Mercedes-Benz 260 D W138

Rok výroby:  1940
Výkon:  45 koní
Zdvihový objem:  2 545 cm3

Počet válců/ventilů:  4/2
Hmotnost:  1 550 kg

Stav:  pojízdný
Katalogové číslo:  19

 

Úvod

Dieselový motor, který se již osvědčil a prokázal své přednosti v užitkových vozidlech, se zdál jako samozřejmý krok k vyvinutí osobního automobilu s tímto motorem. Strategii vývoje vznětových motorů, určených pro lehká užitková vozidla a osobní automobily, vytyčil technický ředitel Hans Nibel. Sériové výroby typu 260 D v listopadu 1935 se však již nedožil, zemřel takřka na den přesně o rok dříve. Pod jeho vedením realizoval v Untertürkheimu vývoj – na tehdejší poměry maloobjemových – dieselů tandem Albert Heess a Eckart Schmidt. Typ 260 D byl představen 21. února 1936 na 26. ročníku IAMA (Internationale Automobil- und Motorrad-Ausstellung) v Berlíně.

 

Vývoj

Na podzim roku 1933 byly do zkušebních vozidel namontovány první experimentální motory, a to 3,8litrové šestiválce o výkonu 80 koní. Vibrace od motoru však byly pro podvozek tak silné, že znemožňovaly jeho použití v osobním automobilu.

Následně byl vyvinut čtyřválcový vznětový motor s identickými rozměry válců a nižší hustotou výkonu. Tento 2,6litrový motor o výkonu 45 koní byl instalován ve verzi 200 s dlouhým rozvorem. Po skončení vleklého testovacího programu bylo v polovině roku 1935 dosaženo vyspělosti výroby. V únoru 1936 na berlínském autosalonu představil Daimler-Benz model 260 D v podobě šestimístného pullman landauletu, jehož bylo od července 1935 vyrobeno 13 kusů. V Berlíně byl k vidění také Hanomag Rekord, další osobní automobil s dieselovým motorem, ale jelikož se do sériové výroby dostal až v roce 1938, byl typ 260 D prvním sériově vyráběným osobním vozem s dieselovým motorem na světě.

 

Technické parametry

Rok po svém uvedení v Berlíně byl model 260 D, stejně jako 230, který od té doby nahradil 200 s dlouhým rozvorem, představen ve vylepšené verzi. Faceliftovaná varianta byla na první pohled identifikovatelná úpravami vzhledu chladiče. Zmenšily se světlomety, které byly namontovány na blatnících a nikoli na chromované liště před chladičem. Velké limuzíny Pullman dostaly prostornější karoserie, které jejím majitelům dodávaly větší dávku prestiže.

Daleko důležitější ale bylo rozšíření rozchodu kol. Vpředu se zvětšily ze 1340 na 1370 mm, vzadu ze 1380 na 1390 mm. Tím pádem se objevila i širší kola a pneumatiky (5,50 x 17 místo původních 5,25 x 17). Všechna čtyři kola byla vybavena hydraulickými bubnovými brzdami. Nádrž na drahocennou naftu narostla z původních 45 na rovných 50 l a byla přesunuta z motorového prostoru do zadní části vozidla. Akční rádius se tím zvýšil na minimálně 500 km. Tato modifikace zákazníky vskutku potěšila, neboť síť čerpacích stanic byla ve druhé polovině třicátých let minulého století ještě velmi řídká.

V únoru 1938 byla předchozí převodovka s rychloběhem nahrazena plně synchronizovanou čtyřstupňovou převodovkou s přímým náhonem čtvrtým stupněm.  Důležitou novinkou, která byla rovněž představena na počátku roku 1938, byla elektricky vyhřívaná žhavicí svíčka, která usnadňovala startování motoru za studena. V neposlední řadě modelový rok 1938 také přinesl představení nových robustně vyhlížejících nárazníků, které nahradily elegantní design z let 1936/37.

Do prosince 1940 bylo vyrobeno 1 967 kusů 260 D W 138. Přednosti vznětového motoru – odolnost a hospodárnost – byly tedy konečně využity také v osobním automobilu a typ 260 D tak položil základní kámen trvalého úspěchu osobního vozu s naftovým motorem. Skutečnost, že první exempláře byly používány téměř výhradně jako taxíky, byla dána nejen zvláštní hospodárností motoru, ale také prostornou šestimístnou karoserií, která přišla na trh počátkem roku 1934 s verzí s dlouhým rozvorem.

Category: Tag: