Zobrazuji všech 7 výsledků

Simplex 90HP

Rok výroby: 1907
Výkon: 90 koní
Zdvihový objem: 9 750 cm3

Počet válců/ventilů: 4/3
Hmotnost: 1 700 kg

Stav: pojízdný
Katalogové číslo: 216

Vznik značky Simplex si vlastně vynutily ekonomické podmínky prodeje osobních vozů v USA v období před první světovou válkou. Z ceny vozu totiž 40 % tvořilo dovozní clo a vozy byly tak téměř nedostupné pro uvažovanou klientelu.

Proto si majitelé firmy dovážející evropské vozy jednoduše spočítali, že pokud je budou vyrábět sami v USA, dokáží je prodávat za zhruba poloviční ceny. A jak řekli, tak i učinili…

Za vzor si vzali kvalitní evropské a vozy a svými výrobky se snažili konkurovat jak výkony, tak hlavně kvalitou. Přesto, že se původním majitelům značky Simplex dařilo jejich plány naplňovat, v roce 1907 firma zkrachovala. Novým majitelem a zachráncem značky se stal Herman Broesel. Začal rozvíjet původní myšlenky těchto vozů a firmě se začalo dařit. Nejúspěšnějším vozem v celé krátké historii Simplexu byl model 50HP. Tento dosahoval jak obchodních, tak i závodních úspěchů. Byl vyráběn z hlavně z německých komponentů a vynikal kvalitou materiálů i zpracování.

Na něj pak navázal typ 90HP o věším objemu a hlavně výkonu. Zúčastňoval se různých závodů v USA a byl velmi úspěšný. Na vrcholu výroby vozů Simplex bylo ve výrobě celkem 5 typů a 17 provedení těchto vozů. Bohužel Broesel v roce 1912 umírá, původní budovy v New Yorku jsou prodány a firma se pod novými majiteli stěhuje do New Jersey.

Společnost měla nadále bouřlivý vývoj, kdy se měnili majitelé, a měnil se i výrobní program. Až v roce 1918 se ji tehdejší majitelé rozhodli zastavit výrobu a pokračovat jen ve výrobě leteckých motorů. Úplně poslední vůz byl prodán 27. února 1920.

I přes krátké účinkování na automobilové scéně se firma Simplex zapsala do automobilové historie především tím, že dokázala na americké půdě vyrábět vozy z evropských komponentů a dosahovat tak kvality evropských vozů. V tomto pokračovali až o mnoho později další automobilky, především pak japonské.

Laurin & Klement G

Rok výroby: 1908
Výkon: 15 koní
Zdvihový objem:1 767 cm3

Počet válců/ventilů: 4/2

Stav: perfektní 
Katalogové číslo: 124

Jednalo se o osobní a nákladní vozidlo vyráběno firmou Laurin & Klement od roku 1908 do 1909. Dodáván byl v různých variantách, a to jako faéton, landaulet, limuzína, voiturette, sanitka, dodávka a sportovní vůz. Vyráběn byl v provedeních dvoumístných a čtyřmístných.

Motor byl řadový čtyřválec s rozvodem SV s L hlavou o objemu 1767 cm3. Byl uložen vpředu a poháněl zadní kola. Vyznačoval se výkonem 11 kW, což bylo 15 koní. Převodovka byla třístupňová.

Tuhá náprava měla listová pera, rozchod kol byl 1200 mm vpředu i vzadu. Vůz dosahoval maximální rychlosti 55–60 km/h.

U dvoudveřových vozů byl rozvor 2 260 mm a hmotnost se pohybovala okolo 650 kg.

U čtyřdveřových byl rozvor 2 600 mm a hmotnost činila 750 kg.

Celkem bylo vyrobeno 308 kusů.

Vůz v naší sbírce je jeden ze dvou dochovaných vozů tohoto modelu. Motor byl smontován podle soudobé dokumentace 12.10.1908 mechanikem Ouřeckým a byl prodán ve Vídni. Tento vůz byl nejoblíbenějším vozem zakladatele naší sbírky pana Aloise Samohýla. Koupil jej na začátku 60 tých let ve Vidnavě, malém městečku v Jeseníkách. Renovaci věnoval 2 500 hodin a vůz je dodnes ve vynikajícím stavu. Mimo jiné se tento vůz proslavil i tím, že A.Samohýl a Eliška Junková s ním absolvovali v roce 1966 vzpomínkovou jízdu k 60. výročí slavného závodu Targa Florio na Sicílii. Ve stejné sestavě se zúčastnili s tímto vozem i srazu historických vozidel v Monaku u příležitosti 100 let výročí Monte Carla. Nejen vůz, ale i Eliška Junková zde budili zaslouženou pozornost.

Vůz je nyní vystaven v ukázce sbírky našich historických vozidel na třídě Tomáše Bati 764 ve Zlíně. Můžete se na něj přijít podívat osobně.

 

Laurin & Klement B Voiturette

Rok výroby: 1907
Výkon: 9 koní
Zdvihový objem: 1 399 cm3

Počet válců/ventilů: 2/2

Stav: perfektní 
Katalogové číslo: 165

Vůz Laurin & Klement Voiturette B je pokračovatelem a nástupcem vůbec prvního sériově vyráběného vozu v monarchii Rakousko-Uhersko – Voiturette A. Připomeňme si historii vzniku automobilu na českém území.

V roce 1894 začali dva Václavové, Klement a Laurin, opravovat jízdní kola v Mladé Boleslavi. Následující rok je pod značkou Slavia začali i vyrábět. Dalším logickým krokem velmi ambiciózní společnosti byl přechod na výrobu motocyklů. V roce 1899 měli připraven k výrobě svůj první motocykl. Po obchodní stránce nebyl začátek jejich podnikání jednoduchý. Nakonec se vše podařilo a motocykly prodávané taktéž pod značkou Slavia si získaly velký respekt a staly se skvělým obchodním artiklem. Díky těmto úspěchům se z malé dílny stala prosperující fabrika s výbornou pověstí a nabídkou kvalitních výrobků. V roce 1905 nabízela továrna Laurin & Klement již devět různých typů motocyklů, od dvouválcových po čtyřválce. V rámci tehdejší monarchie neměla konkurenci.

Mezitím přišel čas na další zásadní krok, a to přesun k výrobě automobilů. Cesta to byla dlouhá a vývojových stupňů bylo zapotřebí také celá řada. Na dubnovém autosalonu v roce 1905 dvojice pánů Klement a Laurin prezentovali svůj nový motor. Dvouválec do tvaru písmene V. Tento byl předzvěstí, že výroba vlastního vozu je na spadnutí. Samozřejmě měl základ v motocyklovém motoru, ale zároveň splňoval požadavky pro pohon opravdového automobilu.

Na konci téhož roku byly hotové kompletní funkční automobily v prokazatelném počtu dvou kusů (podle některých dobových pramenů to dokonce byly tři kusy). Byly určeny k jízdním zkouškám a předváděcím jízdám a jejich fotografie se objevily i v současných novinách. Zajímavostí je, že automobilka se tenkrát rozhodovala mezi pohonem zadní nápravy pomocí řetězů nebo kardanu. Dnes se nám to zdá úsměvné, ale v té době chyběly praktické zkušenosti, a tak si každý šel svou vlastní cestou. Až po odzkoušení a reakcích zákazníků bylo zvoleno řešení, které se osvědčilo. Vůz používal francouzské označení „voiturette“, které se v pionýrských dobách používalo pro malé a lehké, většinou dvoumístné, vozíky. Původní typ používal ještě označení „A“. Mladoboleslavské „áčko“ této třídě přesně odpovídalo. Vůz byl otypován 18.ledna 1906 a slavnostně představen veřejnosti na II. Pražském autosalonu v dubnu 1906.

Pánové Laurin a Klement byli při konstrukci tohoto vozidla vedeni myšlenkou, že vůz musí být lidový, tzn. dostupný širšímu množství zákazníků, než bylo v té době běžné. Automobil byl tehdy velmi luxusní záležitostí. Nakonec se jim podařilo vytvořit velmi líbivý, elegantní a praktický vůz na vynikající technické úrovni, který si za nabízenou cenu mohly koupit spousty zákazníků.  První vůz Voiturette A je podrobně popsána pod katalogovým číslem 2 v naší sbírce. Jak se tedy lišil typ „B“ z naší sbírky od typu „A“?

Vůz má větší, čtyřmístnou, otevřenou karoserii posazenou na žebřinovém rámu, který byl vyroben z lisovaného plechu. Čtyřdobý, dvouventilový motor s rozvodem SV umístěný vpředu je konstrukčně zcela shodný se svým původním předchůdcem. Vůz má však zvětšený objem na 1 399 cm3, výkon se zvýšil ze 7 koní na 9 koní. Všechny ostatní parametry byly shodné s typem „A“, většina dílů a komponentů byla zaměnitelná. Vůz dosahoval i stejných provozních parametrů.

