětiprvkové závěsy vzadu. Jen stěží budete i dnes v této třídě hledat něco lepšího. Byl to výborný základ pro stavbu silného modelu, což 500E jasně dokázala. Usednout do ukázkově zpracovaného interiéru, nastartovat motor a vyjet, to byl sen mnoha lidí na počátku 90. let. Při jízdě rovněž vynikne pevnost vozu, který působí jako vytesaný ze žuly. Z podvozku cítíte větší kontakt s vozovkou, ale i tak filtruje nerovnosti přímo ukázkově. Ne nadarmo je tohle auto považováno za vrchol německého inženýrství té doby. Zpracování celého vozu je extrémně pečlivé.

Z nuly na stovku dosáhne tento vůz za 5,5 sekundy. Samotný motor kromě toho, že nabízí zcela současné výkony, je také velmi technicky pokročilý. Je celohliníkový, má plynulé časování sacích ventilů a CAN-Bus řídicí jednotku. O řazení se stará čtyřstupňový automat. Ne všechny technické vychytávky auta se však setkaly s úspěchem u zákazníků. Například protiprokluzový systém nebyl až do roku 1994 vypínatelný, což nadšeným řidičům zcela pochopitelně vadilo.
Výroba jednoho vozu trvala poctivých 18 dní a kvůli přísným kontrolám kvality a náročnosti produkce stálo 500E jako nové celých 2,5 milionu Kč. Ani s takovou cenou neprodukovalo zisk.

A model cabrio, neboli kabriolet? Ten měl premiéru v září 1991. Jednalo se o čtyřmístný kabriolet, první v této řadě po takřka dvou desetiletích. Vůz s kódovým označením A124 samozřejmě konstrukčně vycházel z kupé. Největší slabina vozů s otevřenými karoseriemi – kroucení – byla eliminována pomocí čtyř tlumičů vibrací. Celá karoserie byla samozřejmě zesílena a značně upravena.

Vzhledem k tomu, že kabriolet postrádal jak střední, tak i zadní sloupky. Ty přední musely být náležitě upraveny. Nad bezpečností při převrácení bděl speciální ochranný systém dvou vystřelovacích segmentů za zadními sedadly, které zároveň sloužily jako opěrky hlavy. Pokud elektronika vyhodnotila, že dojde k převržení vozu, tyto opěrky se aktivovaly automaticky během pouhých 0,3 s. Daly se aktivovat i ručně řidičem.

Konstrukce stahovací střechy se skládala z 27 dílů a 34 kloubů, ovšem ve složeném stavu zabírala pouhých 80 litrů zavazadlového prostoru. Střechu musel majitel natahovat ručně, pokud si nepřiplatil za elektrohydraulické ovládání. Zpočátku se vyráběla jediná verze 300 CE-24 Cabriolet. Její produkce byla zahájena v roce 1992. Později přibyly další motorické verze. I na dnešní dobu je to stále velmi krásné a nezaměnitelné auto.

Majitelé všech těchto vozů řady W 124 na ně velmi rádi vzpomínají a pro mnohé z nich je to něco jako poslední poctivé mechanické auto před mohutným nástupem elektronických a elektrických vychytávek v dnešních automobilech.

 

 

 

 

 

Mercedes Benz SL600 W129

Rok výroby: 1992
Výkon: 394 koní
Zdvihový objem: 5 987 cm3

Počet válců/ventilů: 12/4
Hmotnost: 1 980 kg

Stav:
Katalogové číslo: 25
Mercedes-Benz SL R129, tedy 4. generace třídy SL, taky známý pod přezdívkou Žehlička, je skvostným vozem, který do světa automobilismu přivezl spoustu novinek. Již při představení v roce 1989 měl Mercedes na modelu SL rovných 20 patentů. Mezi nejzajímavější věci patří vystřelovací oblouk za hlavami posádky, který se vysune za 0.3 sekundy a chrání cestující při převrácení. Dále je vůz vybaven samonavíjecími tříbodovými bezpečnostními pásy uchycenými v sedadlech s pevným rámem z pěti hořčíkových částí, které dokázaly z části pohlcovat síly působící při bočním nárazu, a čtyřpístkové kotoučové brzdy. V neposlední řadě je součástí vozidla také elektrohydraulicky ovládaná stahovací střecha, která se dokáže stáhnout či natáhnout za 30 sekund. Zajímavá je i víceprvková náprava vzadu, díky které vůz oplývá skvělou ovladatelností při rychlé jízdě, a zároveň poskytuje dostatek požadovaného komfortu.
O legendární design se postaral Bruno Sacco a na vývoji se jako testovací jezdec podílel i tehdejší ředitel společnosti Werner Niefer, který R129 označoval za svého miláčka.

SL R129 prošlo celkem dvěma zásadními facelifty, a to v letech 1995 a 1998. Vždy se decentně obměnil vzhled, přibyla nějaká zajímavá výbava a nahradilo se, případně vylepšilo, několik motorů. S poslední modernizací se milovníci rychlé jízdy dočkali i verzí AMG – zprvu přišlo osmiválcové SL 60, které později doplnilo SL 70 a mocné SL 73 s V12, který se ukázal i v italském skvostu Pagani Zonda. Jako poslední se před koncem výroby ukázal SL 55 AMG, který později propůjčil svou techniku novější generaci SL 55 AMG R230.

a celých 12 let výroby z tovární linky v Brémách sjelo 213 089 aut.

Mercedes Benz SL500 W129

Rok výroby: 1996
Výkon: 320 koní
Zdvihový objem: 4 973 cm3

Počet válců/ventilů: 8/4
Hmotnost: 1 840 kg

Stav:
Katalogové číslo: 24
Mercedes-Benz SL R129, tedy 4. generace třídy SL, taky známý pod přezdívkou Žehlička, je skvostným vozem, který do světa automobilismu přivezl spoustu novinek. Již při představení v roce 1989 měl Mercedes na modelu SL rovných 20 patentů. Mezi nejzajímavější věci patří vystřelovací oblouk za hlavami posádky, který se vysune za 0.3 sekundy a chrání cestující při převrácení. Dále je vůz vybaven samonavíjecími tříbodovými bezpečnostními pásy uchycenými v sedadlech s pevným rámem z pěti hořčíkových částí, které dokázaly z části pohlcovat síly působící při bočním nárazu, a čtyřpístkové kotoučové brzdy. V neposlední řadě je součástí vozidla také elektrohydraulicky ovládaná stahovací střecha, která se dokáže stáhnout či natáhnout za 30 sekund. Zajímavá je i víceprvková náprava vzadu, díky které vůz oplývá skvělou ovladatelností při rychlé jízdě, a zároveň poskytuje dostatek požadovaného komfortu.

O legendární design se postaral Bruno Sacco a na vývoji se jako testovací jezdec podílel i tehdejší ředitel společnosti Werner Niefer, který R129 označoval za svého miláčka.

SL R129 prošlo celkem dvěma zásadními facelifty, a to v letech 1995 a 1998. Vždy se decentně obměnil vzhled, přibyla nějaká zajímavá výbava a nahradilo se, případně vylepšilo, několik motorů. S poslední modernizací se milovníci rychlé jízdy dočkali i verzí AMG – zprvu přišlo osmiválcové SL 60, které později doplnilo SL 70 a mocné SL 73 s V12, který se ukázal i v italském skvostu Pagani Zonda. Jako poslední se před koncem výroby ukázal SL 55 AMG, který později propůjčil svou techniku novější generaci SL 55 AMG R230.

Za celých 12 let výroby z tovární linky v Brémách sjelo 213 089 aut.