Vůz byl osazen šestiválcovým řadovým motorem o objemu 4160 ccm o výkonu 50k při 2000 min. Síla motoru se přes koženou kuželovou spojku přenášela do čtyřstupňové převodovky a odtud přes kardan na zadní kola. Maximální rychlost byla 90 km/h, spotřeba paliva 16-18 l/100 km.
Vůz byl vybaven tuhými nápravami s listovým pery a dřevěnými nebo drátěnými paprskovými koly. V roce 1924 byl vůz nabízen za 19 500 RM. V roce 1926 cena klesla na 12 900 RM a limuzína stála 15 000 RM.
V roce 1923 se začal vyrábět i sportovní model. Jinak se vůz vyráběl s širokou nabídkou karoserií, které byly běžně v té době v nabídce.
Zajímavostí je, že si tento model vozu v provedení cabrio objednal v roce 1924 i Adolf Hitler. Byl to jeho první vůz a je známá fotografie, na které je s tímto vozem vyfocen před věznicí Landsberg po svém propuštění.
Výroba sportovního modelu byla ukončena v roce 1925, standardní model zmizel bez nástupce v roce 1927 v rámci typového zefektivnění sloučeného Daimler-Benz AG.
Vůz v naší sbírce je v provedení limuzína a je po kompletní renovaci v pojízdném stavu.
Karel Benz vlastnil úspěšnou továrnu, ale spíše, než obchodníkem byl vynálezcem. Neustále vymýšlel a zdokonaloval své nápady a pořád chtěl sestrojit vůz poháněný motorem, nikoli koňmi. V roce 1885 sestrojil vůz, který hned při testování skončil nehodou, a tak neustále pracoval na jeho zlepšování.
Zadostiučinění se dostavilo v červnu roku 1886, kdy jeho manželka Berta Benz dokázala, že jeho Patentwagen je schopen jízdy a ujela s ním za 13 hodin celkem 104 km a potvrdila platnost reklamního sloganu „Plnohodnotná náhrada za koněspřežné kočáry. ʺ Tímto počinem zajistila rodině nejen slávu, ale také dostatečný přísun financí. Benz pak dlouhá léta určoval směr automobilového průmyslu.
Automobil sice nevyjel každý kopec, nebyl tichý a nevoněl, ale i tak se stal oblíbeným a z Benze v závěru udělal zpět z vynálezce podnikatele. Jeho firma zaměstnávala přes 10 000 lidí. Benz se zasloužil o nasměrování světového vývoje automobilů dnešním směrem.
Kočár bez koní
Pohon vozu byl zajišťován za pomoci čtyřtaktního zážehového motoru o objemu 0,954 litru. Řada prvků tohoto motoru se vyskytuje i u spalovacích motorů. Dle Benzova měření měl motor výkon 0,5 kW. Na svou dobu šlo o extrémně lehký motor o hmotnosti asi 100 kg. Měl otevřenou klikovou skříň a odkapávací olejový systém. Na 100 km vůz spotřeboval 10 litrů paliva, kterým byl lehký benzín ligroin, v té době prodávaný v lékárnách jako čistič na skvrny.
Celé vozidlo bylo postaveno jako tříkolový velocipéd. Přední kolo viselo na neodpružené vidlici a bylo řízeno klikou. Kola dodávala továrna jízdních kol Adler ve Frankfurtu nad Mohanem. V kolech již bylo umístěno kuličkové ložisko. Přenos výkonu motoru od klikové hřídele k zadním kolům byl řešen pomocí dvou plochých řetězů, vlevo a vpravo od předlohy s diferenciálem. Plochým řemenem, který zastával také úlohu spojky, se poháněla zadní pevná náprava, přes eliptická péra spojená s rámem vozu. Tento první automobil měl pouze jeden rychlostní stupeň v podobě pevně instalovaného disku a integrovaný diferenciál.
Exponát v naší sbírce je samozřejmě replika, originál tohoto vozu je vystaven na čestném místě v továrním muzeu Mercedes- Benz. Velmi zdařilou repliku zakoupil pan Samohýl v Anglii a je plně funkční. Takže je možno jej spatřit při různých příležitostech a pokochat se jeho pohybem a zvukem.
Tento skutečný unikát, Benz Parsifal, je dnes jedním z nejvzácnějších exponátů sbírky rodiny Samohýlů a často je hlavní hvězdou výstav značky Mercedes po celé Evropě. Na území České republiky se však nachází již přes sto let.
Nepochybně patří k přelomovým modelům tradičního mannheimského výrobce. Ten musel rychle zareagovat na „rok Mercedesu‟ jenž je britským tiskem označován počátek 20. století, pro který je charakteristický nástup moderní konstrukce Wilhelma Maybacha.
Odchod Carla Benze
Důraz na zcela novou technickou koncepci a zároveň snaha vedení společnosti Benz & Cie důsledně se vymezit vůči zastaralým konstrukcím připomínající kočáry vedly tak daleko, že obchodní oddělení začalo upřednostňovat označení Parsifal před jménem Carla Benze. Pobouřený zakladatel firmy se kvůli tomuto i dalším neshodám rozhodl demonstrativně odejít a v dubnu 1903 opustil představenstvo.
Ikdyž byl Parsifal hodnocen rozporuplně, bezpochyby přispěl k zásadní modernizaci a mannheimskou značku vrátil na přelomu let 1903/1904 do plusových čísel.
Pod přední kapotou se objevilo vícero dvouválců o deklarovaném výkonu 8/10, 10/12 a 12/14 koní, po nichž v roce 1903 následoval čtyřválcový Parsifal 16/20 PS. Vyšším výkonům odpovídalo účinnější chlazení, podporované oběhovým čerpadlem. Volnoběh byl nastaven na 300/min.
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.Souhlasím