Díky většímu podvozku se rozšířily i možnosti jeho použití. Byla to hlavně možnost čtyřmístné karoserie a uplatnění jako dodávkový automobil. Dokonce byly vyrobeny i dva valníky. Během tří let bylo vyrobeno neskutečné množství vozů tohoto typu a to přesně 250 ks, což bylo na tehdejší dobu nevídané.

Oba typy těchto prvních automobilů se zasloužily o rozvoj motorizace a stály na počátku výroby automobilů u nás.

 

Laurin & Klement GDV

Rok výroby: 1909
Výkon:
Zdvihový objem:

Počet válců/ventilů:
Hmotnost: 

Stav: pojizdné
Katalogové číslo: 81

Řadí se mezi slavné předchůdce dnešních taxíků, jenž s dobovým názvem „drožka“ získal uznání ve všech větších městech Evropy. Firma Laurin & Klement úspěšně dodávala tato vozidla pro města jako Vídeň a Petrohrad a dle odlišností výbav byly podle těchto měst také pojmenovány modely. Úspěšně se tyto vozy prodávaly i v Japonsku.

 

 

Laurin & Klement, F

Rok výroby: 1907
Výkon:
Zdvihový objem:

Počet válců/ventilů:
Hmotnost: 

Stav: pojizdné
Katalogové číslo: 80

Tento model F byl vyroben dle přiložené kopie technického listu ze dne 17. srpna 1907 firmou Laurin & Klement jako cestovní vůz pro hraběte Alexandra Kolovrata. Ten ho používal pro běžnou denní potřebu a také pro trénink svých závodních ambicí. Nechal pro něj vyrobit a dodat (dle kopie prospektu firmy Alois Böll-Wien) velké acetylenové svítidlo „Das Acetylen Sauerstoff-Kalklicht“.

 

 

Laurin & Klement A Voituretta

Rok výroby: 1905
Výkon: 7 koní
Zdvihový objem: 1 005 cm3

Počet válců/ventilů: 2/2
Hmotnost: 520 kg

Stav: pojízdné
Katalogové číslo: 2

Tento vůz je jeden z nejvzácnějších exponátů naší sbírky a jeden z nejvzácnějších v České republice vůbec. Byl totiž prvním automobilem firmy Laurin & Klement a prvním automobilem v celém tehdejším Rakousku-Uhersku, který se začal vyrábět sériově. Cesta k němu nebyla ani jednoduchá, ani rychlá.

V roce 1894 začali dva Václavové, Klement a Laurin, opravovat jízdní kola v Mladé Boleslavi. Následující rok je pod značkou Slavia začali i vyrábět. Dalším logickým krokem velmi ambiciózní společnosti byl přechod na výrobu motocyklů. V roce 1899 měli připraven k výrobě svůj první motocykl. Po obchodní stránce nebyl začátek nijak snadný, ale nakonec se vše podařilo a motocykly prodávané taktéž pod značkou Slavia si získaly velký respekt a staly se skvělým obchodním artiklem. Díky těmto úspěchům se z malé dílny stala prosperující fabrika s výbornou pověstí kvalitních výrobků. V roce 1905 nabízela továrna Laurin & Klement již devět různých typů motocyklů, od dvouválcových po čtyřválce, a v rámci tehdejší monarchie neměla konkurenci.

Mezitím přišel čas na další zásadní krok, a to přesun k výrobě automobilů. Cesta byla dlouhá a vývojových stupňů celá řada. Na dubnovém autosalonu v roce 1905 dvojice pánů Klement a Laurin prezentovali svůj nový motor, dvouválec do tvaru písmene V, který byl předzvěstí, že výroba vlastního vozu je na spadnutí. Samozřejmě měl základ u motocyklového motoru, ale již splňoval požadavky pro pohon opravdového automobilu.

Na konci téhož roku byly hotové kompletní funkční automobily v prokazatelném počtu dvou kusů (podle některých dobových pramenů to dokonce byly kusy tři). Byly určeny k jízdním zkouškám a předváděcím jízdám a jejich fotografie se objevily i v současných novinách. Zajímavostí je, že automobilka se tenkrát rozhodovala mezi pohonem zadní nápravy pomocí řetězů nebo kardanu. Dnes se nám to zdá úsměvné, ale v té době praktické zkušenosti chyběly. Po odzkoušení a reakcí zákazníků bylo zvoleno řešení, které se osvědčilo. Vůz používal francouzské označení „voiturette“, které se v pionýrských dobách používalo pro malé a lehké, většinou dvoumístné, vozíky. Původní typ používal ještě označení „A“. Mladoboleslavské „áčko“ této třídě přesně odpovídalo. Vůz byl otypován 18.ledna 1906 a slavnostně představen veřejnosti na II. Pražském autosalonu v dubnu 1906.

