Zobrazen 1. – 16. z 19 výsledků

Mercedes Benz 230 W143

Rok výroby: 1938
Výkon: 55 koní
Zdvihový objem: 2 229 cm3

Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 1 450 kg

Stav: k renovaci
Katalogové číslo: 49

Mercedes- Benz 230 W143, provedení limuzína, se vyráběl v letech 1937-1941. Tento konkrétní vůz byl vyroben v roce 1938.

Má 6-ti válcový benzínový motor o obsahu 2,2l a výkonu 55 koní. Převodovka je 4 stupňová a pohon je na zadní kola. Je téměř v původním, velmi zachovaném stavu. Karoserie byla částečně opravena a je nově nalakována. Vůz je v provozuschopném stavu. Tento typ patřil v meziválečném období ke stěžejním výrobním programům a dosahoval velkých prodejních úspěchů.

 

Mercedes Benz 300 Adenauer

Rok výroby: 1954
Výkon: 115 koní
Zdvihový objem: 2 996 cm3

Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 1 780 kg

Stav: pojízdný
Katalogové číslo: 95

Historie

Šest let po skončení druhé světové války, v dubnu 1951, navázala stuttgartská společnost na tradici svých luxusních automobilů. Ve stejném roce debutoval i španělský supersport Pegaso z bývalé barcelonské továrny Hispano – Suiza nebo Bugatti typu 101.

Technické údaje

První verze nabízela třílitrový šestiválec bez přeplňování o výkonu 115 koní. Krátkozdvihová pohonná jednotka se od menší řady 220 lišila uložením klikové hřídele v sedmi, místo čtyř, ložiscích. Úpravou, umístění a sklonem ventilů (OHC) se podařilo dosáhnout lepšího plnění a vyprazdňování válců. Tepelný výměník olej/voda zrychlil prohřátí oleje, což se hodilo zvláště při studených startech. Podobně jako u typu 220 se na přístrojové desce nacházel volič oktanů, tedy mechanická regulace předstihu zážehu podle typu paliva, respektive jeho oktanového čísla. S novátorstvím dvouramenného volantu značného průměru 440 mm či řadící pákou na sloupku řízení kontrastoval rám podvozku ve tvaru X i zavěšení kol, navazující na předválečnou konstrukci.

Vývoj

V březnu 1954 se řada W 186 dočkala první modernizace o označení 300 b. Výkon se zvýšil o 10 koní a udávaná spotřeba paliva poklesla na 12,5 litrů, v praxi se ale pohybovala kolem 16 litrů.

V září 1955 převzalo žezlo provedení 300 c, profitující z řady změn zahrnující i jednokloubovou zadní nápravu. Za příplatek byla k mání samočinná třístupňová převodovka s hydrodynamickým měničem točivého momentu. Až v polovině 50. let přestal renomovaný výrobce u své vlajkové lodi požadovat příplatek za topení.

Nejpodstatnější změny však přinesla poslední verze 300 D s interním označením W189. Výkon byl zvýšen na 160 koní. Díky rozměrnějšímu prosklení byl z automobilu podstatně lepší výhled. Samočinná převodovka byla doplněná o čtvrtý rychlostní stupeň a obohatila základní výbavu.

V září 1958 přibyl posilovač řízení.

Zajímavosti

Nelze opomenout prominentní uživatele modelové řady 300.

Prvním byl dlouholetý spolkový kancléř Konrad Adenauer, který ještě před Hitlerem zahajoval výstavbu německých dálnic a vystřídal hned šest služebních třístovek. Proto je tento typ automobilu mezi sběrateli znám právě jako „Adenauer.”

V roce 1960 usedl do prodlouženého landauletu 300 D s vyvýšeným trůnem papež Jan XXIII.

Z nemnoha českých prominentů usedajících do řady W 186 stojí za připomenutí osobnosti jako Josef Lada či Jan Werich.

Náš vůz Adenauer byl zakoupen ve Švýcarsku v trochu jiném stavu a barvě. Nakonec bylo rozhodnuto, že bude rekonstruován do stavu, jaký byl pro tento vůz zcela typický. Vůz je v perfektním pojízdném stavu a je krásnou ukázkou této typové řady.

 

 

 

Mercedes Benz 300 CE – 24 W124

Rok výroby: 1993
Výkon: 220 koní
Zdvihový objem: 2 962 cm3

Počet válců/ventilů: 6/4
Hmotnost: 1 710 kg

Stav:  perfektní
Katalogové číslo: 38

Mercedes Benz třídy E, interně byl označován jako W 124. Patří v historii výroby vozů Mercedes Benz k jedné z nejúspěšnějším modelových řad vůbec. Na trh byl uveden v roce 1985 a jeho výroba skončila oficiálně v roce 1997. Celkem bylo ve všech provedeních vyrobeno neuvěřitelných 2 562 143 kusů.

Vůz patřil do střední třídy a postupně se vyráběl v provedení sedan, kombi, coupé a cabrio. Byly zde uplatněny všechny možné motory. Od obyčejných čtyřválcových, karburátorových, benzínových verzí, až po špičkový osmiválcový motor typu 500E. Montovaly se do něj i všechny, v té době firmou vyráběné, naftové motory. Vozy byly vyráběny i v provedení s pohonem čtyř kol pod označením 4-Matic, které mělo u firmy Mercedes–Benz premiéru. Už při jeho vývoji se dbalo na to, aby byl v mnoha ohledech velmi pokrokový a určoval vývoj automobilů. Měl vynikající aerodynamiku. Na podvozku se uplatnily konstrukce do té doby používané jen u aut o třídu výše. Vynikal vysokou mírou bezpečnosti. Jeho hlavní předností byla neuvěřitelná spolehlivost daná kvalitou zpracování a použitými materiály či technologií. Když se na tyto automobily v jakémkoliv provedení podíváte dnes, je zřejmá nadčasovost celkového designu.

A ten nejzajímavější model z řady W 124? Určitě sedan 500E s motorem V8 o obsahu 5 litrů a s 32 ventily. V nenápadném sedanu se ukrýval čistokrevný sportovní vůz s vynikajícími vlastnostmi. Zajímavostí je, že se na jeho vývoji a výrobě podílela továrna Porsche, což mluví za vše.

Konstrukce podvozku patřila již u obyčejných verzí ke špičce, tady byly dále vylepšeny. Lichoběžníky vpředu, elastokinematické pětiprvkové závěsy vzadu. Jen stěží budete i dnes v této třídě hledat něco lepšího. Byl to výborný základ pro stavbu silného modelu, což 500E jasně dokázala. Usednout do ukázkově zpracovaného interiéru, nastartovat motor a vyjet, to byl sen mnoha lidí na počátku 90. let. Při jízdě rovněž vynikne pevnost vozu, který působí jako vytesaný ze žuly. Z podvozku cítíte větší kontakt s vozovkou, ale i tak filtruje nerovnosti přímo ukázkově. Ne nadarmo je tohle auto považováno za vrchol německého inženýrství té doby. Zpracování celého vozu je extrémně pečlivé.

Z nuly na stovku dosáhne tento vůz za 5,5 sekundy. Samotný motor kromě toho, že nabízí zcela současné výkony, je také velmi technicky pokročilý. Je celohliníkový, má plynulé časování sacích ventilů a CAN-Bus řídicí jednotku. O řazení se stará čtyřstupňový automat. Ne všechny technické vychytávky auta se však setkaly s úspěchem u zákazníků. Například protiprokluzový systém nebyl až do roku 1994 vypínatelný, což nadšeným řidičům zcela pochopitelně vadilo.
Výroba jednoho vozu trvala poctivých 18 dní a kvůli přísným kontrolám kvality a náročnosti produkce stálo 500E jako nové celých 2,5 milionu Kč. Ani s takovou cenou neprodukovalo zisk.

A model cabrio, neboli kabriolet? Ten měl premiéru v září 1991. Jednalo se o čtyřmístný kabriolet, první v této řadě po takřka dvou desetiletích. Vůz s kódovým označením A124 samozřejmě konstrukčně vycházel z kupé. Největší slabina vozů s otevřenými karoseriemi – kroucení – byla eliminována pomocí čtyř tlumičů vibrací. Celá karoserie byla samozřejmě zesílena a značně upravena.

Vzhledem k tomu, že kabriolet postrádal jak střední, tak i zadní sloupky. Ty přední musely být náležitě upraveny. Nad bezpečností při převrácení bděl speciální ochranný systém dvou vystřelovacích segmentů za zadními sedadly, které zároveň sloužily jako opěrky hlavy. Pokud elektronika vyhodnotila, že dojde k převržení vozu, tyto opěrky se aktivovaly automaticky během pouhých 0,3 s. Daly se aktivovat i ručně řidičem.

