Zobrazen 17. – 26. z 26 výsledků

Horch 901

Rok výroby: 1938
Výkon: 80 koní
Zdvihový objem:3 500 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2
Hmotnost: 3 000 kg

Stav: pojízdný

Katalogové číslo: 237

Horch 901 bylo vojenské osobní a nákladní vozidlo střední třídy. Sloužilo převážně pro potřeby německé armády Wehrmacht jako víceúčelové vozidlo pro různé úkoly. Používali jej na všech bojištích 2. světové války. Motor byl odvozen z civilního vozu Horch 830 a podvozek splňoval velmi přísné podmínky zadání pro provoz v terénu. Bylo vyrobeno asi 28 000 kusů těchto vozidel.

Vůz z naší sbírky je uzavřená skříň používaná jako radiostanice.

Škoda Rapid 922 cabrio de luxe

Rok výroby: 1938
Výkon: 42 koní
Zdvihový objem:1 564 cm3

Počet válců/ventilů: 4/2

Hmotnost: 960 kg

Stav: před renovací

Katalogové číslo: 252

Škoda Rapid OHV (typ 922) byl osobní automobil vyráběný v letech 1938–1947. Vyznačuje se motorem o objemu 1 564 cm³ má výkon 30,9 kW. Maximální rychlost byla 110 km/h. Vyráběl se jako sedan nebo kabriolet. Celkem bylo vyrobeno 1 800 kusů.

Horch 901

Rok výroby: 1938
Výkon: 80 koní
Zdvihový objem:3 500 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2
Hmotnost: 3 000 kg

Stav: pojízdný

Katalogové číslo: 255

Horch 901 bylo vojenské osobní vozidlo střední třídy. Sloužilo především pro potřeby německé armády Wehrmacht jako víceúčelové vozidlo pro různé úkoly. Používali jej na všech bojištích 2. světové války. Motor byl odvozen z civilního vozu Horch 830 a podvozek splňoval velmi přísné podmínky zadání pro provoz v terénu. Bylo vyrobeno asi 28 000 kusů těchto vozidel.

Mercedes Benz 320A cabrio

Rok výroby: 1938
Výkon: 78 koní
Zdvihový objem:3 207 cm3

Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 1 900 kg

Stav:  perfektní
Katalogové číslo: 76

Historie

V půli třicátých let nastal ve Stutgartu problém. Na trhu chyběl dostatečně reprezentativní šestiválcový mezičlánek, který by efektivně propojil vesměs čtyřválcové střední modely s nejvyšší, osmiválcovou řadou. Na trhu se prodávaly špičkové modely 500 K, 540 K a 770 K, ale byly velmi drahé a pro spoustu zákazníků nedostupné.

Existovala řada 290, ale ta již od roku 1933 poněkud zastarávala a nabízela jen omezený výkon. V neposlední řadě bylo potřeba udělat motor, který by dokázal pracovat na syntetický benzín, který byl vyráběný z uhlí. Německo nemělo přístup k ropě, a tak se připravovalo na tuto variantu pohonných hmot.

V Berlíně se v roce 1937 proto na autosalonu představil nový model Mercedes-Benz 320, pod interním označením W142 s šestiválcem, který se nakonec vyráběl ve všech možných variantách karoserií.

Technické údaje

Motor měl obsah 3 207 cm2, byl to řadový šestiválec s rozvodem SV, čili „spodový” motor. Maximální výkon byl 78 koní. Vůz měl 4 000 otáček a točivý moment 220 Nm při 1 700 ot/min a dosahoval maximální rychlosti 130 km/h. Motor byl tradičně umístěn vpředu a poháněl zadní kola. Převodovka byla čtyřstupňová a synchronizovaná. Brzdy byly kapalinové a bubnové s posilovačem na všechna čtyři kola.

Podvozek byl klasické koncepce s rámovou konstrukcí, Vpředu byly umístěny příčné závěsy a příčné listové pero, vzadu kyvadlová náprava (poloosy) a vinuté pružiny.

Mercedes-Benz 320 (W142) byl k dostání s podvozkem ve dvou délkách rozvoru náprav. Základním 3 300 mm a zkráceném 2 880 mm, přičemž prodejně zdaleka nejúspěšnějším se stal delší z obou podvozků. Podvozek modelu MB 320 (W142) vznikl modifikací starší konstrukce W18 s kořeny sahajícími až do hloubi dvacátých let k řadě W11. Na obou těchto podvozcích se stavělo nepřeberné množství variant a karosářských modifikací. Některé byly zcela unikátní. Podvozek sloužil i jako základ pro vojenské terénní vozidlo.

Výroba

Mercedes Benz 320 byl vyráběn ve čtyřech sériích mezi lety 1937 až 1942. Série I., II. a III., vyráběné do roku 1939 měly výše uvedený motor a rozvory 2 880 mm a 3 300 mm. Čtvrtá série dostala větší motor a to 3,4 litru, výkon však byl zachován.

Celkem bylo vyrobeno asi 7 000 vozů MB 320, z toho bylo 1 800 vozů pro potřeby armády.

Tento typ vozu Mercedes má i významnou stopu v našich dějinách. Právě ve voze Mercedes Benz 320 cabrio B (dvoudveřový, čtyřmístný vůz) jel dne 27.května 1942 říšský protektor Reinhard Heydrich. V tomto voze byl na něj československými parašutisty spáchán atentát.

Vůz z naší sbírky je klasické cabrio typu „A“, čili vůz ve specifikaci 2+1 na krátkém podvozku. Renovace byla provedena z nekompletního vraku původního vozu a dnes je ve vynikajícím, plně provozuschopném stavu a je skutečnou ozdobou naší sbírky.

Tatra 613

Výkon: 167 koní
Zdvihový objem: 3495 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2
Hmotnost: 1690 kg

Stav: pojízdný
Katalogové číslo: 99

Jedná se o reprezentační limuzínu vyšší střední třídy, která byla vyráběna automobilkou Tatra v období 1974-1995 jako nástupce druhé generace Tatry 603. První prototypy byly postaveny již v roce 1969.

Historie

Patří k automobilovým legendám a je výjimečná jak svou konstrukcí, tak i historii. Vůz byl vyvinut v Československu jako reprezentační automobil, určený hlavně pro nejvyšší státní úředníky a funkcionáře vládnoucí komunistické strany. Vůz nebyl volně dostupný. Byl vyráběn v pobočném závodě Tatra v Příboře v malých sériích i proto byla jeho výroba velmi drahá. Auto se dostalo do výroby až po ukončení vývoje v roce 1973 a v modernizované podobě se vyrábělo až do roku 1995, kdy bylo nahrazeno posledním osobním vozem značky Tatra 700.

Technické údaje

Tatra byla známá jako rychlé, prostorné a pohodlné vozidlo s pružným karburátorovým motorem 2×2 OHC o objemu 3,5 l s výkonem 168 koní. Dosahovala rychlosti až 190 km/h. Později se v malých počtech objevily i výkonnější motory s vyšším zdvihovým objemem. Ke konci výroby i motory se vstřikováním a výkonem až 200 koní. Tyto vozy dosahovaly rychlosti až 230 km/h. Převodovka byla nejprve čtyřstupňová a u posledních vozů pětistupňová. Karoserie byla u většiny vozidel typu sedan, existovala však i jiná provedení jako kupé, dvoumístná speciální vozidla pro záchranáře a hasiče, sanitky a montážní vozy, policejní vozy a speciální přehlídkové landaulety.

Prototypy

Na bázi technických skupin Tatry 613 byly postaveny i mnohé sportovně karosované prototypy. Nejznámějším z nich je MTX Tatra V8 z roku 1991. Dalším pokusem o modernizaci modelové řady byl prototyp Tatra Prezident.

Výroba

Celkově bylo vyrobeno jen okolo deseti tisíc vozů všech verzí a to dělá z Tatry 613 společně s její originální technickou koncepcí výjimečnou.

Ovšem se změnou politického uspořádání a hlavně neomezenou dostupností vozidel vyráběných na západ od našich hranic skončila i výjimečnost těchto reprezentativních vozů Tatra. Nic to ale neubírá na faktu, že ve své době to byly nejluxusnější vozy vyráběné v socialistických zemí a je jen škoda, že to byl poslední model, který vlastně ukončil výrobu osobních vozů Tatra vůbec.

 

Mercedes Benz 380

Rok výroby: 1933
Výkon: 120 koní
Zdvihový objem: 3769 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2
Hmotnost: 2050 kg

Stav: pojízdný
Katalogové číslo: 94

Je třeba zdůraznit, že Mercedes-Benz 380 je skutečnou raritou a s touto karoserií vyrobenou snad jen ve dvou kusech. Její elegance byla roku 1933 oceněna mimo jiné na Councours d´Elegance v Barceloně. Dle zahraniční odborné literatury se v evropských sbírkách dochovalo jen asi 5 kusů všech provedení tohoto typu.

Éru výkonných sportovních automobilů nové generace, poháněných řadovými osmiválci OHV přeplňovanými kompresorem a proslavených zvláště v podobě protáhlých roadsterů Mercedes-Benzů 500 K či 540 K, odstartoval v únoru 1933 právě typ 380 s interním označením W 22.

Technické údaje

Jedná se o řadový kapalinou chlazený zážehový osmiválec OHV. Zdvihový objem byl 3 769 cm3. Obsahoval čtyřstupňovou přímo řazenou převodovku s rychloběhem. Provozní hmotnost se pohybovala zhruba kolem 2 050 kg. Dosahoval až 137 km/h.Základní spotřeba se pohybovala okolo 25 l na 100 km. Současně bylo od léta 1933 nabízeno výkonnější provedení s vyšším plnícím tlakem kompresoru, disponujícím až 140 koňmi.

Vývoj

Vycházel z modulární konstrukce typu 290. Uvedený mezityp převzal z původního Manhaimu mimo jiné tuhé nápravy i mechanicky ovládané brzdy.

Následoval další vývojový stupeň s označením W19 vybavený podstatně modernějším podvozkem se všemi koly nezávisle zavěšenými a s hydraulickou brzdovou soustavou. Dvacítka vyrobených kusů se ani neobjevila v oficiálních katalozích či cenících, stejně jako čtrnáct následných vozů W20.

Veřejnost spatřila až typ 380 W22, lišící se hlavně ventilovým rozvodem OHV, dvojitým karburátorem vlastní konstrukce a za příplatek dodávaným kompresorem. V případě jeho aktivace výkon krátkodobě, po dobu akcelerace, povyskočil z 90 na 120 koní. Od podobně vypadajících nástupců 500 K je však W 22 snadno odlišitelná – postrádá „vlající husí krky” vně kapoty, tedy zakrytování výfukového potrubí. Motor se v šasi W 22 posunul více vpřed, než jak bývalo u předchůdců zvykem.

Zajímavosti

Továrna u vozidla vyšší třídy počítala se zájmem o individuálně stavěné karoserie. Na podvozku za 13 000 marek vznikaly zajímavé kreace.

Za vozidla s tovární karoserií se platilo jednotných 19 500 marek, tedy ekvivalent hned čtyř sedanů typu 200.

Ukázalo se ale, že motor 3,8 l nestačí tak docela na to, co se od automobilu tohoto určení očekávalo. Velmi brzy dochází k dalšímu vývoji této řady, ale to je již jiná kapitola. Přichází nejslavnější předválečné Mercedesy – třída 500K a hlavně 540K. O těchto až v jiných kapitolách.

 

Škoda Popular roadster

Rok výroby: 1936
Výkon:
Zdvihový objem:

Počet válců/ventilů:
Hmotnost: 

Stav:
Katalogové číslo: 86

Byl to nejúspěšnější předválečný model automobilů značky Škoda, který napomohl firmě se dostat na vrchol.

Vývoj

Škoda 420 standard

Byla vyráběná mezi lety 1933-1934 s novou koncepcí odvozené z tatrovácké koncepce, Tato koncepce přinesla automobilce úspěch a ze třetího místa na domácím trhu ji po krizových letech vymrštila na první příčku. Automobil měl třístupňovou převodovku se synchronizací 2 a 3. stupně a neměl diferenciál. Měl čtyřdobý kapalinou chlazený čtyřválec o objemu 995 cm3 s výkonem 20 ti koňských sil. Vozidlo bylo většinou karosováno jako čtyřsedadlový tudor nebo jako otevřený vojenský automobil. Vůz mohl dosáhnout nejvyšší rychlosti 85 km/h při spotřebě 7 l /100 km.

Škoda 418 Popular

Byla produkována v roce 1934. Jediným rozdílem oproti typu 420 bylo použití menšího motoru a kratší podvozek. Motor měl snížený objem válců na 903 cm3 a tím i menší výkon 18 koní a s maximální rychlostí 80 km/h.