Pánové Laurin a Klement byli při konstrukci tohoto vozidla vedeni myšlenkou, že vůz musí být tzv. lidový, dostupný širšímu množství zákazníků, než bylo v té době běžné. Přeci jen automobil byl tehdy velmi luxusní záležitostí. Nakonec se jim podařilo vytvořit velmi líbivý, elegantní a praktický vůz na vynikající technické úrovní, který si ale za nabízenou cenu mohly koupit spousty zákazníků.

Vůz měl dvoumístnou, otevřenou karoserii posazenou na žebřinovém rámu, který byl vyroben z lisovaného plechu. Čtyřdobý, dvouventilový motor s rozvodem SV umístěný vepředu, měl objem 1.005 cm3. Byl to dvouválec do tvaru písmene V, výkon měl 7 koní a byl chlazený vodou. Za chladičem byl již tenkrát ventilátor, který se staral o bezproblémové chlazení. Převodovka měla tři rychlosti a zpátečku. Spojka byla kuželová s koženým obložením. Poháněná byla zadní náprava. Nápravy byly tuhé, odpružené listovými pery, provozní brzda působila na hřídel převodovky. Vůz vážil asi 520kg a dokázat jet až „závratnou“ rychlostí 45 Km/hod. Palivo do válců dodával karburátor vlastní výroby. O správnou funkci pohyblivých částí agregátu se staralo rozstřikovací mazání. Pokud bylo potřeba, byla k dispozici i ruční olejová pumpička. Tu držel v ruce většinou spolujezdec.

Voituretta záhy vyrazila do světa a získala mnoho ocenění a medailí na výstavách ve Vídni, Londýně a Miláně. V letech 1905-1907 vyjelo z Mladé Boleslavi asi 44 vozů tohoto typu, bylo zhotoveno i několik desítek motorů. Téměř současně se v roce 1906 začal vyrábět i typ „B“, který se lišil jen větším objemem motoru 1.400 cm3 a výkonem zvýšeným na 9k.

Tento zcela unikátní vůz tak vlastně položil základy motorizace v našich krajinách a stál na počátku jedné z významných automobilek Evropy. Dnes jeho nástupci pod značkou Škoda pokračují v tradici kvalitních a úspěšných automobilů vyráběných v Mladé Boleslavi.

Benz Parsifal 10/12 PS

Rok výroby: 1902
Výkon: 10 koní
Zdvihový objem: 1 727 cm3

Počet válců/ventilů: 2/2
Hmotnost: 814 kg

Stav: pojízdné
Katalogové číslo: 1

Tento skutečný unikát, Benz Parsifal, je dnes jedním z nejvzácnějších exponátů sbírky rodiny Samohýlů a často je hlavní hvězdou výstav značky Mercedes po celé Evropě. Na území České republiky se však nachází již přes sto let.

Nepochybně patří k přelomovým modelům tradičního mannheimského výrobce. Ten musel rychle zareagovat na „rok Mercedesu‟ jenž je britským tiskem označován počátek 20. století, pro který je charakteristický nástup moderní konstrukce Wilhelma Maybacha.

Odchod Carla Benze

Důraz na zcela novou technickou koncepci a zároveň snaha vedení společnosti Benz & Cie důsledně se vymezit vůči zastaralým konstrukcím připomínající kočáry vedly tak daleko, že obchodní oddělení začalo upřednostňovat označení Parsifal před jménem Carla Benze. Pobouřený zakladatel firmy se kvůli tomuto i dalším neshodám rozhodl demonstrativně odejít a v dubnu 1903 opustil představenstvo.

Ikdyž byl Parsifal hodnocen rozporuplně, bezpochyby přispěl k zásadní modernizaci a mannheimskou značku vrátil na přelomu let 1903/1904 do plusových čísel.

Pod přední kapotou se objevilo vícero dvouválců o deklarovaném výkonu 8/10, 10/12 a 12/14 koní, po nichž v roce 1903 následoval čtyřválcový Parsifal 16/20 PS. Vyšším výkonům odpovídalo účinnější chlazení, podporované oběhovým čerpadlem. Volnoběh byl nastaven na 300/min.