Konstrukce stahovací střechy se skládala z 27 dílů a 34 kloubů, ovšem ve složeném stavu zabírala pouhých 80 litrů zavazadlového prostoru. Střechu musel majitel natahovat ručně, pokud si nepřiplatil za elektrohydraulické ovládání. Zpočátku se vyráběla jediná verze 300 CE-24 Cabriolet. Její produkce byla zahájena v roce 1992. Později přibyly další motorické verze. I na dnešní dobu je to stále velmi krásné a nezaměnitelné auto.

Majitelé všech těchto vozů řady W 124 na ně velmi rádi vzpomínají a pro mnohé z nich je to něco jako poslední poctivé mechanické auto před mohutným nástupem elektronických a elektrických vychytávek v dnešních automobilech.

 

Mercedes Benz 300 CE – 24 W124

Rok výroby: 1993
Výkon: 220 koní
Zdvihový objem: 2 962 cm3

Počet válců/ventilů: 6/4
Hmotnost: 1 710 kg

Stav:  perfektní
Katalogové číslo: 46

Mercedes Benz třídy E, interní označení W 124, patří v historii výroby vozů Mercedes Benz k jedné z nejúspěšnějším modelových řad vůbec. Na trh byl uveden v roce 1985 a jeho výroba skončila oficiálně v roce 1997. Celkem bylo ve všech provedeních vyrobeno neuvěřitelných 2 562 143 kusů.

Vůz patřil do střední třídy a postupně se vyráběl v provedení sedan, kombi, coupé a cabrio a uplatnily se v něm všechny možné motory. Od obyčejných čtyřválcových, karburátorových, benzínových verzí, až po špičkový osmiválcový motor typu 500E. Montovaly se do něj i všechny, v té době firmou vyráběné, naftové motory. Vozy byly vyráběny i v provedení s pohonem čtyř kol pod označením 4-Matic, které mělo u firmy Mercedes–Benz premiéru. Už při jeho vývoji se dbalo na to, aby byl v mnoha ohledech velmi pokrokový a určoval vývoj automobilů vůbec. Měl vynikající aerodynamiku. Na podvozku se uplatnily konstrukce do té doby používané jen u aut o třídu výše. Vynikal vysokou mírou bezpečnosti. Jeho hlavní předností byla neuvěřitelná spolehlivost daná kvalitou zpracování a použitými materiály či technologií. Když se na tyto automobily v jakémkoliv provedení podíváte dnes, je zřejmá nadčasovost celkového designu.

A ten nejzajímavější model z řady W 124? Určitě sedan 500E s motorem V8 o obsahu 5 litrů a s 32 ventily. V nenápadném sedanu se ukrýval čistokrevný sportovní vůz s vynikajícími vlastnostmi. Zajímavost? Na jeho vývoji a výrobě se podílela továrna Porsche, což mluví za vše.

Konstrukce podvozku patřila již u obyčejných verzí ke špičce, tady byly dále vylepšeny. Lichoběžníky vpředu, elastokinematické pětiprvkové závěsy vzadu-jen stěží budete i dnes v této třídě hledat něco lepšího. Byl to tedy výborný základ pro stavbu silného modelu, což 500E jasně dokázala. Usednout do ukázkově zpracovaného interiéru, nastartovat motor a vyjet, to byl sen mnoha lidí na počátku 90. let. Při jízdě rovněž vynikne pevnost vozu, který působí jako vytesaný ze žuly. Z podvozku cítíte větší kontakt s vozovkou, ale i tak filtruje nerovnosti přímo ukázkově. Ne nadarmo je tohle auto považováno za vrchol německého inženýrství té doby. Zpracování celého vozu je extrémně pečlivé.

Z nuly na stovku dosáhne tento vůz za 5,5 sekundy. Samotný motor kromě toho, že nabízí zcela současné výkony, je také velmi technicky pokročilý. Je celohliníkový, má plynulé časování sacích ventilů a CAN-Bus řídicí jednotku. O řazení se stará čtyřstupňový automat. Ne všechny technické vychytávky auta se však setkaly s úspěchem u zákazníků. Například protiprokluzový systém nebyl až do roku 1994 vypínatelný, což nadšeným řidičům zcela pochopitelně vadilo.
Výroba jednoho vozu trvala poctivých 18 dní a kvůli přísným kontrolám kvality a náročnosti produkce stálo 500E jako nové celých 2,5 milionu Kč. Ani s takovou cenovkou neprodukovalo zisk, vylepšilo však renomé značky, u které byl průměrný zákazník šedesátiletý usedlý pán, když si silnou 500E oblíbili i daleko mladší zákazníci.

Majitelé všech těchto vozů řady W 124 na ně velmi rádi vzpomínají a pro mnohé z nich je to něco jako poslední poctivé mechanické auto před mohutným nástupem elektronických a elektrických vychytávek v dnešních automobilech.

 

 

 

Mercedes Benz 380

Rok výroby: 1933
Výkon: 120 koní
Zdvihový objem: 3769 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2
Hmotnost: 2050 kg

Stav: pojízdný
Katalogové číslo: 94

Je třeba zdůraznit, že Mercedes-Benz 380 je skutečnou raritou a s touto karoserií vyrobenou snad jen ve dvou kusech. Její elegance byla roku 1933 oceněna mimo jiné na Councours d´Elegance v Barceloně. Dle zahraniční odborné literatury se v evropských sbírkách dochovalo jen asi 5 kusů všech provedení tohoto typu.

Éru výkonných sportovních automobilů nové generace, poháněných řadovými osmiválci OHV přeplňovanými kompresorem a proslavených zvláště v podobě protáhlých roadsterů Mercedes-Benzů 500 K či 540 K, odstartoval v únoru 1933 právě typ 380 s interním označením W 22.

Technické údaje

Jedná se o řadový kapalinou chlazený zážehový osmiválec OHV. Zdvihový objem byl 3 769 cm3. Obsahoval čtyřstupňovou přímo řazenou převodovku s rychloběhem. Provozní hmotnost se pohybovala zhruba kolem 2 050 kg. Dosahoval až 137 km/h.Základní spotřeba se pohybovala okolo 25 l na 100 km. Současně bylo od léta 1933 nabízeno výkonnější provedení s vyšším plnícím tlakem kompresoru, disponujícím až 140 koňmi.

Vývoj

Vycházel z modulární konstrukce typu 290. Uvedený mezityp převzal z původního Manhaimu mimo jiné tuhé nápravy i mechanicky ovládané brzdy.

Následoval další vývojový stupeň s označením W19 vybavený podstatně modernějším podvozkem se všemi koly nezávisle zavěšenými a s hydraulickou brzdovou soustavou. Dvacítka vyrobených kusů se ani neobjevila v oficiálních katalozích či cenících, stejně jako čtrnáct následných vozů W20.

Veřejnost spatřila až typ 380 W22, lišící se hlavně ventilovým rozvodem OHV, dvojitým karburátorem vlastní konstrukce a za příplatek dodávaným kompresorem. V případě jeho aktivace výkon krátkodobě, po dobu akcelerace, povyskočil z 90 na 120 koní. Od podobně vypadajících nástupců 500 K je však W 22 snadno odlišitelná – postrádá „vlající husí krky” vně kapoty, tedy zakrytování výfukového potrubí. Motor se v šasi W 22 posunul více vpřed, než jak bývalo u předchůdců zvykem.

Zajímavosti

Továrna u vozidla vyšší třídy počítala se zájmem o individuálně stavěné karoserie. Na podvozku za 13 000 marek vznikaly zajímavé kreace.

Za vozidla s tovární karoserií se platilo jednotných 19 500 marek, tedy ekvivalent hned čtyř sedanů typu 200.

Ukázalo se ale, že motor 3,8 l nestačí tak docela na to, co se od automobilu tohoto určení očekávalo. Velmi brzy dochází k dalšímu vývoji této řady, ale to je již jiná kapitola. Přichází nejslavnější předválečné Mercedesy – třída 500K a hlavně 540K. O těchto až v jiných kapitolách.

 

Mercedes Benz 500 N Nurburg

Rok výroby:
Výkon:
Zdvihový objem:  cm3

Počet válců/ventilů:
Hmotnost:  kg

Stav:
Katalogové číslo: 84

Byl prvním luxusním automobilem značky Mercedes-Benz s osmiválcovým motorem. Představen byl roku 1928 na pařížském autosalonu. Byl vyráběn v různých úpravách a modernizacích až do léta r. 1939, čímž se z něj stal nejdéle vyráběný model Mercedes-Benz.