Škoda 420 Popular (typ 906/907, 916/917)

Tento typ byl vyráběn mezi lety 1934–1937.Poprvé se objevilo jméno Popular a s ním také diferenciál (ovšem pouze za příplatek) Proti Škodě 420 se mírně zvýšil výkon a to na 22 koní.

Škoda 420 Popular Sport (typ 908)

Výroba probíhala v roce 1935.Tento vůz byl vyvinut pro účast na vytrvalostním závodu 1000 mil československých, který se však již nekonal. Na podvozku typu 906 vzniklo jen 20 vozů.

Škoda Popular Sport Monte Carlo (typ 909)

Tento automobil se vyráběl v letech 1935–1938 a byl pojmenovaný po jednom z nejslavnějších automobilových závodů. Vznikl výměnou běžného motoru Popularu za ten z většího Rapidu (901). Toto spojení se ukázalo jako vynikající, a tak ho automobilka začala prodávat s karosérii Roadster, Roadster De Luxe a Coupé Sport. Dosahoval nejvyšší rychlosti 110 km/h při spotřebě 10 l/100 km.

Škoda Sagitta (typ 911)

Vůz byl vyráběn od r. 1936 do r.1937. Jednalo se o prototyp miniautomobilu na podvozku odvozeném z typu Škoda 418. vůz dostal zcela nový motor, vzduchem chlazený vidlicový dvouválec o objemu 845 cm3. Bylo možné s ním dosáhnout rychlosti až 70 km/h.

 

Mercedes Benz 500K

Rok výroby: 1934
Výkon: 115/170 koní
Zdvihový objem:5 401 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2
Hmotnost: 1 950 kg

Stav:  renovace
Katalogové číslo: 77

V naší sbírce se nachází i jeden z nejslavnějších vozů automobilové historie – Mercedes Benz 500 K (K jako kompresor). Náš exemplář je skutečně exkluzivní, se zajímavou historii a velmi zajímavou technikou.

V období 30 tých let minulého století dochází k obrovskému rozmachu automobilového průmyslu, především pak v Německu. Tyto roky jsou zde charakterizovány nástupem Adolfa Hitlera k moci a celkovým uvolněním hospodářské blokády po prohrané 1. světové válce. Automobilový průmysl, automobilové závody a vše s tím související slouží nastupujícímu fašismu především jako výkladní skříň hospodářského zázraku a prosperity „nového „Německa pod novým vedením. Okázalosti nebylo nikdy dost a bylo potřeba i odpovídajících automobilů, ve kterých by se nastupující vládnoucí kasta mohla veřejně prezentovat. V únoru 1933 byl uveden typ 380, ale velmi rychle se ukázalo, že těmto požadavkům nevyhovuje po motorové stránce. Vzhledem k jeho hmotnosti se nevyznačoval velkým výkonem. Proto ihned začaly práce na jeho dalším vývoji. Na mezinárodním berlínském autosalonu v březnu 1934 byl představen model Mercedes Benz 500 K. Tento model vznikl pod vedením technického ředitele a šéfkonstruktéra Dr. Hanse Nibela, jinak českého rodáka z Olšan u Šumperka. Podvozek byl po drobných úpravách použit z modelu 380, motor byl ale přepracován. Jednalo se opět o řadový osmiválec s rozvodem OHV, ale se zvýšeným objemem na 5 019 cm3. Doplněný o kompresor Roots měl výkon 100 koní a se zapnutým kompresorem 160 koní. Vůz měl čtyřstupňovou převodovku s rychloběhem a při hmotnosti 1 950 kg byl schopen dosahovat rychlosti až 170 km/hod. Na svou dobu představoval vrchol automobilové techniky a některé jeho technické řešení udivují ještě dnes. I typ 500K byl vlastně takovým mezitypem, vyráběl se jen v letech 1934 – 1936. Po něm následoval již ten nejslavnější model 540 K, ale to je jiná historie. Vozů 500K bylo vyrobeno jen 354 kusů, ale nabízely velkou variabilitu karoserií i podvozků. Na jejich základě vznikaly různá luxusní provedení karoserií a i samotná firma Mercedes Benz vyráběla zajímavé kompletní vozy, nejvíce ceněné byly „Spezial Roadster“, kterých bylo vyrobeno 20 kusů.