Nürburg 460

Model vyráběn v letech 1928-1929. Byl vyvinut Fernandem Porschem, jenž byl členem představenstva odpovědným za vývoj nových produktů. Nový osmiválcový Mercedes – Benz se měl stát vážným konkurentem luxusních vozů firmy Horch. Vůz měl tradiční podvozek, u kterého je rám umístěn nad nápravami. Proto vůz působil starobylým, vysokým dojmem.

Vůz byl poháněn řadovým osmiválcem o obsahu 4 622 cm3. Dosahoval maximální výkon 80 koní, což umožňovalo maximální rychlost 100 km/h. Automobil se velikostí blížil vozu Horch 8, který byl v podstatě vzorem pro jeho vývoj.

Limuzína Horch, model 1928 byla 5000 mm dlouhá a vážila 2100 kg. Limuzína Mercedes-Benz Nürburg 460 byla dlouhá 4890 mm a prodloužila se na       5 200 mm přidáním zadního kufru. Mercedes vážil 2 150 kg. Obě auta oplývala výškou 1900 mm. Velký, staromódní a velmi drahý Mercedes-Benz W08 vyroben v roce 1928 našel jen několik málo zákazníků, a proto byl nahrazen příští rok elegantnější verzí s nižším podvozkem.

Nürburg 460/460 K

Tento vůz byl vyráběn mezi lety 1929–1932. Pro sezónu 1929 firma svůj první osmiválcový model nechala ve velké míře přepracovat. Výsledkem byl vůz s modernějším podvozkem, kdy podélné nosníky podvozku byly umístěny pod nápravami. Rozvor náprav zůstal beze změny. Motor a většina dalších technických podrobností zůstala také stejná. I přes veškeré snahy a úpravy provedené v roce 1929 byl Mercedes-Benz W08 méně úspěšný, než konkurenční vůz Horch 8. Tento byl dobře zaveden na německém trhu luxusních osobních automobilů té doby. Model 460 byl také prvním papamobilem. V roce 1930 darovala firma Daimler-Benz papeži Piovi XI speciálně upravený vůz tohoto typu.

Nürburg 500

1931-1933 – Byl vůz o rozvoru 3 670 mm vybaven novým motorem o obsahu 4 918 cm3 s dvojitým spádovým karburátorem. Maximální výkon byl zvýšen na 100 koní a nejvyšší rychlost na 110 km/h.

1932-1936–V roce 1932 vůz ztratil jméno ” Nürburg” a prodával se pouze jako Mercedes-Benz 500N. Byl vybaven motorem o obsahu 4 918 cm3 s rozvodem SV včetně dvojitého spádového karburátoru zůstal beze změny, stejně jako čtyřstupňová převodovka a rozměry podvozku. Viditelnou změnou byla podoba chladiče a předního skla. Mírné zvětšení kol umožňovalo dosáhnout rychlosti až 120 km/h.

1936-1939-V roce 1936 byl výkon motoru zvýšen na 110 koní. Objem válců zůstal neměnný, ale byl zvýšen kompresní poměr. Nejvyšší uváděná rychlost dosahovala 123 km/h. Vizuálně se vozy z roku 1936 liší zvětšeným sklonem přední mřížky a předního skla. Konkurenční vůz Horch 8 zmizel z povědomí v roce 1935. Výroba modelu byla ukončena v roce 1939 bez přímého nástupce. Další osmiválec se v programu firmy Mercedes-Benz objevil až v roce 1963. V období mezi lety 1928-1939 bylo vyrobeno 3 824 vozů. Jeho konkurent Horch prodal v letech 1926 až 1934 přibližně 12 000 vozů Horch 8.

Všechny tyto typy sloužily především jako luxusní a reprezentativní automobily pro bankéře, průmyslníky a vysoké politiky. Tento typ používal i Adolf Hitler. Vynikaly neuvěřitelnou spolehlivostí a trvanlivostí. Samotná karoserie patřila k vrcholům luxusu, který si v té době mohli zákazníci dopřát. Zajímavostí je, že po celou dlouhou dobu výroby 11 let měl pořád dřevěná loukoťová kola a hodně konzervativní podvozek s tuhými nápravami.

Vůz z naší sbírky má zajímavou historii. Byl karosován slavnou karosárnou Glässer v Drážďanech jako kabriolet typu „F“. Tato otevřená karoserie měla 4 dveře, 6 bočních okýnek a patřila k nejluxusnějším provedením, jaké se na tomto podvozku vůbec dělaly. Za 1. republiky vůz sloužil jako záložní vůz pro prezidenta T.G. Masaryka. Po válce byl přestavěn na limuzínu. Bylo ale zachováno mnoho prvků původní karoserie a tak se povedlo dlouhou a náročnou renovací ho uvést do původního stavu kabrioletu F a dnes patří k ozdobám sbírky našich veteránů.

 

Mercedes Benz 500K

Rok výroby: 1934
Výkon: 115/170 koní
Zdvihový objem:5 401 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2
Hmotnost: 1 950 kg

Stav:  renovace
Katalogové číslo: 77

V naší sbírce se nachází i jeden z nejslavnějších vozů automobilové historie – Mercedes Benz 500 K (K jako kompresor). Náš exemplář je skutečně exkluzivní, se zajímavou historii a velmi zajímavou technikou.

V období 30 tých let minulého století dochází k obrovskému rozmachu automobilového průmyslu, především pak v Německu. Tyto roky jsou zde charakterizovány nástupem Adolfa Hitlera k moci a celkovým uvolněním hospodářské blokády po prohrané 1. světové válce. Automobilový průmysl, automobilové závody a vše s tím související slouží nastupujícímu fašismu především jako výkladní skříň hospodářského zázraku a prosperity „nového „Německa pod novým vedením. Okázalosti nebylo nikdy dost a bylo potřeba i odpovídajících automobilů, ve kterých by se nastupující vládnoucí kasta mohla veřejně prezentovat. V únoru 1933 byl uveden typ 380, ale velmi rychle se ukázalo, že těmto požadavkům nevyhovuje po motorové stránce. Vzhledem k jeho hmotnosti se nevyznačoval velkým výkonem. Proto ihned začaly práce na jeho dalším vývoji. Na mezinárodním berlínském autosalonu v březnu 1934 byl představen model Mercedes Benz 500 K. Tento model vznikl pod vedením technického ředitele a šéfkonstruktéra Dr. Hanse Nibela, jinak českého rodáka z Olšan u Šumperka. Podvozek byl po drobných úpravách použit z modelu 380, motor byl ale přepracován. Jednalo se opět o řadový osmiválec s rozvodem OHV, ale se zvýšeným objemem na 5 019 cm3. Doplněný o kompresor Roots měl výkon 100 koní a se zapnutým kompresorem 160 koní. Vůz měl čtyřstupňovou převodovku s rychloběhem a při hmotnosti 1 950 kg byl schopen dosahovat rychlosti až 170 km/hod. Na svou dobu představoval vrchol automobilové techniky a některé jeho technické řešení udivují ještě dnes. I typ 500K byl vlastně takovým mezitypem, vyráběl se jen v letech 1934 – 1936. Po něm následoval již ten nejslavnější model 540 K, ale to je jiná historie. Vozů 500K bylo vyrobeno jen 354 kusů, ale nabízely velkou variabilitu karoserií i podvozků. Na jejich základě vznikaly různá luxusní provedení karoserií a i samotná firma Mercedes Benz vyráběla zajímavé kompletní vozy, nejvíce ceněné byly „Spezial Roadster“, kterých bylo vyrobeno 20 kusů.

Dnes jsou tyto vozy extrémně ceněné a jejich cena v aukcích či prodejích dosahuje několika milionů dolarů.

A vůz z naší sbírky? Byl jeden z prvních vyrobených a byl vyroben přímo pro jednoho z významných prominentů fašistického režimu. Adolf Hühnlein (neplést si s Konradem Henleinem) měl v Německu na starost vše, co souviselo s auty – motoristický sport, výstavbu dálnic, výuku řidičů a něco jako dnešní automotoklub. Byl velmi blízkým spolupracovníkem Adolfa Hitlera a jeho chráněncem. Na mnoha fotografiích z této doby je vedle něj, či v jeho doprovodu. Když šlo o auta a věci související s nimi, tak je vždy velmi blízko samotného vůdce. V druhé polovině 30 tých let získal jako vůdce sboru NSAK (Národně socialistického automobilového sboru) obrovský vliv na dění v Německu a velkou měrou se podílel na připravenosti Německa na válku. Zemřel na vrcholu své slávy v roce 1942 po těžké nemoci a byl mu vystrojen státní pohřeb se všemi poctami za účasti kompletní vládní elity tehdejšího Německa.

Z pozice své funkce se s tímto vozem účastnil tenkrát velmi oblíbených dálkových jízd a také závodů do vrchu. Je zachycen na mnoha fotografiích a tato jeho činnost sloužila především k propagaci německého automobilového průmyslu. Vůz měl přidělenu poznávací značku IIA-28998 a jeho účast na těchto akcích je popsána i v soudobých dokumentech. Co je na tomto voze ale nejzajímavější?  Podle obchodní knihy firmy Mercedes Benz byl prodán přímo A. Hühnleinovi 26.7. 1934 a již 21.8.1934 na něm byl vyměněn původní motor za nový o objemu 5,4 litru. Vůz měl tedy výkon 115 koní a se zapnutým kompresorem dokonce 170 koní. Tento ale v této době oficiálně ještě vůbec neexistoval (typ 540K byl uveden do prodeje až v roce 1936), takže si A. Hühnlein dal do vozu nainstalovat motor, který byl v té době teprve ve vývoji. Je jasné, že výrobce mu z pozice jeho funkce splnil jakékoliv přání. Zcela náhodou tak vznikl skutečný automobilový unikát. Byl jediný svého druhu. Po smrti A. Hühnleina se vůz dostal za poněkud nejasných okolností do Prahy. Snad byl samotným H. Himmlerem přidělen lidem kolem R. Heydricha k užívání při jeho působení v Praze. Možná jej používala, samotná vdova po R. Heydrichovi, Lina Heydrichová.

Po válce byl vůz zabaven a skončil ve Fondu národní obnovy, tak jako mnoho dalších automobilů po německých okupantech. Zde se k němu dostal pan Otto Langer z Olomouce. Získal jej jako náhradu za svůj původně zabavený vůz Opel. Faktem je, že se o vůz pečlivě staral a tento zcela nestandartní automobil používal k normálnímu cestování a taktéž se s ním účastnil mnoha akcí spojených s veterány. Snažil se o něm získat, co nejvíce informací. Proto si za hlubokého socialismu dopisoval s muzeem firmy Mercedes Benz a to dokonce se samotným Alfredem Neubauerem, nejslavnějším závodním manažerem, který v měl v té době muzeum na starost. Získal tak k vozu další dokumentaci a technické informace.

Pan Langer pak tento svůj vůz na sklonku svého života prodal panu Aloisi Samohýlovi, otci dnešního majitele. Vůz se stal ihned ozdobou soukromé sbírky a Samohýlové se s ním účastnili různých motoristických akcí.

A kde je vůz dnes k vidění? V současnosti prochází částečnou renovací a je rozebraný na dílně. Důvodem je to, že v dnešním stavu doznal postupem času různých změn, a proto bylo rozhodnuto, že bude uveden do původního stavu. Takže jej čeká lakování do původní barvy, nové čalounění interiéru a další úpravy.  Ve chvíli, kdy bude tato renovace dokončena, bude tento unikátní a velmi vzácný vůz vystaven na patřičně čestném místě. Fanoušky a příznivce o tomto budeme informovat, aby si jej mohli prohlédnout v celé jeho nové kráse.

Mercedes Benz E 200 W124

Rok výroby: 1995
Výkon: 136 koní
Zdvihový objem: 1 998 cm3

Počet válců/ventilů: 4/4
Hmotnost: 1 630 kg

Stav:  perfektní
Katalogové číslo: 37

Mercedes Benz třídy E, interně byl označován jako W 124. Patří v historii výroby vozů Mercedes Benz k jedné z nejúspěšnějším modelových řad vůbec. Na trh byl uveden v roce 1985 a jeho výroba skončila oficiálně v roce 1997. Celkem bylo ve všech provedeních vyrobeno neuvěřitelných 2 562 143 kusů.

Vůz patřil do střední třídy a postupně se vyráběl v provedení sedan, kombi, coupé a cabrio. Byly zde uplatněny všechny možné motory. Od obyčejných čtyřválcových, karburátorových, benzínových verzí, až po špičkový osmiválcový motor typu 500E. Montovaly se do něj i všechny, v té době firmou vyráběné, naftové motory. Vozy byly vyráběny i v provedení s pohonem čtyř kol pod označením 4-Matic, které mělo u firmy Mercedes–Benz premiéru. Už při jeho vývoji se dbalo na to, aby byl v mnoha ohledech velmi pokrokový a určoval vývoj automobilů. Měl vynikající aerodynamiku. Na podvozku se uplatnily konstrukce do té doby používané jen u aut o třídu výše. Vynikal vysokou mírou bezpečnosti. Jeho hlavní předností byla neuvěřitelná spolehlivost daná kvalitou zpracování a použitými materiály či technologií. Když se na tyto automobily v jakémkoliv provedení podíváte dnes, je zřejmá nadčasovost celkového designu.

A ten nejzajímavější model z řady W 124? Určitě sedan 500E s motorem V8 o obsahu 5 litrů a s 32 ventily. V nenápadném sedanu se ukrýval čistokrevný sportovní vůz s vynikajícími vlastnostmi. Zajímavostí je, že se na jeho vývoji a výrobě podílela továrna Porsche, což mluví za vše.

Konstrukce podvozku patřila již u obyčejných verzí ke špičce, tady byly dále vylepšeny. Lichoběžníky vpředu, elastokinematické pětiprvkové závěsy vzadu. Jen stěží budete i dnes v této třídě hledat něco lepšího. Byl to výborný základ pro stavbu silného modelu, což 500E jasně dokázala. Usednout do ukázkově zpracovaného interiéru, nastartovat motor a vyjet, to byl sen mnoha lidí na počátku 90. let. Při jízdě rovněž vynikne pevnost vozu, který působí jako vytesaný ze žuly. Z podvozku cítíte větší kontakt s vozovkou, ale i tak filtruje nerovnosti přímo ukázkově. Ne nadarmo je tohle auto považováno za vrchol německého inženýrství té doby. Zpracování celého vozu je extrémně pečlivé.

Z nuly na stovku dosáhne tento vůz za 5,5 sekundy. Samotný motor kromě toho, že nabízí zcela současné výkony, je také velmi technicky pokročilý. Je celohliníkový, má plynulé časování sacích ventilů a CAN-Bus řídicí jednotku. O řazení se stará čtyřstupňový automat. Ne všechny technické vychytávky auta se však setkaly s úspěchem u zákazníků. Například protiprokluzový systém nebyl až do roku 1994 vypínatelný, což nadšeným řidičům zcela pochopitelně vadilo.
Výroba jednoho vozu trvala poctivých 18 dní a kvůli přísným kontrolám kvality a náročnosti produkce stálo 500E jako nové celých 2,5 milionu Kč. Ani s takovou cenou neprodukovalo zisk.

A model cabrio, neboli kabriolet? Ten měl premiéru v září 1991. Jednalo se o čtyřmístný kabriolet, první v této řadě po takřka dvou desetiletích. Vůz s kódovým označením A124 samozřejmě konstrukčně vycházel z kupé. Největší slabina vozů s otevřenými karoseriemi – kroucení – byla eliminována pomocí čtyř tlumičů vibrací. Celá karoserie byla samozřejmě zesílena a značně upravena.

Vzhledem k tomu, že kabriolet postrádal jak střední, tak i zadní sloupky. Ty přední musely být náležitě upraveny. Nad bezpečností při převrácení bděl speciální ochranný systém dvou vystřelovacích segmentů za zadními sedadly, které zároveň sloužily jako opěrky hlavy. Pokud elektronika vyhodnotila, že dojde k převržení vozu, tyto opěrky se aktivovaly automaticky během pouhých 0,3 s. Daly se aktivovat i ručně řidičem.

Konstrukce stahovací střechy se skládala z 27 dílů a 34 kloubů, ovšem ve složeném stavu zabírala pouhých 80 litrů zavazadlového prostoru. Střechu musel majitel natahovat ručně, pokud si nepřiplatil za elektrohydraulické ovládání. Zpočátku se vyráběla jediná verze 300 CE-24 Cabriolet. Její produkce byla zahájena v roce 1992. Později přibyly další motorické verze. I na dnešní dobu je to stále velmi krásné a nezaměnitelné auto.

Majitelé všech těchto vozů řady W 124 na ně velmi rádi vzpomínají a pro mnohé z nich je to něco jako poslední poctivé mechanické auto před mohutným nástupem elektronických a elektrických vychytávek v dnešních automobilech.