Dnes jsou tyto vozy extrémně ceněné a jejich cena v aukcích či prodejích dosahuje několika milionů dolarů.

A vůz z naší sbírky? Byl jeden z prvních vyrobených a byl vyroben přímo pro jednoho z významných prominentů fašistického režimu. Adolf Hühnlein (neplést si s Konradem Henleinem) měl v Německu na starost vše, co souviselo s auty – motoristický sport, výstavbu dálnic, výuku řidičů a něco jako dnešní automotoklub. Byl velmi blízkým spolupracovníkem Adolfa Hitlera a jeho chráněncem. Na mnoha fotografiích z této doby je vedle něj, či v jeho doprovodu. Když šlo o auta a věci související s nimi, tak je vždy velmi blízko samotného vůdce. V druhé polovině 30 tých let získal jako vůdce sboru NSAK (Národně socialistického automobilového sboru) obrovský vliv na dění v Německu a velkou měrou se podílel na připravenosti Německa na válku. Zemřel na vrcholu své slávy v roce 1942 po těžké nemoci a byl mu vystrojen státní pohřeb se všemi poctami za účasti kompletní vládní elity tehdejšího Německa.

Z pozice své funkce se s tímto vozem účastnil tenkrát velmi oblíbených dálkových jízd a také závodů do vrchu. Je zachycen na mnoha fotografiích a tato jeho činnost sloužila především k propagaci německého automobilového průmyslu. Vůz měl přidělenu poznávací značku IIA-28998 a jeho účast na těchto akcích je popsána i v soudobých dokumentech. Co je na tomto voze ale nejzajímavější?  Podle obchodní knihy firmy Mercedes Benz byl prodán přímo A. Hühnleinovi 26.7. 1934 a již 21.8.1934 na něm byl vyměněn původní motor za nový o objemu 5,4 litru. Vůz měl tedy výkon 115 koní a se zapnutým kompresorem dokonce 170 koní. Tento ale v této době oficiálně ještě vůbec neexistoval (typ 540K byl uveden do prodeje až v roce 1936), takže si A. Hühnlein dal do vozu nainstalovat motor, který byl v té době teprve ve vývoji. Je jasné, že výrobce mu z pozice jeho funkce splnil jakékoliv přání. Zcela náhodou tak vznikl skutečný automobilový unikát. Byl jediný svého druhu. Po smrti A. Hühnleina se vůz dostal za poněkud nejasných okolností do Prahy. Snad byl samotným H. Himmlerem přidělen lidem kolem R. Heydricha k užívání při jeho působení v Praze. Možná jej používala, samotná vdova po R. Heydrichovi, Lina Heydrichová.

Po válce byl vůz zabaven a skončil ve Fondu národní obnovy, tak jako mnoho dalších automobilů po německých okupantech. Zde se k němu dostal pan Otto Langer z Olomouce. Získal jej jako náhradu za svůj původně zabavený vůz Opel. Faktem je, že se o vůz pečlivě staral a tento zcela nestandartní automobil používal k normálnímu cestování a taktéž se s ním účastnil mnoha akcí spojených s veterány. Snažil se o něm získat, co nejvíce informací. Proto si za hlubokého socialismu dopisoval s muzeem firmy Mercedes Benz a to dokonce se samotným Alfredem Neubauerem, nejslavnějším závodním manažerem, který v měl v té době muzeum na starost. Získal tak k vozu další dokumentaci a technické informace.

Pan Langer pak tento svůj vůz na sklonku svého života prodal panu Aloisi Samohýlovi, otci dnešního majitele. Vůz se stal ihned ozdobou soukromé sbírky a Samohýlové se s ním účastnili různých motoristických akcí.

A kde je vůz dnes k vidění? V současnosti prochází částečnou renovací a je rozebraný na dílně. Důvodem je to, že v dnešním stavu doznal postupem času různých změn, a proto bylo rozhodnuto, že bude uveden do původního stavu. Takže jej čeká lakování do původní barvy, nové čalounění interiéru a další úpravy.  Ve chvíli, kdy bude tato renovace dokončena, bude tento unikátní a velmi vzácný vůz vystaven na patřičně čestném místě. Fanoušky a příznivce o tomto budeme informovat, aby si jej mohli prohlédnout v celé jeho nové kráse.