 

 

Mercedes Benz E200 W124

Rok výroby: 1994
Výkon: 136 koní
Zdvihový objem: 1 998 cm3

Počet válců/ventilů: 4/4
Hmotnost: 1 630 kg

Stav: perfektní
Katalogové číslo: 44

Mercedes Benz třídy E, interně byl označován jako W 124. Patří v historii výroby vozů Mercedes Benz k jedné z nejúspěšnějším modelových řad vůbec. Na trh byl uveden v roce 1985 a jeho výroba skončila oficiálně v roce 1997. Celkem bylo ve všech provedeních vyrobeno neuvěřitelných 2 562 143 kusů.

Vůz patřil do střední třídy a postupně se vyráběl v provedení sedan, kombi, coupé a cabrio. Byly zde uplatněny všechny možné motory. Od obyčejných čtyřválcových, karburátorových, benzínových verzí, až po špičkový osmiválcový motor typu 500E. Montovaly se do něj i všechny, v té době firmou vyráběné, naftové motory. Vozy byly vyráběny i v provedení s pohonem čtyř kol pod označením 4-Matic, které mělo u firmy Mercedes–Benz premiéru. Už při jeho vývoji se dbalo na to, aby byl v mnoha ohledech velmi pokrokový a určoval vývoj automobilů. Měl vynikající aerodynamiku. Na podvozku se uplatnily konstrukce do té doby používané jen u aut o třídu výše. Vynikal vysokou mírou bezpečnosti. Jeho hlavní předností byla neuvěřitelná spolehlivost daná kvalitou zpracování a použitými materiály či technologií. Když se na tyto automobily v jakémkoliv provedení podíváte dnes, je zřejmá nadčasovost celkového designu.

A ten nejzajímavější model z řady W 124? Určitě sedan 500E s motorem V8 o obsahu 5 litrů a s 32 ventily. V nenápadném sedanu se ukrýval čistokrevný sportovní vůz s vynikajícími vlastnostmi. Zajímavostí je, že se na jeho vývoji a výrobě podílela továrna Porsche, což mluví za vše.

Konstrukce podvozku patřila již u obyčejných verzí ke špičce, tady byly dále vylepšeny. Lichoběžníky vpředu, elastokinematické pětiprvkové závěsy vzadu. Jen stěží budete i dnes v této třídě hledat něco lepšího. Byl to výborný základ pro stavbu silného modelu, což 500E jasně dokázala. Usednout do ukázkově zpracovaného interiéru, nastartovat motor a vyjet, to byl sen mnoha lidí na počátku 90. let. Při jízdě rovněž vynikne pevnost vozu, který působí jako vytesaný ze žuly. Z podvozku cítíte větší kontakt s vozovkou, ale i tak filtruje nerovnosti přímo ukázkově. Ne nadarmo je tohle auto považováno za vrchol německého inženýrství té doby. Zpracování celého vozu je extrémně pečlivé.

Z nuly na stovku dosáhne tento vůz za 5,5 sekundy. Samotný motor kromě toho, že nabízí zcela současné výkony, je také velmi technicky pokročilý. Je celohliníkový, má plynulé časování sacích ventilů a CAN-Bus řídicí jednotku. O řazení se stará čtyřstupňový automat. Ne všechny technické vychytávky auta se však setkaly s úspěchem u zákazníků. Například protiprokluzový systém nebyl až do roku 1994 vypínatelný, což nadšeným řidičům zcela pochopitelně vadilo.
Výroba jednoho vozu trvala poctivých 18 dní a kvůli přísným kontrolám kvality a náročnosti produkce stálo 500E jako nové celých 2,5 milionu Kč. Ani s takovou cenou neprodukovalo zisk.

A model cabrio, neboli kabriolet? Ten měl premiéru v září 1991. Jednalo se o čtyřmístný kabriolet, první v této řadě po takřka dvou desetiletích. Vůz s kódovým označením A124 samozřejmě konstrukčně vycházel z kupé. Největší slabina vozů s otevřenými karoseriemi – kroucení – byla eliminována pomocí čtyř tlumičů vibrací. Celá karoserie byla samozřejmě zesílena a značně upravena.

Vzhledem k tomu, že kabriolet postrádal jak střední, tak i zadní sloupky. Ty přední musely být náležitě upraveny. Nad bezpečností při převrácení bděl speciální ochranný systém dvou vystřelovacích segmentů za zadními sedadly, které zároveň sloužily jako opěrky hlavy. Pokud elektronika vyhodnotila, že dojde k převržení vozu, tyto opěrky se aktivovaly automaticky během pouhých 0,3 s. Daly se aktivovat i ručně řidičem.

Konstrukce stahovací střechy se skládala z 27 dílů a 34 kloubů, ovšem ve složeném stavu zabírala pouhých 80 litrů zavazadlového prostoru. Střechu musel majitel natahovat ručně, pokud si nepřiplatil za elektrohydraulické ovládání. Zpočátku se vyráběla jediná verze 300 CE-24 Cabriolet. Její produkce byla zahájena v roce 1992. Později přibyly další motorické verze. I na dnešní dobu je to stále velmi krásné a nezaměnitelné auto.

Majitelé všech těchto vozů řady W 124 na ně velmi rádi vzpomínají a pro mnohé z nich je to něco jako poslední poctivé mechanické auto před mohutným nástupem elektronických a elektrických vychytávek v dnešních automobilech.

Mercedes Benz E220 W124

Rok výroby: 1993
Výkon: 150 koní
Zdvihový objem: 2 199 cm3

Počet válců/ventilů: 4/4
Hmotnost: 1 640 kg

Stav:
Katalogové číslo: 43

Mercedes Benz třídy E, interně byl označován jako W 124. Patří v historii výroby vozů Mercedes Benz k jedné z nejúspěšnějším modelových řad vůbec. Na trh byl uveden v roce 1985 a jeho výroba skončila oficiálně v roce 1997. Celkem bylo ve všech provedeních vyrobeno neuvěřitelných 2 562 143 kusů.

Vůz patřil do střední třídy a postupně se vyráběl v provedení sedan, kombi, coupé a cabrio. Byly zde uplatněny všechny možné motory. Od obyčejných čtyřválcových, karburátorových, benzínových verzí, až po špičkový osmiválcový motor typu 500E. Montovaly se do něj i všechny, v té době firmou vyráběné, naftové motory. Vozy byly vyráběny i v provedení s pohonem čtyř kol pod označením 4-Matic, které mělo u firmy Mercedes–Benz premiéru. Už při jeho vývoji se dbalo na to, aby byl v mnoha ohledech velmi pokrokový a určoval vývoj automobilů. Měl vynikající aerodynamiku. Na podvozku se uplatnily konstrukce do té doby používané jen u aut o třídu výše. Vynikal vysokou mírou bezpečnosti. Jeho hlavní předností byla neuvěřitelná spolehlivost daná kvalitou zpracování a použitými materiály či technologií. Když se na tyto automobily v jakémkoliv provedení podíváte dnes, je zřejmá nadčasovost celkového designu.

A ten nejzajímavější model z řady W 124? Určitě sedan 500E s motorem V8 o obsahu 5 litrů a s 32 ventily. V nenápadném sedanu se ukrýval čistokrevný sportovní vůz s vynikajícími vlastnostmi. Zajímavostí je, že se na jeho vývoji a výrobě podílela továrna Porsche, což mluví za vše.

Konstrukce podvozku patřila již u obyčejných verzí ke špičce, tady byly dále vylepšeny. Lichoběžníky vpředu, elastokinematické pětiprvkové závěsy vzadu. Jen stěží budete i dnes v této třídě hledat něco lepšího. Byl to výborný základ pro stavbu silného modelu, což 500E jasně dokázala. Usednout do ukázkově zpracovaného interiéru, nastartovat motor a vyjet, to byl sen mnoha lidí na počátku 90. let. Při jízdě rovněž vynikne pevnost vozu, který působí jako vytesaný ze žuly. Z podvozku cítíte větší kontakt s vozovkou, ale i tak filtruje nerovnosti přímo ukázkově. Ne nadarmo je tohle auto považováno za vrchol německého inženýrství té doby. Zpracování celého vozu je extrémně pečlivé.

Z nuly na stovku dosáhne tento vůz za 5,5 sekundy. Samotný motor kromě toho, že nabízí zcela současné výkony, je také velmi technicky pokročilý. Je celohliníkový, má plynulé časování sacích ventilů a CAN-Bus řídicí jednotku. O řazení se stará čtyřstupňový automat. Ne všechny technické vychytávky auta se však setkaly s úspěchem u zákazníků. Například protiprokluzový systém nebyl až do roku 1994 vypínatelný, což nadšeným řidičům zcela pochopitelně vadilo.
Výroba jednoho vozu trvala poctivých 18 dní a kvůli přísným kontrolám kvality a náročnosti produkce stálo 500E jako nové celých 2,5 milionu Kč. Ani s takovou cenou neprodukovalo zisk.

A model cabrio, neboli kabriolet? Ten měl premiéru v září 1991. Jednalo se o čtyřmístný kabriolet, první v této řadě po takřka dvou desetiletích. Vůz s kódovým označením A124 samozřejmě konstrukčně vycházel z kupé. Největší slabina vozů s otevřenými karoseriemi – kroucení – byla eliminována pomocí čtyř tlumičů vibrací. Celá karoserie byla samozřejmě zesílena a značně upravena.

Vzhledem k tomu, že kabriolet postrádal jak střední, tak i zadní sloupky. Ty přední musely být náležitě upraveny. Nad bezpečností při převrácení bděl speciální ochranný systém dvou vystřelovacích segmentů za zadními sedadly, které zároveň sloužily jako opěrky hlavy. Pokud elektronika vyhodnotila, že dojde k převržení vozu, tyto opěrky se aktivovaly automaticky během pouhých 0,3 s. Daly se aktivovat i ručně řidičem.

Konstrukce stahovací střechy se skládala z 27 dílů a 34 kloubů, ovšem ve složeném stavu zabírala pouhých 80 litrů zavazadlového prostoru. Střechu musel majitel natahovat ručně, pokud si nepřiplatil za elektrohydraulické ovládání. Zpočátku se vyráběla jediná verze 300 CE-24 Cabriolet. Její produkce byla zahájena v roce 1992. Později přibyly další motorické verze. I na dnešní dobu je to stále velmi krásné a nezaměnitelné auto.

Majitelé všech těchto vozů řady W 124 na ně velmi rádi vzpomínají a pro mnohé z nich je to něco jako poslední poctivé mechanické auto před mohutným nástupem elektronických a elektrických vychytávek v dnešních automobilech.

 

 

 

 

 

Mercedes Benz SL 300 Gullwing W198

Rok výroby: 1957
Výkon: 215 koní
Zdvihový objem: 2 996 cm3

Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 1 310 kg

Stav: pojízdné
Katalogové číslo: 3

Mercedes-Benz 300 SL řady W198 bývá právem považován za jeden z nejcharismatičtějších, řekněme ikonických, modelů v celé stotřicetileté historii vývoje benzinových automobilů. Zároveň se řadí k nejžádanějším a nejdražším historickým vozidlům vůbec.

Prototyp 300 SL, vycházející z kupé proslaveného úspěchem na trati latinskoamerického závodu Panamericana 1952, vznikl na jaře následujícího roku. Jeho duchovním otcem však nebyl ani konstruktér, ani manažer německé automobilky, ale prodejce značky Mercedes Benz v USA Edwin Hoffman. Ten spatřoval ve sportovním kupé a následně roadsteru velký prodejní potenciál severoamerickém trhu. Historie mu dala plně za pravdu.

Výstavní premiéra pro zákazníky se uskutečnila v únoru 1954 na International Motor Sports Show v New Yorku, tedy dříve než v Evropě. Vůz se následně vyráběl v letech 1954-1957

Motor, převodovka, přední i zadní náprava, stejně jako řízení, pocházely z cestovního typu 300 a nebyly primárně vyvíjeny pro sportovní vůz. Prošly však podstatnými úpravami. Za zvláště pokrokové bylo považováno přímé vstřikování paliva na mechanickém principu. Výkon tak vzrostl na 215 koní, později na 240 koní. Vůz dosahoval rychlosti až 260 km/hod. Převodovka byla čtyřstupňová.

Mistrovským dílem konstruktéra Rudolfa Uhlenhauta se stal lehký, a zároveň však na zkrut i na ohyb tuhý, prostorový svařenec rámu z ocelových trubek. Právě požadavek značné tuhosti si vynutil podstatné zvýšení v oblasti prahů, a tím pádem konstrukci charakteristických „křídlových„ dveří, které byly uchycené ve středové linii střechy a otevírající se vzhůru. Tvar otevřených dveří odkazoval na tvar křídel racka za letu. Na karoserii byl z důvodů snížení hmotnosti ve velké míře využit hliník.

V roce 1957 byl nově nabízen otevřený roadster, který se následně vyráběl do roku 1963.

Vozů v obou verzích bylo vyrobeno 3 258 kusů a do dnešních dnů se dochovalo asi jen 2 600 z nich. Tento vůz rozhodně patří k nejvyhledávanějším historickým vozům vůbec.

Vůz ve sbírce rodiny Samohýlů je zlatě lakované kupé z roku 1957. Jedná se o poslední typ tohoto vozu z posledního roku výroby. Vůz je zajímavý i tím, že jako jeden z 209 vozů disponuje speciální klikovou skříní z hliníkové slitiny.

V nedávné době se k odkazu tohoto vozu hlásí modely SLS AMG a SLR McLaren. Všechny tři modely dohromady tvoří takzvanou „svatou trojici“ vozů Mercedes Benz s tímto typem dveří. Všechny tři je možno spatřit ve sbírce historických vozů rodiny Samohýlů.

Mercedes Benz SL 350 W107

Rok výroby: 1972

Výkon: 194 koní

Zdvihový objem: 4 520 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2

Hmotnost: 1 632 kg

Stav:

Katalogové číslo: 39

Historie

Mercedes Benz 107, také přezdívaný jako Nadčasový vytrvalec se vyráběl v letech 1971–1989. Byla to druhá nejdéle vyráběná řada německé automobilky Mercedes-Benz, po terénním voze Mercedes-Benz třídy G. Vozy se prodávaly pod modelovým označením SL (R107) a SLC (C107).

Vývoj

R107 a C107 převzaly komponenty podvozku modelu W 114 střední velikosti a původně je spárovaly s motory M116 a M117 používanými v řadě W108, W109, W111.

V dubnu roku 1971 byla zahájená hromadná výroba vozu R107, 350 SL k dispozici s volitelnou čtyřstupňovou kapalinovou automatickou převodovkou. Zrychlení z 0 na 100 km/h za 8 sekund.

V březnu roku 1973 došlo k zavedení 450 SL/SLC na severoamerický trh. Automobil se vyznačoval motorem o objemu 4,5 litru a 8 válci.

V září 1977 se k linii připojilo 450 SLC 5.0. Jednalo se o homologační verzi velkého kupé s novým hliníkovým pětilitrovým motorem.

Počínaje rokem 1980 byly 350, 450 a 450 SLC 5.0 nahrazeny modely 380 a 500 SLC. Zároveň byly automobily mírně upraveny, a to tak že třírychlostní automat byl nahrazen čtyřstupňovou jednotkou.

V roce 1981 byla ukončena výroba modelů 280, 380 a 500 SL a místo ní byly zvedeny nové řady, a to W126 380 a 500 SEC.

Od září 1985 bylo 280 SL nahrazeno novými 300 SL a 380 SL, 500 SL pokračovalo a 560 SL bylo zavedeno pro některé mimoevropské trhy, zejména USA, Austrálii a Japonsko.

Technické údaje

Inženýři a vývojáři automobilky Mercedes–Benz se u W107 zaměřili na drobné detaily. Například byly poprvé u tohoto modelu použity známé, doposud používané u nákladních automobilů, zadní svítilny s vodorovným žebrováním, které bránilo jejich zanášení nečistotami.

Podvozek s uzavřeným tunelem nutným pro instalaci převodovky a kardanu měl podlahový rám s podélníky a příčkami, a na něm navařenou karoserii dvoumístného roadsteru či kupé pro dvě dospělé osoby a dvě děti. Použitá ocel byla různě silná, promyšlené deformační zóny dle patentů Bély Barényiho tak pohltily při nárazech většinu energie a posádka v tzv. bezpečnostní buňce utrpěla menší újmy. Čtyřramenný volant byl vybaven teleskopickým hřídelem a hlavou s polyuretanovou výplní. Také palubní deska byla změkčená pěnou kvůli možným nárazům. Palivová nádrž nad zadní nápravou se při kolizi neprorazila.

Všechny americké modely používaly 4,5 litrový motor a byly nazývány 450 SL / SLC.