Bugatti Type 57 Graber

Rok výroby: 1938
Výkon: 135 koní
Zdvihový objem: 3 257 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2
Hmotnost: 1 400 kg

Stav: perfektní
Katalogové číslo: 61

Historie

Vývoj, konstrukce a zkoušky modelu 57 byly záležitostí Jeana Bugattiho, syna zakladatele firmy. Díky němu vznikla i nová generace automobilů – výkonných, tichých a dobře ovladatelných sportovních i cestovních vozidel. Na podvozcích typu 57 (samotné měly kolem tuny) vznikl bezpočet různých karoserií od kabrioletů a kupé až po dvou a čtyřdveřové sedany. Nechyběly ani vyloženě sportovní roadstery inspirované závodními vozy Grand Prix.

Tovární karosářské verze nesly názvy podle alpských horských průsmyků: Galibier (berlina), Aravis, Ventoux (kupé), Stelvio (kabriolet) a Atalante. Tvůrcem posledních tří byl Jean Bugatti. Podvozky se karosovaly přímo v Molsheimu pod vedením Josepha Waltera. Na bázi tohoto typu vnikl i velmi úspěšný závodní model s nízkou aerodynamickou karoserií přezdívanou „tank“, který zvítězil  v mnoha závodech, mimo jiné i ve slavném 24-hodinovém závodu Le Mans. Bohužel vývoj vozidel přerušila jednak 2. světová válka, ale také  tragická smrt Jeana Bugattiho při zkoušce nového modelu vozidla Bugatti.

Technické údaje

Bugatti Type 57 má pod kapotou řadový osmiválec z lehké slitiny s rozvodem DOHC. Dva ventily, dříve hojně uplatňovaná trojice (dva sací a jeden výfukový), se zde nekonala. Technika pochopitelně většinou pocházela ze závodních tratí. Vačkové hřídele pohánělo originální ozubené soukolí a nikoli řetěz. Kliková hřídel byl uložena šestkrát a z objemu motoru 3 257 cm3 dával Type 57 od 92 kW do 103 kW (125 – 140 koní). Od roku 1936 dostaly motory i kompresor a výkon tak stoupl až na 230 koní.

Převodovka byla čtyřstupňová a brzdy původně mechanické bubnové, později už nahrazeny hydraulickými. Vůz dosahoval skutečně velkých rychlostí a byl problém jej ubrzdit. Podvozek měl klasické tuhé nápravy a pérování upravenými listovými pery.

Zajímavosti

A proč Graber? V těchto dobách bylo běžné, že výrobce automobilů dodával jen kompletní podvozek a zákazník si na něj nechal postavit karoserii dle svých představ.

Proto tato zřejmě nejznámější švýcarská karosárna zhotovila konzervativně řešenou, ale ve svých proporcích i detailech atraktivní karoserii tohoto vozu.

Její vůdčí duch Hermann Graber (1904-1970) se narodil do rodiny provozující kočárovnu. Na počátku dvacátých let si uvědomil, že koňským spřežením už definitivně odzvonilo a budoucnost patří automobilovým karoseriím. Ve Wichtrachu stavěl především na podvozcích italských, francouzských a německých značek. Karosoval nejméně deset Bugatti 57, většinou jako luxusní kabriolety.

Výroba

Model Bugatti 57 se vyráběl v letech 1934 až 1940 a celkem bylo postaveno 710 vozů, včetně odvozených typů. Základního modelu 57 se vyrobilo 630 exemplářů. Tento vůz byl do sbírky zakoupen v současném, původním stavu. Má, jako mnoho podobných automobilů, pohnutou historii, ale nebyl nikdy přestavován ani upravován.

 

Mercedes Benz 230 W143

Rok výroby: 1938
Výkon: 55 koní
Zdvihový objem: 2 229 cm3

Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 1 450 kg

Stav: k renovaci
Katalogové číslo: 49

Mercedes- Benz 230 W143, provedení limuzína, se vyráběl v letech 1937-1941. Tento konkrétní vůz byl vyroben v roce 1938.

Má 6-ti válcový benzínový motor o obsahu 2,2l a výkonu 55 koní. Převodovka je 4 stupňová a pohon je na zadní kola. Je téměř v původním, velmi zachovaném stavu. Karoserie byla částečně opravena a je nově nalakována. Vůz je v provozuschopném stavu. Tento typ patřil v meziválečném období ke stěžejním výrobním programům a dosahoval velkých prodejních úspěchů.