Zajímavosti

Vraťme se zpět do Německa, ikdyž trochu zůstaneme i v Americe, byť jižněji. Naučit 4,75 m dlouhé auto závodit byl hodně těžký úkol, ale zadařilo se. Velké úspěchy zaznamenalo kupé SLC hlavně v soutěžích. V roce 1978 vyhráli Andrew Cowan s Colinem Malkinem přetěžký maraton Vuelta a la América del Sud. Pět týdnů po cestách a hlavně necestách Jižní Ameriky zvládli oba borci se svým pětilitrovým Mercedesem 450 SLC nejlépe. Trasu dlouhou přes 28,5 tisíce kilometrů dokončilo jen 22 posádek z 56

Rekordman

Díky své dlouhé kariéře drží R107 dodnes rekord v počtu vyrobených kusů mezi všemi generacemi „eselka“, do srpna 1989 jich v Sindelfingenu vzniklo 237 287. Kupé SLC zakončilo svou desetiletou kariéru na pouhých 62 888 kusech a dnes je poměrně vzácné. I ta kariéra je vlastně rekordem, žádný osobní mercedes se nevyráběl tak dlouho (třída G tak úplně osobní přece jen není). Nástupcem řady R107 se stal SL R129, který se poprvé představil v březnu 1989. Čekal jej sice kratší, ale na dnešní poměry pořád dlouhý aktivní život: vyráběl se plných dvanáct let.

 

Mercedes Benz SL 380 W107

Rok výroby: 1985
Výkon: 157 koní
Zdvihový objem:3 839 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2
Hmotnost: 1 650 kg

Stav: pojízdný
Katalogové číslo: 42

Historie

Mercedes Benz 107, také přezdívaný jako Nadčasový vytrvalec se vyráběl v letech 1971–1989. Byla to druhá nejdéle vyráběná řada německé automobilky Mercedes-Benz, po terénním voze Mercedes-Benz třídy G. Vozy se prodávaly pod modelovým označením SL (R107) a SLC (C107).

Vývoj

R107 a C107 převzaly komponenty podvozku modelu W 114 střední velikosti a původně je spárovaly s motory M116 a M117 používanými v řadě W108, W109, W111.

V dubnu roku 1971 byla zahájená hromadná výroba vozu R107, 350 SL k dispozici s volitelnou čtyřstupňovou kapalinovou automatickou převodovkou. Zrychlení z 0 na 100 km/h za 8 sekund.

V březnu roku 1973 došlo k zavedení 450 SL/SLC na severoamerický trh. Automobil se vyznačoval motorem o objemu 4,5 litru a 8 válci.

V září 1977 se k linii připojilo 450 SLC 5.0. Jednalo se o homologační verzi velkého kupé s novým hliníkovým pětilitrovým motorem.

Počínaje rokem 1980 byly 350, 450 a 450 SLC 5.0 nahrazeny modely 380 a 500 SLC. Zároveň byly automobily mírně upraveny, a to tak že třírychlostní automat byl nahrazen čtyřstupňovou jednotkou.

V roce 1981 byla ukončena výroba modelů 280, 380 a 500 SL a místo ní byly zvedeny nové řady, a to W126 380 a 500 SEC.

Od září 1985 bylo 280 SL nahrazeno novými 300 SL a 380 SL, 500 SL pokračovalo a 560 SL bylo zavedeno pro některé mimoevropské trhy, zejména USA, Austrálii a Japonsko.

Technické údaje

Inženýři a vývojáři automobilky Mercedes–Benz se u W107 zaměřili na drobné detaily. Například byly poprvé u tohoto modelu použity známé, doposud používané u nákladních automobilů, zadní svítilny s vodorovným žebrováním, které bránilo jejich zanášení nečistotami.

Podvozek s uzavřeným tunelem nutným pro instalaci převodovky a kardanu měl podlahový rám s podélníky a příčkami, a na něm navařenou karoserii dvoumístného roadsteru či kupé pro dvě dospělé osoby a dvě děti. Použitá ocel byla různě silná, promyšlené deformační zóny dle patentů Bély Barényiho tak pohltily při nárazech většinu energie a posádka v tzv. bezpečnostní buňce utrpěla menší újmy. Čtyřramenný volant byl vybaven teleskopickým hřídelem a hlavou s polyuretanovou výplní. Také palubní deska byla změkčená pěnou kvůli možným nárazům. Palivová nádrž nad zadní nápravou se při kolizi neprorazila.

Všechny americké modely používaly 4,5 litrový motor a byly nazývány 450 SL / SLC.

Zajímavosti

Vraťme se zpět do Německa, ikdyž trochu zůstaneme i v Americe, byť jižněji. Naučit 4,75 m dlouhé auto závodit byl hodně těžký úkol, ale zadařilo se. Velké úspěchy zaznamenalo kupé SLC hlavně v soutěžích. V roce 1978 vyhráli Andrew Cowan s Colinem Malkinem přetěžký maraton Vuelta a la América del Sud. Pět týdnů po cestách a hlavně necestách Jižní Ameriky zvládli oba borci se svým pětilitrovým Mercedesem 450 SLC nejlépe. Trasu dlouhou přes 28,5 tisíce kilometrů dokončilo jen 22 posádek z 56

Rekordman

Díky své dlouhé kariéře drží R107 dodnes rekord v počtu vyrobených kusů mezi všemi generacemi „eselka“, do srpna 1989 jich v Sindelfingenu vzniklo 237 287. Kupé SLC zakončilo svou desetiletou kariéru na pouhých 62 888 kusech a dnes je poměrně vzácné. I ta kariéra je vlastně rekordem, žádný osobní mercedes se nevyráběl tak dlouho (třída G tak úplně osobní přece jen není). Nástupcem řady R107 se stal SL R129, který se poprvé představil v březnu 1989. Čekal jej sice kratší, ale na dnešní poměry pořád dlouhý aktivní život: vyráběl se plných dvanáct let.

 

 

 

Mercedes Benz SL190 W121

Rok výroby: 1963
Výkon: 105 koní
Zdvihový objem: 1 897 cm3

Počet válců/ventilů: 4/2
Hmotnost: 1 080 kg

Stav: vynikající
Katalogové číslo: 34

Po druhé světové válce se světový průmysl vzpamatovával z válečné výroby. Snažil se co nejrychleji přeorientovat na civilní výrobu, ale tak, aby mohl i výrobky úspěšně prodávat a zhodnocovat. Nejinak tomu bylo v Německu, které bylo válkou totálně rozvrácené a nutně potřebovalo vyrábět a prodávat.

„Kdo neexportuje, zahyne,“ znělo povalečnou zbídačenou Evropou. Domácí trh byl odsouván na druhou kolej, přednost dostaly devizy, případně barterové obchody. Největší pozornosti exportérů se pochopitelně těšily země se silnou koupěschopnou poptávkou – první dvě povalečné dekády šlo především o Spojené státy americké. Jejich krizí z 30. let ochromenou ekonomiku nastartovala až válka. Od roku 1942 do ukončení bojů ale nevyráběla osobní automobily. Po válce tak na „vyhladovělém“ trhu našlo kupce prakticky vše, co mělo kola. A americké automobilky neměly zájem o sportovní auta, prostě je nevyráběly.

Toho si byl vědom Max Hoffman, americký importér vozů Mercedes Benz. Přesvědčil představenstvo MB k realizaci drahého, supersportovního modelu Gullwing. Uvědomoval si, že potřebuje taky něco jako lidový sportovní vůz pro širší klientelu, pokud možno kabriolet. Tak se zrodila myšlenka ikonického 190 SL, který svým způsobem dobyl Ameriku a posunul vnímání značky správným směrem.

 

Zadání bylo jednoduché, co nejvíce se podobat Gullwingu, ale s jinou technikou a hlavně cenou. Vývoj byl neuvěřitelně rychlý. Schválen byl v září 1953. V únoru 1954 na autosalonu v New Yorku byl už vystaven první funkční prototyp. Vývoj trval jen 5 měsíců!!!! Vůz byl nakonec ještě upravován a jeho sériová verze byla představena na autosalonu v Ženevě v březnu 1955. Samotný prodej začal v květnu téhož roku.

Podvozek vycházel ze sériového vozu sedan 180 „Ponton“. Byl ale zkrácen a upraven a na něj byla navařena karoserie. Kapota motoru, kapota zavazadelníku a dveře vznikly z hliníku. S ohledem na britskou konkurenci byl velký důraz kladen na úhledné zpracování interiéru. Umělou kůží čalouněná sedadla poskytovala tělu dobrou oporu v zatáčkách. Za příplatek se montovalo třetí místo k sezeni. Umístěné bylo kolmo ke směru jízdy. Vůz bylo možno koupit i s pevnou odnímatelnou střechou hardtop, nejprve hliníkovou, později kovovou. Většina vozů se prodávala ale jen s plátěnou stahovací střechou. K přednostem tohoto vozu patřila přesnost řazení čtyř synchronizovaných stupňů, účinnost brzd i jízdní agilita. Ta ale souvisela spíše s kvalitami podvozku než výkonem motoru. Zrychleni z klidu na 100 km/h za 14,5 s patřilo spíše k průměru. Vynikající jízdní vlastnosti byly zapříčiněny i tím, že konstrukce samotných náprav byla dost shodná s Gullwingem, kde ale přenášel daleko větší výkon řadového šestiválce.

Motor v 190 SL byl nové konstrukce. Byly to vlastně 4 válce ze šestiválcového motoru vozu 300SL. Z objemu 1897 cm3 dával výkon 105 koní, rozvod OHC a 3x uložený klikový hřídel. Nejednalo se o žádný super výkonný motor, ale při hmotnosti 1080 kg umožňoval maximální rychlost 170 km/hod. Existovaly i pokusy o závodní provedení, či sporadickou účast v automobilových závodech. Vůz nebyl takto koncipován a přesto, že firma nabízela závodní kit pro závodní úpravy, MB 190 se v závodech neuplatnila a kitů se prodalo jen několik desítek.

Vůz si velmi rychle získal srdce zákazníků, hlavně žen. V USA platil dokonce za sportovní vůz pro dámy. Na sportovní vůz byl i dostatečně komfortní. O tom, že jeho konstruktéři velmi přesně odhadli vkus zákazníků svědčí i to, že za dobu výroby v letech 1955 až 1963 prodělal jen několik kosmetických vylepšení. Nakonec bylo vyrobeno téměř 26 000 těchto vozů.

Dnes jsou tyto vozy velmi žádanými exempláři pro sběratele. Větší bratr MB 300 SL Gulldwing se svojí cenou šplhá do astronomických výšek a stává se pro normální sběratele nedostupným. Proto menší bratr MB 190 SL zažívá velkou renesanci a jeho cena začala poslední roky taktéž závratně stoupat.

Vůz v naší sbírce je z poslední vyrobené série. Byla u něj provedena kompletní renovace a je ve stavu nového vozu.

Mercedes Benz SL450 W107

Rok výroby: 1971
Výkon: 220 koní
Zdvihový objem: 4 520 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2
Hmotnost: 1 540 kg

Stav:
Katalogové číslo: 40

Historie

Mercedes Benz 107, také přezdívaný jako Nadčasový vytrvalec se vyráběl v letech 1971–1989. Byla to druhá nejdéle vyráběná řada německé automobilky Mercedes-Benz, po terénním voze Mercedes-Benz třídy G. Vozy se prodávaly pod modelovým označením SL (R107) a SLC (C107).

Vývoj

R107 a C107 převzaly komponenty podvozku modelu W 114 střední velikosti a původně je spárovaly s motory M116 a M117 používanými v řadě W108, W109, W111.

V dubnu roku 1971 byla zahájená hromadná výroba vozu R107, 350 SL k dispozici s volitelnou čtyřstupňovou kapalinovou automatickou převodovkou. Zrychlení z 0 na 100 km/h za 8 sekund.

V březnu roku 1973 došlo k zavedení 450 SL/SLC na severoamerický trh. Automobil se vyznačoval motorem o objemu 4,5 litru a 8 válci.

V září 1977 se k linii připojilo 450 SLC 5.0. Jednalo se o homologační verzi velkého kupé s novým hliníkovým pětilitrovým motorem.

Počínaje rokem 1980 byly 350, 450 a 450 SLC 5.0 nahrazeny modely 380 a 500 SLC. Zároveň byly automobily mírně upraveny, a to tak že třírychlostní automat byl nahrazen čtyřstupňovou jednotkou.

V roce 1981 byla ukončena výroba modelů 280, 380 a 500 SL a místo ní byly zvedeny nové řady, a to W126 380 a 500 SEC.

Od září 1985 bylo 280 SL nahrazeno novými 300 SL a 380 SL, 500 SL pokračovalo a 560 SL bylo zavedeno pro některé mimoevropské trhy, zejména USA, Austrálii a Japonsko.

Technické údaje

Inženýři a vývojáři automobilky Mercedes–Benz se u W107 zaměřili na drobné detaily. Například byly poprvé u tohoto modelu použity známé, doposud používané u nákladních automobilů, zadní svítilny s vodorovným žebrováním, které bránilo jejich zanášení nečistotami.

Podvozek s uzavřeným tunelem nutným pro instalaci převodovky a kardanu měl podlahový rám s podélníky a příčkami, a na něm navařenou karoserii dvoumístného roadsteru či kupé pro dvě dospělé osoby a dvě děti. Použitá ocel byla různě silná, promyšlené deformační zóny dle patentů Bély Barényiho tak pohltily při nárazech většinu energie a posádka v tzv. bezpečnostní buňce utrpěla menší újmy. Čtyřramenný volant byl vybaven teleskopickým hřídelem a hlavou s polyuretanovou výplní. Také palubní deska byla změkčená pěnou kvůli možným nárazům. Palivová nádrž nad zadní nápravou se při kolizi neprorazila.

Všechny americké modely používaly 4,5 litrový motor a byly nazývány 450 SL / SLC.

Zajímavosti

Vraťme se zpět do Německa, ikdyž trochu zůstaneme i v Americe, byť jižněji. Naučit 4,75 m dlouhé auto závodit byl hodně těžký úkol, ale zadařilo se. Velké úspěchy zaznamenalo kupé SLC hlavně v soutěžích. V roce 1978 vyhráli Andrew Cowan s Colinem Malkinem přetěžký maraton Vuelta a la América del Sud. Pět týdnů po cestách a hlavně necestách Jižní Ameriky zvládli oba borci se svým pětilitrovým Mercedesem 450 SLC nejlépe. Trasu dlouhou přes 28,5 tisíce kilometrů dokončilo jen 22 posádek z 56.

Rekordman

Díky své dlouhé kariéře drží R107 dodnes rekord v počtu vyrobených kusů mezi všemi generacemi „eselka“, do srpna 1989 jich v Sindelfingenu vzniklo 237 287. Kupé SLC zakončilo svou desetiletou kariéru na pouhých 62 888 kusech a dnes je poměrně vzácné. I ta kariéra je vlastně rekordem, žádný osobní mercedes se nevyráběl tak dlouho (třída G tak úplně osobní přece jen není). Nástupcem řady R107 se stal SL R129, který se poprvé představil v březnu 1989. Čekal jej sice kratší, ale na dnešní poměry pořád dlouhý aktivní život: vyráběl se plných dvanáct let.

 

 

Mercedes Benz SL500 W129

Rok výroby: 1996
Výkon: 320 koní
Zdvihový objem: 4 973 cm3

Počet válců/ventilů: 8/4
Hmotnost: 1 840 kg

Stav:
Katalogové číslo: 24
Mercedes-Benz SL R129, tedy 4. generace třídy SL, taky známý pod přezdívkou Žehlička, je skvostným vozem, který do světa automobilismu přivezl spoustu novinek. Již při představení v roce 1989 měl Mercedes na modelu SL rovných 20 patentů. Mezi nejzajímavější věci patří vystřelovací oblouk za hlavami posádky, který se vysune za 0.3 sekundy a chrání cestující při převrácení. Dále je vůz vybaven samonavíjecími tříbodovými bezpečnostními pásy uchycenými v sedadlech s pevným rámem z pěti hořčíkových částí, které dokázaly z části pohlcovat síly působící při bočním nárazu, a čtyřpístkové kotoučové brzdy. V neposlední řadě je součástí vozidla také elektrohydraulicky ovládaná stahovací střecha, která se dokáže stáhnout či natáhnout za 30 sekund. Zajímavá je i víceprvková náprava vzadu, díky které vůz oplývá skvělou ovladatelností při rychlé jízdě, a zároveň poskytuje dostatek požadovaného komfortu.

O legendární design se postaral Bruno Sacco a na vývoji se jako testovací jezdec podílel i tehdejší ředitel společnosti Werner Niefer, který R129 označoval za svého miláčka.

SL R129 prošlo celkem dvěma zásadními facelifty, a to v letech 1995 a 1998. Vždy se decentně obměnil vzhled, přibyla nějaká zajímavá výbava a nahradilo se, případně vylepšilo, několik motorů. S poslední modernizací se milovníci rychlé jízdy dočkali i verzí AMG – zprvu přišlo osmiválcové SL 60, které později doplnilo SL 70 a mocné SL 73 s V12, který se ukázal i v italském skvostu Pagani Zonda. Jako poslední se před koncem výroby ukázal SL 55 AMG, který později propůjčil svou techniku novější generaci SL 55 AMG R230.

Za celých 12 let výroby z tovární linky v Brémách sjelo 213 089 aut.